V Česku podalo výpověď přes tři tisíce osm set lékařů. Ve strakonické nemocnici ani jeden. I když s jednáním svých kolegů souhlasí, lékařské kapacity ze svých oddělení odejít nechtějí.
Primář interny Ivo Horný
Byl jedním z těch, kdo organizovali ve strakonické nemocnici petici na podporu akce Děkujeme, odcházíme. „Lékařům na oddělení jsem garantoval, že pokud by podání výpovědí brali jako určité prohlášení a postoj, a pak by se chtěli vrátit, bez problémů je vezmu zpět. Nikomu bych se za to nemstil,“ zmínil se. S akcí sympatizuje, ale měla podle něj přijít o něco dříve.
„Nemyslím si, že by měl lékař brát méně než automechanik nebo podobné profese. Toto povolání i jeho studium je daleko náročnější než ty, ke kterým stačí výuční list,“ dodal Horný. Stav ve zdravotnictví považuje stejně jako jeho kolegové za naprosté selhání politiků, a především ministerstva zdravotnictví.
Do loňského roku podle jeho slov v nemocnicích nastupovali lékaři po promoci za šestnáct tisíc hrubého. „Od 1. ledna se plat alespoň u nás navýšil na devatenáct tisíc korun. Což ale pořád považuji za urážku lékařů,“ poznamenal.
O svém oddělení říká, že je jeho druhým domovem a těžko by se srovnával s tím, že by měl odcházet.
Ivo Horný začínal s medicínou v roce 1983 ve Strakonicích. Vzhledem k tomu, že tatínek byl doktorem ve Volarech na Šumavě a maminka zdravotní sestrou, o jeho budoucím povolání snad nemohlo být ani pochyb. Ve zdravotním středisku dokonce bydleli.
Přiznává ale, že se jako kluk toužil stát cestovatelem. „V sedmdesátých a osmdesátých letech jsme mohli vyjet maximálně tak do Německé demokratické republiky nebo do Maďarska, což mi moc atraktivní nepřišlo. Proto jsem tuhle dětskou myšlenku opustil,“ usmívá se.
Svoji specializaci si vybral až na studiích. „Tehdy ve mně každá zkouška zanechala úžasný dojem, nejprve jsem chtěl být kožař, pak neurolog a taky chirurg. Nakonec jsem skončil na interně,“ vzpomíná. Cestování ho ale neopustilo, je společně se sportem jeho největším koníčkem. Největším zážitkem byla zatím loňská cesta na Nový Zéland.
Na interním oddělení ošetří měsíčně tisíce pacientů na ambulanci a dalších tři sta přijmou na lůžka. Vybavení, které je na okresní nemocnici téměř nadstandardní, je jícnová sonda na vyšetření srdečních chlopní a srdce a na vysoké úrovni je i gastroentrologie. Pacienti tam mohou od loňska přijet mimo jiné i na endosonografii. To je vnitřní ultrazvuk, zaměřený hlavně na vyhledávání útvarů ve stěně trávicího traktu a nádorů v oblasti slinivky břišní. Další nejbližší nemocnicí, která takové vyšetření dělá, je českobudějovická.
Vladimír Cílek, primář dětského oddělení
Lékaře, kteří podali výpovědi, neodsuzuje ani primář dětského oddělení Vladimír Cílek. Bere to jako snahu narovnat problémy, které ve zdravotnictví jsou. Stejně jako jeho kolegům mu vadí úniky peněz, které by mohly jít do zdravotnictví. V nemocnici je už dvaadvacet let a ve svých osmapadesáti si nedovede představit, že by odcházel.
„Jít třeba do ciziny, to už není nic pro mě. Máme teď na oddělení skvělý kolektiv mladých, šikovných a dobrých doktorů. Jsem pyšný, že jsme tu udrželi tým, který je v základní péči o pacienty úplně soběstačný. To znamená, že máme všechny odborné ordinace, tedy alergologii, kardiologii, nefrologii, diabetologii, endokrinologii a ultrazvuková vyšetření. A u všech atestované lékaře,“ říká primář hlavní důvod, který ho ve Strakonicích drží.
