Podle § 89 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce pracovní přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba pro oddech a jídlo, přičemž mladistvým musí být vždy poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle první věty.
Odstavec pátý pak stanoví, že poskytnuté přestávky na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby. Přestávky v práci nemohou být poskytovány na začátku nebo na konci směny. Zákoníkem práce není stanoveno, po jaké minimální době práce může být přestávka poskytnuta, a zákoník ani nestanoví, zda musí být přestávka poskytnuta vcelku, nebo po částech. Důležité však je, že během šesti a půl hodin od začátku směny musí zaměstnanec vyčerpat 30 minut a je nerozhodné, zda je vyčerpá najednou, nebo po částech. Stejně je nerozhodné, zda celou přestávku vyčerpá po jedné hodině nepřetržité práce nebo až po zákoníkem práce stanoveném nejpozdějším limitu jeho čerpání, tj. po šesti hodinách. Na tomto místě je však třeba upozornit, že v případě čerpání přestávky již po hodině nebo dvou hodinách nepřetržité práce musí zaměstnanec čerpat další přestávku po nejdéle šesti hodinách nepřetržité práce. Při pracovní směně v trvání 12 hodin by pak bylo nezbytné čerpat dvě třicetiminutové přestávky, zatímco bude-li přestávka poskytnuta až po 6 hodinách, stačí přestávka jedna.
Poskytnutím přestávky v práci se přeruší pracovní doba, takže při každé směně, která je delší než šest hodin, musí být zaměstnanci poskytnuta pracovní přestávka na jídlo a oddech v trvání 30 minut, a to s jednou výjimkou. Jedná se o práce, které nemohou být přerušeny, tj. takové práce, kdy chod oddělení zajišťuje například jen jedna zdravotní sestra, jeden lékař nebo jen jedna osádka vozu Rychlé záchranné služby zajišťuje neodkladnou zdravotní péči v jí určené oblasti.
Ve všech těchto případech není možnost vystřídání zaměstnanců za účelem čerpání přestávky na jídlo a oddech v trvání 30 minut. Z dikce druhé věty nelze dovodit, že by v těchto případech musela být přestávka poskytnuta, ale že zaměstnavatel je povinen zajistit pro zaměstnance přiměřenou dobu na jídlo a oddech, pokud se nejedná o mladistvé, i v rámci provozu, který nemůže být přerušen, a to formou např. konzumace jídla přímo na pracovišti nebo jeho konzumace za podmínky, že nelze zaručit, že bude moci být stravování dokončeno z důvodů zajištění neodkladných pracovních úkonů. Pokud tedy musí zaměstnanci jíst, aniž mohou práci přerušit a nerušeně čerpat přestávku v práci, jde u nich i v této době o výkon práce a celá směna se jim pak započítá jako odpracovaná doba, za kterou mají nárok na plat, resp. mzdu, nikoli však za půl hodiny, kdy měli čerpat přestávku na jídlo a oddech, ještě příplatek za práci přesčas.
K další části dotazu ohledně příplatků za noční směnu, příplatků za sobotu, neděli nebo svátek sděluji, že pokud jste odměňováni v souladu se zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, v platném znění, pak v souladu s ustanovením § 21a tohoto zákona při poskytování příplatku za noční práci, za práci v sobotu a v neděli a za práci ve svátek sčítá zaměstnavatel veškerou dobu příslušné práce, kterou zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci, a po sečtení poskytne příplatek pouze za celé hodiny. Obdobně postupuje při poskytování platu za práci přesčas a odměny za pracovní pohotovost.