Podle některých expertů může nejnižší vysoutěžená cena znamenat vysoké provozní či následné náklady, může také diskriminovat kvalitnější dodavatele. Uvedli to dnes na konferenci o kvalitě zakázek ve zdravotnictví.
Podle průzkumu CzechMed polovina nemocnic používá nejvýhodnější cenu jako jediné kritérium výběru dodavatele. Dalších 40 procent nemocnic přikládá ceně více než 70procentní váhu. Podle prezidenta CzechMed Miroslava Paláta přitom většina nemocnic může zadávat i podle jiných kritérií. „Nicméně stále panuje jakási obava, která v praxi bohužel přináší to, že cena tvoří rozhodující a často jediné kritérium při veřejném nakupování ve zdravotnictví,“ uvedl Palát. CzechMed v průzkum získal odpovědi od 35 nemocnic. Celkem bylo v ČR v roce 2015 podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky 155 nemocnic akutní péče.
Nemocnice zpravidla argumentují tím, že jejich hlavním úkolem je léčit pacienty a že nemají dostatek pracovníků, kteří by se zadáváním zakázek podle kvalitativních kritérií zabývali. „Je to pravda, soutěžit na cenu je pro zadavatele jednodušší,“ uvedl vedoucí oddělení veřejných zakázek Fakultní nemocnice Plzeň Matěj Novák. Podle brněnského nemocničního ombudsmana Martina Hájíčka často chybí vůle dělat zakázky jinak.
V případě výběrového řízení, kdy jediným kritériem výběru je cena, podle ředitele odboru přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví Jana Michálka je mnohem složitější kvalitně napsat zadávací dokumentaci. „Hrozí, že v případě nepřesně stanovených požadavků bude za nejlepší cenu nabídnuto zboží nebo služba, se kterou zadavatel nebude spokojen. Při úzce definovaných parametrech kvality zase hrozí, že bude soutěž napadena neúspěšným uchazečem a podmínky mohou být označeny jako diskriminační,“ uvedl Michálek. Problémy s kvalifikačními požadavky v zadávací dokumentací ministerstvo zdravotnictví řešilo například při tendru na provozovatele letecké záchranné služby, kde byla hlavním kritériem také nejnižší cena.
Maroš Holodňák ze společnosti KPMG řekl, že nejnižší cena nemusí znamenat nejnižší celkové náklady. Výdaje navíc si může vyžádat například školení zaměstnanců kvůli nákupu nové technologie, nutnost zaměstnat dalšího pracovníka, vysoké provozní náklady či náklady na servis. Nejnižší cena podle něj také nebere v potaz spolehlivost dodavatele. „Myslím si, že nejnižší cena je diskriminační. Firma, která je inovativní, nemůže být nejlevnější. Diskriminuji tím kohokoliv, kdo má trochu lepší řešení, kdo inovuje,“ poznamenal Holodňák.