Dodavatelé zdravotnických prostředků si nepřejí nic více, než srozumitelné prostředí pro svoje podnikání. Zdravotnické prostředky a technologie jsou to, s čím se moderní medicína dělá, proto si nezasluhují být otloukánkem zdravotnické politiky. Podívejme se, co je cestou anebo překážkou k udržitelnému vývoji zdravotnictví.
Když se podíváme na strukturu nákladů v nemocnicích, tak podle zdroje UZIS jsou největší položkou personální náklady, které jednoznačně rostou směrem k 50 %. Náklady na zdravotnické technologie tvoří v bohatších zemích OECD mezi 5 – 6 % všech zdravotnických nákladů.
Máme na mysli země, které vydávají ročně v přepočtu na osobu ve zdravotnictví asi 2 000 EUR a více. U nás to je někde mezi 7 – 8 % s klesající tendencí, která je zcela přirozená. Organicky se snižuje podíl výdajů za zdravotnické prostředky díky tomu, jak společnost bohatne, tedy jak se zvyšuje cena práce. Když se podíl na celkových výdajích ustálí na 5 – 6 %, tak dál to už nejde.
Moderní medicína se dnes neděje tím, že by zdravotníci lépe rozmlouvali s pacienty než před 40 lety, ale protože se dnes využívají technologie, které umožňují léčit způsobem, který předtím nebyl možný.
Zdeněk Kabátek v rozhovoru zmiňuje praxi, kdy nemocnice nakoupí díky výběrovým řízením levně, ale pojišťovně vyúčtuje draze. Tato praxe není překvapením, protože je dostatečně známá i ve veřejném prostoru.
„Nejde o to, někam ukazovat prstem či se nějak zvlášť rozhořčovat. Dokonce si myslím, že tato praxe vznikla jako součást legitimní snahy nemocnic dobře hospodařit s neustále se měnícími úhradovými vyhláškami za krkem. Nicméně se všichni shodneme, že není správná. Situace se nevyřeší tím, že se podnikne trestná výprava na všechny ekonomické náměstky nemocnic, kteří nakupovali levně a vyúčtovávali draze. Nýbrž tím, že VZP škrtne jeden sloupeček v číselníku zdravotnických prostředků. Tím se vyřeší i onen neblahý trojúhelník, že někdo jiný nakupuje, co nakonec pojišťovna platí. Situace by se velmi zpřehlednila, protože by pojišťovna nakupovala péči a nemocnice materiál,“ upřesňuje MUDr. Miroslav Palát, prezident asociace CzechMed.
To, že v Německu seženete materiály levněji než u nás, je mezičasem mýtus, který měl blíže k pravdě před 10 lety. Mýlka je více fundamentální, než se zdá. Srovnávání trhu – potažmo cen výrobků – mezi Českou republikou a Německem není pouze o rozdílu velikosti trhu. Rozdíly jsou hlubší. Skutečnost je taková, že přestože se medicína učí všude na světě z prakticky stejných knížek, tak v různých zemích se zásadně jinak provozuje.
Jednotlivá zdravotnictví jsou vystavěna úplně jinak, co do struktury (počty lůžek na obyvatele, počty lékařů atd.), ale i klinické praxe. Příklady můžeme nalézt ve srovnání mezi zeměmi OECD nebo v odborné literatuře konkrétních medicínských oborů. Péče je různá mezi zeměmi i regiony a využití konkrétních postupů či technologií v přepočtu na obyvatele se liší násobně. Nelze proto jednoduše ukázat prstem a říci, „chceme německé ceny“.
CzechMed apeluje na VZP, aby se diskuse přenesla z novinových stránek do jednacích síní, z obecných proklamací do věcných diskusí nad čísly, grafy a kalkulacemi. Bylo by vhodné se pokusit o srozumitelnou formulaci v konkrétních oblastech, komu o co jde a s jakým řešením budou moci všichni nějak žít. Úplná verze Otevřeného dopisu řediteli VZP je k dispozici na:
http://www.czechmed.cz/tiskove-zpravy/470-pojdme-si-dupnout-spolecne.