Asociace podezírá VZP z nekalého soutěžního jednání v souvislosti s podzimní změnou úhrad inkontinenčních pomůcek. Řekl to prezident CzechMed Miroslav Palát. VZP si za svými kroky stojí. Pojišťovna od listopadu změnila úhrady inkontinenčních pomůcek. Nezměnil se finanční limit, ale už nejsou hrazeny ty, které byly podle pojišťovny předražené. V každé kategorii je podle VZP minimálně třetina sortimentu bez doplatku. Se změnou tehdy nesouhlasil spolek Incoforum, který sdružuje odborníky zabývající se problematikou inkontinence. Změny jsou součástí takzvaného číselníku nebo též úhradového katalogu, který zpravidla přejímají i ostatní pojišťovny.
Podle Paláta VZP těmito kroky porušuje pravidla podnikatelského prostředí a její jednání má rysy nekalé soutěže. Číselník podle CzechMed nemá oporu v zákoně. „Zásahy v něm mají dopady na hospodářskou soutěž. VZP se zaštiťuje tím, že upřednostní na trhu ty (pomůcky), které budou s plnou úhradou, tedy levnější, čímž přinutí jiné dodavatele se přizpůsobit,“ řekl Palát. „Skutečnost, že pojišťovna manipuluje s úhradovým katalogem tak, že vystaví dodavatele tlaku, je součástí obrazu nekalého soutěžního jednání,“ doplnil. Podle Paláta pojišťovna na firmy, které vyrábí zdravotnické prostředky důležité k léčbě, často pohlíží jako na „vysávače“ systému. „Přál bych si, aby diskuse s VZP probíhala více odborně, a ne v nálepkách,“ dodal Palát.
VZP, která hradí inkontinenční pomůcky pro zhruba 230.000 pacientů a loni na tyto účely vydala asi 1,5 miliardy korun, trvá na svém. „VZP si za svými kroky plně stojí. Naším hlavním cílem je hájit zájmy klientů, tedy skoro šesti milionů obyvatel České republiky. V tom budeme nadále pokračovat, samozřejmě při plném respektování platné legislativy,“ napsal v reakci na žalobu mluvčí VZP Oldřich Tichý.
CzechMed usiluje o to, aby se změnil celý systém, jakým pojišťovna péči pro pacienty hradí. „Vnímáme ze strany pojišťovny neutuchající zájem rozhodovat o každém jednom balení, kolik smí nebo nesmí stát,“ uvedl Palát. Za optimální by považoval, kdyby pojišťovny hradily nemocnicím určitou částku na péči o pacienty s konkrétní diagnózou. To, za co přesně nemocnice částku utratí, by ale nechaly na nemocnicích, které by si samy v soutěžích vybíraly dodavatele.