Ti se shodli na tom, že člověk má právo rozhodnout o svém životě a smrti. Většina ale zdůrazňovala, že pacient, jehož bolest je dostatečně tlumena, a necítí se být na obtíž a sám, nikdy o eutanazii nepožádá. Odmítli eutanazii sami provádět.
Šťastný, původní profesí lékař, ČTK řekl, že úvahy o tom, že asistovanou sebevraždu budou platit zdravotní pojišťovny, jsou velmi předčasné. Nyní mu jde o otevření debaty k tématu, které je pro českou společnost stále tabu.
„Spolu s touto debatou se otevřela řada dalších otázek, jako paliativní péče, umírání, péče o pacienta vůbec v Česku,“ řekl. Debata podle poslance potrvá delší dobu, návrh zákona předloží možná až příští rok.
Chce se s odborníky i laickou veřejností nejprve sjednotit na výkladu pojmu. On sám prosazuje eutanazii v podobě, kdy zdravotníci pouze umožní, aby pacient si stiskem tlačítka vpustil do žil smrtící látku, nebo polkl smrtící tabletku.
Šťastný dodal, že i po legalizaci této formy eutanazie rozhodně trvá na zachování stávajícího rozsahu trestního zákoníku. To znamená, že nesmí nadále být žádná legální možnost, aby třetí osoba rozhodovala o životě a smrti pacienta.
Pro svůj návrh má údajně podporu řady poslanců ODS.
Zdravotníci, kteří se diskuse účastnili, ale odmítli stát se „katy“ svých pacientů. Varovali před zneužitím eutanazie. Docent Petr Hach uvedl, že diskuse o legalizaci eutanazie začala od špatného konce. Nemá se podle něj hovořit o tom, jak budou lékaři své pacienty zabíjet, ale jak je nechají důstojně zemřít.
„Lékař tu není od toho, aby zabíjel, byť na přání pacienta. Nemáme katedry zabíjení, nemáme oddělení v nemocnici, kterému by se říkalo porážka, a nemáme metodický list, jak vraždit,“ shrnul.
Profesor Pavel Klener zdůraznil, že není zastáncem eutanazie. Byl vychován k úctě k lidskému životu a také studia ho vedla k tomu, aby pacienty zachraňoval.
Z vlastní praxe ví, že pacienti s těžkým onkologickým onemocněním jeden den řeknou, že už by vše chtěli ukončit. Druhý den, kdy se jim přitíží, ale lpí na životě takovým způsobem, že je to v naprostém rozporu s jejich původními slovy.
Profesor Pavel Pafko zdůraznil, že pro něj je eutanazie otázka filozofická. Zda společnost připustí, že smrt je věcí svobodného rozhodnutí každého člověk. Způsob usmrcení je podle něj až druhotný.
Většina lidí umírá v nemocnici, jen u 20 procent dokážou lékaři dostatečně tlumit bolest. Umírajícím chybí kontakt s rodinou a postrádají i duchovní podporu.
Je málo míst v hospicích a více peněz by mělo jít na paliativní medicínu. Pokud se toto změní, pak podle přítomných zdravotníků ani zákon o eutanazii nebude potřebný.
Eutanazie na přání nemocného je povolena v Nizozemsku a Belgii, tolerují ji v Oregonu, Kolumbii a Švýcarsku. Je jasně vymezena a musí o ní být proveden zápis.
Naproti tomu divoká eutanazie definována není a nezapisuje se ani do pacientovy dokumentace. Etický kodex České lékařské komory provádění eutanazie zakazuje, v českých nemocnicích se podle lékařů přesto dělá.
ČTK