Zpráva NKU, o kterou se článek opírá, však říká daleko více, než se snaží některé komentáře podsouvat, tedy že z nějakých nepříliš známých a určitě ne zcela bohumilých důvodů se v jedné nemocnici prodává jeden a ten samý přístroj výrazně levněji anebo dráž než v jiné. Chceme díky honu na čarodějnice začít popírat i základní tržní mechanismy?
Trh vyžaduje smluvní volnost
Zpráva NKU se zaměřuje na zvlášť sofistikované a drahé zdravotnické prostředky - na kardiostiulátory a kardiovertry. Co však zpráva také uvádí je, že dodávky do jednotlivých nemocnic se lišily nejenom cenami, ale také smluvními podmínkami. To znamená, že každá nemocnice dostala podobné anebo ty samé výrobky za jiných podmínek.
„Blíže o tom sice nic nevíme, ale nabízí se, že mohly být jiné termíny, objemy, další souvislosti, spoludodávané zboží, mix dodávky podle potřeb zákazníka a nemocnice. Všechno dle smluvní volnosti, která umožňuje jednotlivým nemocnicím nakupovat podle jejich specifických potřeb,“ upozorňuje Miroslav Palát, prezident asociace CzechMed.
Domníváme se, že smluvní volnost, pestrost podmínek, možnost se domluvit a vyjednat si výhodné podmínky je jeden z atributů ekonomiky volné soutěže. Nevíme, proč by ve zdravotnictví měly platit jiné tržní mechanismy než v jiných odvětvích.
NKÚ nahlíží jen část reality
Kam až má dojít hon na čarodějnice a „předražené přístroje“? Má to směřovat k tomu, že – nejlépe na příděl – budou čeští pacienti dostávat stejnou bakelitovou krabičku, nejlépe od jednoho státem vlastněného dodavatele za nějakou směšnou hyperregulovanou cenu? Otázkou je, zda bude tato krabička umět to samé, co tyto přezírané a různými dodavateli za různé ceny dodávané „uměle různě drahé“ přístroje.
Nemocnice realizovaly meziroční úsporu. Výrobky – kardiostimulátory a kardiovertry, které v rozpočtech zmíněných nemocnic znamenaly výdaj někde 500 někde 800 milionů za rok, náklady na tyto přístroje zůstaly prakticky stejné. Ve FNOL vyrostly o 5 %, v ostatních nemocnicích poklesly meziročně z 2010 na 2011 v řádu kolem -1%. Možná se jimi ošetřilo i více pacientů, tyto údaje i počet nakoupených jednotek přístrojů však zpráva neuvádí.
Rozhodně by bylo lepší studovat fakta v celé jejich šíři a zjistit si veškeré souvislosti než se honit za senzací, vymýšlet lumpárny jak to „těm firmám zase natřít“. Protože pacienti, kteří zmíněné přístroje nosí, si možná myslí, že jak ty firmy, ale především ty nemocnice, dělají svou práci asi hodně dobře.