Dva nejčastější typy demence
* demence primární - způsobená atrofi ckými a degenerativními změnami mozku; * demence sekundární neboli symptomatická - syndrom je důsledkem určitého chování či chorobného stavu -např. alkoholismu, provozování sportů s opakovanými traumaty mozku, dlouhodobého užívání některých léků či drog, mozkového nádoru, některých endokrinních a metabolických poruch nebo infekčních onemocnění CNS, včetně AIDS. Demence Alzheimerova typu patří do první skupiny a má na svědomí 50-60 % všech případů demence. Druhou nejčastější formou demence je demence ischemicko-vaskulární (vzniká v důsledku aterosklerotických změn mozkových cév), která způsobuje 15-30 % všech případů. Zhruba u 10 % osob s demencí se vyskytují oba tyto typy najednou.
Alzheimerova choroba
Je nejčastější ze všech demencí. Od běžných neurochemických, neurofyziologických a psychických změn provázejících stárnutí se liší tím, že jde o progresivní neurodegenerativní proces doprovázený vznikem patologických látek a procesů v nervových buňkách mozku, které v jejich důsledku zanikají. Tyto procesy postihují zprvu zejména tzv. cholinergní systém (na přenosu nervových vzruchů v tomto systému se podílí neuropřenašeč acetylcholin), který je důležitý v zajištění kognitivních funkcí, pozornosti, paměti, schopnosti učení atd. Dostupná data svědčí o tom, že vznik Alzheimerovy choroby je multifaktoriální. Rizikové faktory: vyšší věk, genetická dispozice, demence v RA, prodělaný úraz hlavy, ženské pohlaví, Downův syndrom, snížená funkce štítné žlázy, deprese, defi cit vitaminu B12, vliv toxinů, nízká úroveň vzdělání, nízká duševní aktivita. Ochranné faktory: vyšší vzdělání, psychická aktivita i ve vyšším věku, užívání antioxidantů a lecitinu (ze kterého se v organizmu tvoří acetylcholin), HRT u žen, užívání nesteroidních protizánětlivých léků, včasná a účinná léčba deprese. Alzheimerova choroba je onemocnění s individuálními variacemi ve věku nástupu, charakteru zhoršování kognitivních funkcí i v postupu onemocnění.
Má charakteristické klinické a patologické rysy. Klíčovým příznakem je porucha vyšších korových funkcí, spojená s postupujícím zhoršováním kognitivních schopností, emočními poruchami, poruchami chování a poruchami schopnosti vykonávat každodenní aktivity. Někdy se hovoří o tzv. syndromu afaticko-aprakticko-agnostickém, což označuje poruchy řeči, účelného zacházení s věcmi a poznávacích funkcí.
Nejnápadnějšími a nejčastějšími klinickými projevy Alzheimerovy choroby jsou:
* zhoršování paměti, které narušuje schopnost plnit běžné pracovní úkoly (časté a trvalé zapomínání);* problémy s vykonáváním běžných každodenních aktivit; zapomínání slov a problémy s vyjadřováním;* neschopnost orientovat se v čase a prostoru; neschopnost racionálního uvažování, zhoršení úsudku; poruchy abstraktního myšlení;* ukládání věcí na nesprávná a nevhodná místa, neschopnost je pak najít; změny nálady a chování;* změny osobnosti; ztráta životní energie, aktivity a chuti do života.
Tři stadia Alzheimerovy demence
První stadium - mírná forma - trvá dva až čtyři roky: A. Zhoršování paměti, zejména pro zcela nedávné události. B. Časová dezorientace (neschopnost vybavit si, který je den, měsíc a rok). C. Prostorová dezorientace (neschopnost poznat známá místa, někdy i vlastní byt). D. Ztráta iniciativy a průbojnosti. E. Obtížné hledání slov.
Druhé stadium - středně těžká forma - trvá od dvou do deseti let: A. Významné výpadky paměti (včetně jmen členů vlastní rodiny). B. Snížená schopnost postarat se sám o sebe (nutnost pomoci např. při mytí a oblékání). C. Časté případy, kdy se nemocný ztratí nebo zabloudí i na známých místech. D. Zhoršování řečových schopností. E. Halucinace.
Třetí stadium - těžká forma - trvá jeden až tři roky: A. Obtíže při příjmu potravy, nutnost pomoci další osoby. B. Neschopnost poznat přátele a dokonce i členy vlastní rodiny. C. Obtíže s chůzí (někdy až upoutání na lůžko). D. Inkontinence moči a/nebo stolice. E. Významné poruchy chování.
Včasná diagnóza: umožňuje realizovat opatření pro budoucnost, spolupráce s nemocným je smysluplná, nasazení nových léků zpomaluje úbytek kognitivních funkcí a pomáhá zachovat funkční schopnost k zajištění každodenních potřeb. Demence se vyznačují nejen poruchami paměti. Nedílnou součástí klinického obrazu jsou tři skupiny příznaků, které vyžadují různé terapeutické přístupy. Jsou to:
* poruchy kognitivních schopností (koncentrace, paměť, orientace, řeč, atd.),* poruchy chování, vyvolané vlastním patologickým procesem (paranoidní a jiné bludné myšlení, agrese slovní i fyzická, snížená vůle, poruchy denních aktivit, poruchy spánku, emoční poruchy jako úzkost a deprese, fobie);* sekundární poruchy vyvolané uvědomováním si vlastních neschopností (nejistota, agrese).
Terapie Alzheimerovy choroby by měla být komplexní, tj. měla by stimulovat kognitivní funkce a kompenzovat neuropsychiatrické symptomy. Měla by zahrnovat nejen farmakoterapii („kognitivy“), nýbrž i modifi kovanou kognitivněbehaviorální psychoterapii a citlivou podporu pacienta v jeho stále obtížnějším životě. Nejde o úpravu jednoho či několika izolovaných parametrů, ale o úpravu celkového stavu.
SOUHRN
Pro demenci je charakteristické zhoršování paměti, schopnosti vypořádat se s požadavky každodenního života, funkcí senzorických a motorických, schopnosti sociálních kontaktů či kontroly emočních reakcí. Podkladem dementního syndromu mohou být různé příčiny.
SUMMARY
Dementia is characterized by impairment of memory, decreased ability to carry out daily activities and cope with challenges of everyday life, impaired sensory and motor functions as well as ability to maintain social contacts and control emotional reactions. Dementia syndrome can have various causes.
O autorovi: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. Psychiatrické centrum, Praha (psychiatr.spol@centrum.cz)