Ústavní soud předně posoudí, zda se stížností bude zabývat. Pokud bude, musí rozhodnout, zda ministerstvo vyhláškou porušilo ústavu. A pokud nahlédne, že ano, vyzve ho k nápravě. Jenomže v kompetenci Ústavního soudu určitě není předepsat ministerstvu ústavně správné znění úhradové vyhlášky!
Není těžké uhodnout, že tudy cesta nevede. Případným verdiktem, že je české zdravotnictví nemocné, ho Ústavní soud nevyléčí.
Nespokojenost lékařů s ministrem zdravotnictví je letitý evergreen. Nesejde na tom, zda je ministr z ODS či ČSSD. Vždy to dopadne tak, že politici dělají zdravotnický byznys místo toho, aby pečovali o zdraví lidí. Jen zdánlivě mají úředníci v agendě nepořádek.
K tomu, že se včas nezveřejní pravidla, že nejsou dostupné údaje o výdajích anebo že se nezohlední některé závažné okolnosti, budou pokaždé konkrétní důvody. Peníze v systému nechybí proto, že by do něj nepřitékaly. Chybí proto, že podezřele mizí.
Nemá cenu si na ministry stěžovat u právníků. Je třeba chytit je při činu a udat policii. Apelovat na ministrovu dobrou vůli je na nic, smysl má posbírat důkazy pro trestní řízení. To ale musí kritici vzhledem k jejich vzdělání a zkušenostem dávno vědět.