Reakce na článek Je praktický lékař vůbec lékař?
Jsem absolventkou 1. LF UK v Praze, v listopadu 1998 jsem atestovala z všeobecného lékařství I. stupně. Je mi 38 let, jsem vdaná a mám skoro jedenáctiletou dceru.
Jako praktická lékařka pro dospělé pracuji od srpna 1999, kdy jsem si ordinaci zakládala sama, od počtu nula pacientů, jen se svou rodinou a kamarády a netušila jsem, zda se vůbec v konkurenčním prostředí rozběhne a zda bude dobře prosperovat.
Říkala jsem si, že když se to povede, jistě mi brzy vrátí vynaložené úsilí, probdělé noci, peníze i čas urvaný na úkor vlastní rodiny. Když se nyní ohlédnu do minulosti, musím u sebe diagnostikovat nenapravitelný optimismus.
Registruji cca 1400 pacientů. Pracuji stále ve stejné ordinaci, která mi krade ještě víc úsilí, nocí, peněz a času. A jako každé vymodlené a notně rozmazlené dítě toho s gustem využívá a zneužívá. A nehodlá s tím hned tak přestat. Krom toho sloužím i LSPP (pohotovost) a RLP (záchranku) v našem městě.
Deníček
PONDĚLÍ
Probouzím se ve 3 hodiny a mám chuť zabít budík. Pak sebe. Neudělám to, vstanu a jdu se proběhnout se psy, následuje příprava svačiny a pokynů pro rodinu (není jisté, zda se večer doma potkáme), cvičení a hygiena. V kuchyni zjistím, že má dcera zmačkané oblečení, tak je ještě musím rychle přežehlit.
Do ordinace přicházím v 4.40, zapínám počítač a vařím si supersilnou kávu. V rychlosti prohlížím maily, vzkazy na záznamníku a profesní weby.
| VAŠE STAROSTI NÁS ZAJÍMAJÍNapište nám i vy!bezdekova@mf.cz |
Zhruba od 5.15 si beru do ruky diář a procházím dnešní den (pacienty objednáváme a vše musí přesně klapnout, aby nečekali – skutečně až na výjimky nečekají déle než 7 minut na své objednané ošetření), proto musím přípravu na preventivní prohlídky (projít si kartu pacienta, rozmyslet, na jaká vyšetření se zaměřím, zda budu nabízet test na vyšetření krvácení z tlustého střeva, mamografii, odběry či cokoli jiného a toto vše zapsat do počítačové karty, abych se při vlastní prohlídce nezdržovala a mohla se plně věnovat pacientovi) provést ještě před ordinační dobou.
Mimo to sahám po kartách složených na kopičce na stolku – čekají na mě návrhy k lázeňské péči, prohlídky zjišťovací k jednání o invalidním důchodu, prohlídky na přiznání bezmocnosti, mimořádných příspěvků, zdravotního znevýhodnění, dále výpisy z dokumentace pro účely závodní preventivní péče či přeregistrace pacienta. Část zdolávám.
Dostávám se k došlé poště z pátku – aha, jsou tam i smluvní texty z pojišťoven, ty musím odložit na dobu, kdy se budu moci dlouhodoběji soustředit. A taky regulace od VZP – pokuta za to, že jsem v 1. a 2. čtvrtletí 2006 vyšetřila moc pacientů preventivními prohlídkami.
Je 6.30 a jdu si pro vysílačku, protože ten den mám službu na záchrance. Tou dobou už sedí v čekárně první pacienti zvaní na odběry krve a zvoní první telefony. Ordinace začíná v 7 hodin, končí v 15.00, s jedinou polední pauzou 30 minut.
Zatímco sestřička obědvá, já sahám po prvním smluvním dodatku se zdravotní pojišťovnou a kontroluji text. Odpoledne proběhne ve stejné rychlosti, vyšetříme a poradíme 48 pacientům.
V 15.30 na RLP předávám službu kolegovi a vracím se do ordinace. Uklízím, procházím pondělní poštu a píšu námitku, proč nechci vracet zhruba jedenáct tisíc korun za práci, kterou jsem provedla, kterou pokládám za prioritní a kterou mi přikazuje zákon. Pak se vracím k prohlídkám pro zjištění stupně bezmocnosti a přiznání mimořádných výhod pro OSSZ a ÚP, další část provedu.
V 18.45 se vracím domů. Uvařím, uklidím, a poradím dceři, jak má hrát skladby před čtvrtečním koncertem. Kolem 21. hodiny si chci přečíst odborné články týkající se obezity a její léčby, abych na semináři, kam jedu v pátek a v sobotu, věděla, o čem je řeč. Usnu u druhé stránky.
