„Moc vás zdravím opravdu z divočiny. V Keni, ač by správně mělo být období sucha a málo dešťů, leje a leje. To nám dost komplikuje přejezdy, například při cestě do Kisumu jsou poškozené mosty a na silnici i v okolí je spousta vody,“ začal tentokrát. A tady je pokračování. Někdy máme fakt velké problémy se někam dostat. To by měl nějaký hygienik nebo infekcionista radost, kdyby nás viděl skoro po kolena v bahně, kde předtím chodil dobytek. Ale Afrika je nevybíravá, a tak nám tuhle ani nic jiného nezbylo. Až za přispění dvaceti místních lidí, pro které bylo naše zapadnutí atrakcí, jsme se asi po hodině vyhrabali. Odnesly to moje sandály, které se v mazlavém bahně úplně potrhaly.
Trocha adrenalinu
Jsme už několik dní v Nairobi. S naším mladým pacientem, který má veliký nádor na horní čelisti, jsme měli domluvenou schůzku u dr. Tessema, místního specialisty v oboru dentální chirurgie v Mater Hospital.
Opět jsme měli trochu adrenalinu, protože jsme před vyšetřením jeli pro pacienta - Denise - a jeho bratra na předměstí, kde spali u příbuzných. Cesta tam byla v pohodě, ale při zpáteční byl na jedné křižovatce převrácený náklaďák, což utvořilo patnáctikilometrovou kolonu, která se nehýbala.
Falešná infuze pro Denise
V nemocnici jsme potřebovali být na čas, a tak jsme improvizovali. Klukovi jsme přidělali na ruku infuzi - bez napíchnutí žíly - pustili modrý maják a všechna světla.
Po celou dobu jsme mačkali klakson a prodírali se tou zácpou. Jednou jsme zastavili u policistů a žádali o doprovod. Jenže neměli maják ani sirénu, tak jsme pokračovali sami. Dřeli jsme se na centimetry mezi stojícími auty, některá uhýbala z cesty, ale stejně jsme jeli maximálně na dvojku. Několik lidí nám ukazovalo, ať přeskáčeme trávník mezi silnicemi a vjedeme do volného protisměru. Ale na to jsme se ani v bláznivém Nairobi necítili. Na některých křižovatkách kvůli nám policie stavěla auta a umožnila průjezd.
Do nemocnice jsme dorazili s desetiminutovým zpožděním. Lékař chlapce vyšetřil a poslal na CT a rtg, na které jsme ovšem museli jet přes půl města. Už bez majáku a troubení. Tam jsme strávili čtyři hodiny. Výsledek bude ráno - lékař popisující snímky už tam nebyl.
Kluk tam zůstal
Ráno jsme vyzvedli snímky s popisem, který potvrdil naše obavy o závažnosti onemocnění. V devět jsme měli schůzku s dr. Tessemou, a tak jsme opět přejeli půl města.
Navrhl udělat biopsii tkáně a kosti, která by potvrdila nebo vyvrátila předběžnou diagnózu. Kluk tam zůstal. Předem jsme museli za výkon zaplatit 70 tisíc šilinků, kterými jsme měli uhradit závěrečný účet s tím, že případný nedoplatek uhradíme, nebo nám něco vrátí. Ještě jsme s Denisem a jeho bratrem absolvovali odběr krve. Sestra se nás dvakrát snažila vypakovat z ambulance, ale potřebovali jsme vidět, jak a co se s ním děje, abychom vše mohli popsat ve zprávě. Denis dostal čistý jednolůžák, také v nemocnici bylo čisto, pacienti měli pyžama a dostávali jídlo. Něco úplně jiného než v nemocnicích v Kerichu a Nyamiře.
Vyúčtování
Biopsii udělali Denisovi v narkóze a druhý den jel domů. Na cestu dostal ATB, vitaminy, léky na bolest a peroxid na výplach úst. Skutečně, dobrá péče. S dr. Tessemou jsme se domluvili, že mi výsledek biopsie pošle e-mailem. Na recepci mi předali kompletní vyúčtování nákladů - neskutečně podrobný přehled - a vraceli nám 10 tisíc šilinků, což je asi 20 tisíc korun.
Peníze. Peníze? Peníze!
Cena operace s částečnou rekonstrukcí okolí byla předběžně odhadnuta na 300 tisíc šilinků, což je nad naše možnosti. Nevím. A to je ta lepší varianta, že tumor bude nezhoubný. Pokud by následovalo ozařování a chemoterapie, jsme na polovině milionu šilinků. Bez operace tumor poroste a ucpe chlapci nosní dýchání. Již nyní tlačí na oko a ucho, takže přestane vidět na jedno oko a pak i slyšet, později znemožní dutinu ústní a chlapec zemře.
Uvidíme podle výsledků biopsie. Když jsme odcházeli z nemocnice, příbuzná chlapce, u které jsme spali, se nás ptala, kdo vlastně jsme, že tolik pomáháme. Řekli jsme jí i to, že se budeme snažit sehnat prostředky alespoň na operaci, a dál se uvidí. Prý se bude modlit, aby byla naše snaha požehnaná a i za nás, že jsme jim pomohli. Ach jo, to byla situace…
Post scriptum
Kolegové Dita a Pepik dnes odlétají domů, my zítra ráno s Denisem a jeho bratrem odjíždíme zpět do Itiba, a já budu čekat na výsledek od dr. Tessemy. Tak to je ve zkratce, co se v posledních dnech událo.
Všem přeju pěkný den a pokud vás napadne, jak by šlo chlapci pomoct, ozvěte se.
SUBJECT: POZDRAV Z KENI
Dobry den vsem, tak dnes jen kratce, protoze specham za pacientem. O konzultaci jsem pozadal MUDr. Broze z pardubicke nemocnice. Matka nam donesla dite, na kterem horel odev. Odmitla prevoz do nemocnice, ktera je vzdalena pres 50 km. Jednak nema penize na lecbu, a podle ni dite bude v lepsim prostredi u nas, nez tam. No, nevim, ale je to jeji rozhodnuti a plna zodpovednost. Nejprve jsme zvladli sok z popaleni, dite se stabilizovalo a je relativne dobre. Delame co se da, ale mame omezene moznosti, musime improvizivat. Napr. mastny tylex na kryti nemame, tak rozpoustim med. vaselinu a delame ho z velkych ctvercu. Detska postylka je jako superciste prostredi, tedy podle nasich moznosti, prevazy delame na salku. Fakt divocina. Dite je zatim bez teplot a i mu docela chutnalo ceske lizatko. Pekny den, posilam vam pytel africkeho slunicka. Fakt pali.
Ales
O autorovi: Zpracovaly: Dana Frantálová Hana Černá-Šípková