Lékařům podle jejích slov nejde o to opustit potápějící se loď českého zdravotnictví, dokud je čas. Naopak, chtějí konečně poukázat na problémy, které se politikům příliš řešit nechtěly. A nedopustit, aby zdravotnictví zkolabovalo.
O čem je akce Děkujeme, odcházíme?
Abych řekla, je takovým posledním zoufalým výkřikem lékařů. Chceme upozornit na zoufalou situaci, ve které zdravotnictví je.
Jak dlouho jsou lékaři nespokojení?
Na tento stav upozorňuje předseda lékařského odborového klubu a předseda lékařské komory už léta. Chtějí jednat s vládou a s dalšími odborníky ve zdravotnictví. Příliš úspěchu za těch dvacet let od revoluce nedosáhli. Pomalu situace spěje k tomu, že lékařů v našich nemocnicích ubývá.
To bude mít na jejich pracovní vytíženost asi neblahý vliv.
Ano, ti, co zůstávají, jsou přesyceni návalem pacientů, práce a zodpovědnosti. A to nemusí ani odejít celé oddělení. Každý další odchod lékaře je znát a může ohrozit chod oddělení, potažmo nemocnice.
Ale o tom akce Děkujeme, odcházíme není?
Lékaři se pouze tou akcí snaží upozornit, že situace začíná být vyhrocená. Pakliže nenastartujeme rychleji reformu, tak naše zdravotnictví nedopadne dobře.
Jaké jsou hlavní problémy, proti kterým lékaři bojují?
Řekla bych, že jsou dva základní body. Abychom nehovořili jenom o financích, tak velkým problémem je vzdělávání lékařů.Vposledních pěti letech se hodně změnila náplň vzdělávacího systému.
K lepšímu?
Právě naopak. Spíše k horšímu.
Co se konkrétně změnilo a lékařům to vadí?
Některé vzdělávací kmeny se zrušily. Například neurolog nemá šanci udělat neurologický kmen na neurologickém oddělení. Vždyť nemá smysl, aby se dva roky specializoval na interně, a pak teprve šel na neurologické oddělené.
Vy byste byla pro specializaci, jak je to možné?
Myslím, že ano, ve světě je tendence k větší specializaci. To si ale v počtu lékařů, který tu máme, nemůžeme příliš dovolit. Myslím, že dřívější vzdělávací systém, kdy neurolog šel na tři měsíce na stáž na internu, byl postačující. Obdobná byla i délka dalších stáží.
Změnily se i vzdělávací programy kmenů, které nebyly zrušené?
Ano, ale i jejich obsahy se změnily v neprospěch lékařů a celého vzdělávacího systému. Dříve v interním kmeni byla stáž na plicní klinice nebo na infekčním oddělení. To bylo velmi pozitivní a přínosné.
To už není není?
V dnešní době je obsahem stáže praxe na dětském oddělení, na gynekologii Ty změny, které proběhly, nejsou pro nás prospěšné a potažmo ani pro pacienty. Navíc hodně měsíců, někdy i let musí lékař strávit na vyšším pracovišti, tedy na klinice. I když lékaře přijmeme do nemocnice, tak ho půl roku v podstatě nevidíme, protože musí stážovat na jiném pracovišti.
Tomu nerozumím. Jak je to možné?
Kliniky si vydobyly absolvování stáží na jejich pracovištích. Takže mohou své lékaře po službě pustit domů. Stážisté tam pracují zadarmo a platí je „mateřská“ nemocnice. Toto v minulosti nebylo, lidé byli více vychováváni v nemocnicích takového formátu, jako jsou oblastní.
Co se týká druhého bodu akce Děkujeme, odcházíme?
Finance. Já jsem člověk, který nikdy na finance nebyl vázaný, nikdy jsem si ani o korunu neřekla a odpracovala jsem spoustu hodin zadarmo. Připravovala jsem se doma po večerech na tři atestace, spoustu administrativních záležitostí vypracovávám mimo běžnou pracovní dobu, pracuji tady dvacet dva let včetně služeb. Nejsem typ, kterému by šlo v prvním případě o peníze.
Ale lékaři jsou nespokojení.
Od revoluce se hovoří o tom, že práce některých lékařů není dobře ohodnocena. Mluvíme nyní o těch nemocničních, zejména mladších lékařích.
Mluvíme i o nízkém nástupním platu?