ÚTERÝ
Vstávám stejně, ráno se nese v podobném duchu. V ordinaci kontroluji maily a dopřeji si první radost – došel mail od kamarádky, kterou jsem dlouho neviděla, hned odepisuji. Pak ale následuje práce se zbytkem prohlídek, které jsem nestihla provést v pondělí.
Navíc musím stihnout přípravu na úterní preventivní prohlídky a vyšetření. Ordinační doba 7 - 13.00 hodin. Na závěr ordinace další radost – milá návštěva. Po ní však následuje studená sprcha – moje známá (není však mou pacientkou) vážně onemocněla a její rodina se na mě obrací s prosbou o pomoc. Po dohodě s jejím lékařem jí společně objednáváme k přijetí do nemocnice.
Následuje návštěva pacienta u něho doma, poté se vracím k vyřizování technických záležitostí ordinace (odlepená tabulka, banka – platby, pošta, lékárna s objednávkou léků do ordinace).
Končím tři hodiny po skončení ordinační doby. K večeru se věnuji dceři, při nákupu v obchodě potkávám pacienta, který se mnou řeší své problémy. Vyslechnu ho a z hlavy objednám na nějaký čas na středu (a doufám, že nebude dlouho muset čekat, protože s sebou do obchodů ani domů nenosím objednávací diář).
Mám dobrý pocit, protože mi v ordinaci nezůstaly žádné nevyplněné formuláře. Vše je hotovo. Večer sahám po odborných textech z pondělka – tentokrát usnu už u první stránky.
STŘEDA
Průběh stejný. Ordinační doba 7 - 14.00 hodin. Je stávka praktických lékařů pro děti a dorost a praktických lékařů pro dospělé. Jejich protest plně podporuji. Na okresním sdružení jsme se však dohodli, že tento protest podpoříme pouze vyvěšením informačních plakátů. Respektuji rozhodnutí většiny.
Nová dopolední pošta s sebou přinesla další tři formuláře k Prohlídkám pro OSSZ a UP, dva pacienti žádají výpis z dokumentace pro závodní preventivní péči a jeden si přináší doporučení od specialisty k lázeňské léčbě (Vyplní praktický lékař!).
Kolik takových strohých nekolegiálních vět za den čtu ? Nepočítám to… Určují nám vypsat za ně neschopenky, lístky na peníze, odebrat za ně krev, objednat pacienty k vyšetření, vše z našeho času a našich nákladů. Už dávno nepřemýšlím, zda specialisti umějí číst a psát a jestli znají slůvka prosím a děkuji.
Je 15 hodin, tedy hodinu po skončení ordinace, mám hlad, protože jsem o polední pauze vyšetřila pacientku, která by nevydržela čekat oněch 30 minut, ale protože pak již na řadu přišli objednaní pacienti, nestihla jsem se najíst. Před vypsáním nových došlých Prohlídek čtu názor MUDr. Nečase a říkám si, že i on prožívá určitě to samé co já…
Co si přeji?
- aby v ČR konečně stát řekl, na co ve zdravotnictví má a nemá peníze, co je péče akutní a základní, a jaká je ta nadstandardní, na jejímž zaplacení se bude pacient podílet
- aby stát dával do primární péče alespoň tolik, kolik dávají ostatní státy EU (tedy nejméně 10 % z celkového podílu výdajů na zdravotnictví, zatím dává jen 4.6 %, přitom praktici provedou více než 50 % všech ošetření ve zdravotnictví), aby si jí začal vážit jako základního stavebního kamene celého systému zdravotnictví
- aby se pacienti vhodnou finanční motivací aktivně podíleli na zlepšování svého zdravotního stavu a dbali na zdravý životní styl, aby nezneužívali bezbřehosti zdravotního systému v ČR
- aby praktičtí lékaři již nikdy nemuseli platit ze svých peněz péči i léky a pomůcky pacientům, a mohli vykonávat svoji profesi lege artis, tj. dobře a podle aktuálních doporučení s důrazem na prevenci,
- aby se nemuseli stát hlídacími psy štěkajícími na pacienty při jejich sebemenším požadavku na cokoli, naopak aby pro ně měli klid, čas i pochopení
- aby se dožili takového postavení a vážnosti, jakou jejich profese s sebou přináší,
včetně adekvátního finančního ohodnocení a ohodnocení jejich soustavného sebevzdělávání i nutné doby relaxace
- aby si mohli vychovávat své nástupce – nové mladé kolegy se skutečným zájmem o obor, kteří po nich jednou převezmou jejich praxe a budou je dále rozvíjet ku prospěchu všech
MUDr. Yvona Kotroušová, Blatná