Léková politika nemá jasná pravidla. Tématu se věnovala Sonda, která vyšla v Ekonomu č. 26.
Považuji za nezbytné reagovat na článek Nebezpečné vedlejší účinky. Nejprve ke stanovení maximálních cen. Ministerstvo financí svůj úkol stanovit odpovídající maximální cenu léků nezvládá již dlouhá léta.
Dokladem toho budiž i studie Regulace cen léčivých přípravků v ČR a návrh jejích změn, která byla v loňském roce připravena skupinou odborníků v rámci Českého zdravotnického fóra (www.czf.cz/).
Pokud má Ministerstvo financí ve své činnosti pokračovat, mělo by se řídit jejími závěry. V opačném případě podporuji myšlenku stanovit cenu léku přímo s jeho úhradou na Ministerstvu zdravotnictví. Samozřejmě za předpokladu, že obě činnosti dostanou jasná a nezpochybnitelná pravidla.
Dále k marži lékáren. Protože tvoří zhruba 17-18 % z konečné ceny léku, nezdražuje nepřiměřeně jejich cenu (spíše si pokládám otázku, jak odpovědně Ministerstvo financí stanoví cenu, když výrobce po snížení úhrady zlevní lék o 50-200 % jednorázově, nebo v průběhu několika období).
V EU jsou obvyklé tři modely financování lékárenské péče: degresivní marže, odměna za výkon lékárníka a kombinace obou. Ne Svaz zdravotních pojišťoven, ale Česká lékárnická komora dlouhodobě prosazuje model degresivní marže (osobně jej ale vnímám jako přechodný model před zavedením kombinovaného způsobu odměňování lékáren).
Jejímu zavedení zatím ale úspěšně brání právě Ministerstvo financí. Po řadě jednání jsem nabyl dojmu, že úředníci zmíněného ministerstva nemají k dispozici elementární data a nejsou tak schopni ani důkladnější analýzy, natož přípravy a modelace dopadů zavedení degresivní marže.
Proto mluví jedině o (ničím nepodloženém) návrhu plošného snížení marží. To zásadně odmítáme, neboť by to ohrozilo polovinu všech lékáren na venkově a v malých městech.
Prací nad degresivní marží se tudíž lékárnická komora v současné době intenzivně zabývá. Nakonec k „tučným ziskům“. Kdyby autorka článku sledovala alespoň výroční zprávy obchodních společností a zeptala se také lékárníků, zjistila by následující:
Zatímco výrobci léčiv mají obvyklý čistý zisk v řádu 15-25 % z prodejů, distribuční firmy pak 2-3 %. Z lékáren jsou jistě slušně ziskové nemocniční lékárny - také se z jejich marží dotuje řada jinak prý nevýdělečných nemocničních oddělení a provozů.
Obrat lékáren veřejných ale dlouhodobě stagnuje a v těch malých je zisk lékárníka-majitele často nižší než průměrný plat zaměstnaného lékárníka. Zatím je nad vodou drží benevolence distribučních firem.
Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory, Ekonom
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Robert Štědrý
V jednom místě článku (v odstavci, kde se hovoří přímo o marži lékáren) byla použita asi nepřesná formulace, které zcela nerozumím. Možná je to proto, že nejsem ekonom a snažím se věci posuzovat pouze „selským rozumem“. Zde se praví (cituji) “…když výrobce po snížení úhrady zlevní lék o 50-200 % jednorázově, nebo v průběhu několika období …“ (konec citátu). Vždy mě ve škole učili, že když někdo něco zlevní o 50% je to vlastně za polovic ceny a pokud to zlevní o 100% je to tedy zcela zadarmo. Tak si prostě neumím vysvětlit, jak se něco dá zlevnit o 200%, aniž by mi za to nemusel ještě celou výši ceny doplatit? Před časem v Japonsku byly dokonce např. záporné úroky z půjček, pokud si klient půjčil peníze, banka mu na konci po zaplacení vyplatila úrok. Výrobci léků ale nejsou banky a také nejsme v Japonsku. Tak jak je to tedy ve skutečnosti se zlevňováním léků - vysvětlí mi to někdo?
Igor Kautský
Všechna čest, pan president dělá svou práci dobře, lobuje za lékárny. Nicméně jsou to mystifikace. Stačí se podívat jak rostou lékarny v městech, jak houby po dešti. Kdyby to byl tak nevýhodný kšeft, tak by určitě již nějaká lekárna zkrachovala. Což se neděje.
Mgr. Jiří Zimák
Vážený pane Kautský, bohužel právě nevíte, o čem hovoříte. Nevíte, kdo ty lékárny zakládá. Nejsou to zcela určitě lékárníci, ale zahraniční řetězce, které disponují miliony třeba úplně z jiného podnikání a potřebují peníze někde investovat. Mohou klidně několik let prodělávat a provoz dotovat, čímž vytlačí konkurenci, tj. současné lékárny lékárníků a pak už si budou moci dělat co chtějí. Uvidíte sám. Není náhoda, že lékárny nevznikají tam, kde by byly potřeba, kde ale není potřebný „zisk“, ale tam, kde je vysoká koncentrace lidí, kde je ekonomická síla - centra měst, hypermarkety… O místa, kde by sice lékárny potřeba byly, ale neuživí se, tyto řetězce zájem nemají. V malých městech nebo mimo tato centra na tom řada lékáren není vůbec dobře. Takže nevěřte všemu, co se zdá černobílé na první pohled. Nevím, odkud berete informace, že lékárny nekrachují, ale každoročně ukončí činnost několik desítek zejména malých lékáren, protože už nedokáží financovat provoz. Mnoho lékáren přežívá jenom proto, že distributoři jsou zatím poměrně benevolentní k druhotné platební neschopnosti lékáren. Ale jak dlouho ještě. Asi jste nezažil pocit, že vám VZP dluží 2 a půl měsíce dozadu za léky a vám přitom každý týden naskakují k placení další a další faktury, které prostě nejste schopen zaplatit, protože na účtu máte nulu. Každá koruna z hotovostních tržeb okamžitě zmizí z účtu a pořád jste v mínusu. Tak to je ten výnosný byznys? Možná byste si to na chvíli mohl jít zkusit a viděl byste, jak to doopravdy je.
PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory
ad Robert Štědrý:
Máte pravdu, vyjádřil jsem se nepřesně. U snížení o 200 % jsem měl na mysli situaci, kdy výrobce např. několik let po sobě snižuje cenu o desítky procent a navíc kompenzuje vybraným lékárnám (třeba nemocničním) naturálními rabaty v poměru 1:1.