HN se proto pokusily porovnat, kolik jednotlivé fakultní nemocnice prádelnám platí. Výsledek? Co nemocnice, to jiná cena.
Tuplované vítězství
Špinavé povlečení a oděvy lékařů z vinohradské nemocnice teď pravidelně putují po trase Praha-Brno do prádelny brněnské firmy Prakom. „Pereme ve Štětí, ale tato prádelna je momentálně v rekonstrukci, proto pereme v Brně,“ vysvětluje mluvčí vinohradské nemocnice Lukáš Matýsek.
I když prý od dubna začnou vozit prádlo opět do šedesát kilometrů vzdáleného Štětí, nic to nemění na tom, že Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ročně zaplatí dvojnásobek toho, kolik stojí špinavé prádlo Thomayerovu nemocnici. Obě zařízení si přitom prádelnu vybrala ve veřejné soutěži. Obě mají zhruba stejný počet lůžek, obě uvádějí takřka stejnou vytíženost.
Z nemocnic však není možné získat všechny údaje na to, aby bylo srovnání dokonalé. „My pereme prádlo na kusy,“ odmítá mluvčí Matýsek zveřejnit, kolik stojí kilogram vypraného textilu. Přitom jde o obvyklý parametr, s nímž se v branži pracuje. A říci to odmítá i ředitel Prakomu František Paláček: „Nelámejte to ze mě.“
Osmdesátimilionovou zakázku na čtyřleté praní prádla vinohradské nemocnice vyhrála jeho firma už v roce 2005. Avšak hned od počátku panovaly kolem tendru pochybnosti. A to tak zásadní, že ještě téhož roku Úřad na ochranu hospodářské soutěže zrušil výběrové řízení.
Nemocnice podle antimonopolního úřadu zjevně nahrála vítězné firmě, jež nabízela o 48,6 procenta vyšší cenu než druhý zájemce. „Neobjektivním hodnocením kritéria došlo k porušení zásad stejného zacházení se všemi uchazeči,“ konstatoval tehdy úřad.
Nový tendr ovšem dopadl stejně. Opět vyhrála firma s brněnským sídlem. Jen nabídla poněkud nižší cenu. „Za praní platíme takovou cenu, která vzešla z řádného výběrového řízení,“ opakuje mluvčí nemocnice Matýsek. „Bohužel nemáme vlastní prádelnu. Daří se nám za daných okolností náklady na praní prádla snižovat přechodem na jednorázově používané materiály,“ obhajuje svou nemocnici.
Prádlo však i letos stálo vinohradský špitál sedmnáct milionů korun, tedy pořád více než dvojnásobek nákladů Thomayerovy nemocnice. „Chápal bych rozdíl dvou nebo tří milionů, ale dvojnásobná cena je poněkud podivná. To asi ukazuje na nějaký problém,“ přemýšlí nahlas odborář Miloš Voleman, jenž stál v čele lékařského protestu Děkujeme, odcházíme. „Nevím, proč Vinohrady taky neperou tam, kde Thomayerka, když je to navíc za rohem,“ dodává Voleman, sám lékař vinohradské nemocnice.
Zajímavý podnět...
Sonda HN do byznysu kolem zdravotnického prádla ukázala, že náklady na vyprání špinavého lůžka se liší i v nemocnicích, které perou ve vlastních prádelnách. Třeba Ústřední vojenskou nemocnici v Praze to přijde na třicet korun za kilogram, tedy alespoň podle údajů, které nemocnice poskytla. Přitom motolská nemocnice, jež narozdíl od vojenské spadá přímo pod ministerstvo zdravotnictví, dokáže vyprat jedno kilo za devatenáct korun.
Za kolik nemocnice pořizují základní služby, ovšem nikdo - ani nadřízené ministerstvo - nekontroluje. „Sledujeme jen celkové hospodaření, jsou to samostatné subjekty a zodpovědný za ně je ředitel,“ přiznal mluvčí resortu Vlastimil Sršeň.
Ministr Heger již ale naznačil, že chce tuto praxi změnit.
Celý článek si můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.