Musím říci, že šestnáct tisíc nástupní plat po velmi náročné šestileté vysoké škole je v dnešní době nízký. S perspektivou, že za rok se jim zvýší o tisícikorunu, po třech letech devatenáct tisíc I ten růst nemají lékaři nikde zakotvený, hlavně v akciových společnostech, kde se nedržíme tabulkových platů. Mít základní plat po třech letech praxe devatenáct tisíc je prostě málo.
Co peníze za služby?
Nelze se přece stále odvolávat na to, že další peníze si má lékař vydělat ve službách. Oni často spoustu hodin tráví v nemocnici i mimo službu, protože v osmihodinové pracovní době se vše prostě stihnout nedá.
Finance jsou obecně ve špatném stavu. Myslíte si, že se lékařům může nějak vyhovět ze strany státu, vlády?
Chtěla bych vyvrátit tvrzení, že naši lékaři chtějí plat jako němečtí lékaři. To nechtějí. Lékařská veřejnost je natolik inteligentní, aby věděla, že když naše ekonomika není na úrovni německé, tak nemůže toto požadovat.
Jaké zvýšení platů si v českých poměrech lékaři představují?
Zvýšení hodinového platu neatestovaného lékaře ze stokoruny na dvě stě korun. A plně kvalifikovanému hodinovou mzdu z dvou set na čtyři sta korun. To je třeba případ jedné lékařky, která u nás plnou kvalifikaci získala po devíti letech. Takový zvýšení mi nepřipadá nepřijatelná věc. Lékaři jsou navíc ochotni hovořit i o dílčích krocích, hlavně se někam již pohnout.
V nemocnici vznikla určitá panika a strach z propouštění, protože lékaři mají odejít. Co byste na to řekla?
Chtěla bych veřejnost uklidnit. Lékaři, kteří tu pracují řadu let, určitě nejsou ti, kteří by chtěli odcházet. V následujících týdnech budou probíhat jednání na úrovni ředitelství. Určitě se bude hledat řešení této situace. Nepanikařila bych. Lékaři nechtějí své pacienty nechat na holičkách. Ale jak říkám, řešení budeme teprve hledat.
Budu teď trochu spekulovat. Kdyby se lékař rozhodl odejít do Německa, očekává se určitá jazyková vybavenost. Dovedete odhadnout, kolik lékařů by obstálo?
Pokud mi je známo, tak německé kliniky ze začátku jazykovou vybavenost až tak neočekávají. V úvodu tam požadavek výborné jazykové znalosti často ani není, dokonce nabízejí půlroční jazykový kurz. Lékař se naučí základy tak, aby mohl pracovat. Takže ani to není překážkou. Jsou i oddělení, kde tolik ta jazyková výbava není zapotřebí, např. radiodiagnostické oddělení. Tam moc velká komunikace s pacientem není.
Není to tedy až taková překážka.
Ve vnitřním lékařství je komunikace velmi důležitá, tam by překážkou jazyková nevybavenost určitě byla. Ale řada lékařů při svých studiích němčinu studovala.
Dobře. Ale studovat němčinu a být schopen odborně mluvit, to jsou rozdílné věci.
Je. Ale na fakultě byly zkoušky třeba z lékařské němčiny. Pokud doktoři jazyk znají, tak spíše v té úrovni lékařské terminologie.
Víte o někom, kdo by měl zájem pracovat v cizině?
Myslím, že lékaři spíše vyčkávají, jak dopadnou jednání. Podle toho se dále zařídí, zejména ti mladší.
Určitě by se ale našli takoví dobrodruzi, co by podobnou zkušenost chtěli absolvovat?
Na interním oddělení jsou lékaři s letitou praxí a dále lékaři krátce po škole. Ti starší by určitě byli schopni obstát, řada jich je vybavena jazykově i odborně, ale jejich prvotní zájem není začínat v cizí zemi od začátku.
Jsou v Čechách příliš ukotveni?
Přesně tak, mají tu rodiny Bude to vždy problém. Když člověk musí uživit rodinu, tak řadu věcí oželí a přechodně vydrží. Kdyby ale chtěli odejít, tak by žádnou akci- petici nepodepisovali, prostě by odešli. Odejít je jednoduché. Tohle je ale snaha poukázat na problémy. Lékaři nechtějí zdravotnictví položit.
Je tedy ohroženo přímo fungování zdravotnictví?
Jsme v momentu, kdy se musí něco udělat, nebo zdravotnictví v takové podobě, na které jsme zvyklí, přestane fungovat.