Vladimír Cílek už ošetřoval několik generací dětí a úsměv se mu na tváři rozzáří, když vypráví o tom, jak mu chodí maminky jeho dnešních malých pacientů ukazovat očkovací průkazy, které jim před třiceti lety vystavil.
Jeho snem do budoucnosti je pořídit na oddělení nový echokardiograf na vyšetření srdce u nemluvňat.
Alfred Dörr, primář gynekologicko-porodnického oddělení
Devatenáct porodů za čtyřiadvacet hodin. To je rekord dnešního primáře gynekologicko-porodnického oddělení Alfreda Dörra. Zaznamenal ho v nemocnici v Brně, kde tehdy pracoval. Všechna miminka rodil sám. „Bylo to někdy v letech pětasedmdesát až osmdesát. Neměli jsme ještě tolik papírování ani ultrazvuky, s tím by se to asi ani stihnout nedalo,“ přiznává.
Kandidát lékařských věd a soudní znalec Dörr měl za svůj život mnoho příležitostí odejít za lepší nabídkou do zahraničí, nikdy to ale neudělal. Výpověď nepodal ani při akci Děkujeme, odcházíme. „Je pravda, že jsou nedostatky v odborné přípravě, která někdy trvá i šest let. Zlepšit by se měla postgraduální příprava a platy. Ale vždy jsem věřil, že se situace zlepší. Chce to trochu trpělivosti,“ doufá lékař, který si zvolil povolání po vzoru svého otce.
Jan Hlad, primář chirurgického oddělení
Hromadně odcházet? To je zoufalá forma, jak upozornit na to, že se nemocničním lékařům od dob socialismu nezměnily podmínky k práci. To si myslí o výpovědích primář chirurgického oddělení Jan Hlad. Podle něj je problém v tom, že politici nevyslyší rady lékařů, jak by mohl zdravotnický systém fungovat a byl nejlepší pro pacienty.
Sám se ale k výpovědím nepřipojil. Myslí si, že je to gesto, které mohou udělat hlavně mladší doktoři, kteří nemají závazky a mohou bez problémů najít práci třeba v cizině. „I naše generace v mládí uvažovala o tom, že odejde. Tehdy to ovšem znamenalo emigraci. Mám šest spolužáků, kteří v osmdesátých letech odešli a jsou dnes v Norsku, Kanadě, Rakousku a Německu. Všichni se i přes těžké začátky uchytili a jsou na tom líp, než kdyby byli v Česku,“ zmiňuje Hlad.
Myslí si ale, že stávka, při níž lékaři nebudou ošetřovat pacienty, není ideální řešení. „Lepší by byla administrativní, ve které bychom přestali například vyplňovat neschopenky nebo pojistky. Lidi ošetříme, ale nedostanou peníze,“ dodává.
Jan Hlad, který promoval v roce 1979, chtěl být vždy lékařem. Po roce vojny nastoupil na pražských chirurgiích Na Františku a pak Pod Petřínem. V roce 2004 dostal místo primáře na strakonické chirurgii, kterou projdou ročně tisíce pacientů. Loňskou přístavbou části pavilonu získalo oddělení nové moderní pokoje i vybavení. „Pacienti si u nás mohou připlatit i jednolůžkový nadstandard,“ chválí si primář.
Zařízení oddělení je podle něj špičkové a odpovídá péči v okresní nemocnici. Jen na speciální výkony, které jsou méně časté, posílají lidi do větších nemocnic. „Ale například resekci střeva ve Strakonicích uděláme stejně, shodnými pomůckami a na stejných přístrojích jako v Budějovicích nebo v Praze,“ říká. Pacienti si prý ale někdy shánějí protekčně operaci jinde a nevědí, že se poškozují. Vypadnou totiž z evidence, nejsou dále sledovaní a léčení. „Jiná pracoviště pochopitelně pacienty, kteří nejsou z jejich rajonu, jen odoperují a o další osud a případné komplikace se nestarají,“ vysvětluje lékař.