Onemocnění je diagnostikováno jako schizoafektivní porucha. Nyní je pacientka v péči psychiatrické ambulance.
K prvnímu pobytu byla tehdy nezletilá Katka přeložena z ARO v březnu 1993, kam byla přivezena RZP pro užití nadměrného množství léků. Souhlas s hospitalizací podepsal otec. Při příjmu Katka sděluje, že se na ni všechno valí, ve škole ji nic nebaví, s bratrem má konfl ikty a ten ji často bije, ona ho nepřepere. Vadí jí i vlastní tloušťka. Nemyslí si, že by měla depresi. Léky polykala před bratrem, připouští, že z náhlého rozhodnutí chtěla umřít. Objektivně je Katka ve velké tenzi, neodpovídá na dotazy, postupně se však uvolňuje a začíná spolupracovat. Je depresivně laděná, pseudofi lozofuje, nemá náhled na intoxikaci. Hovoří rychle, drmolivě, neadekvátně se usmívá. Otce jednání dcery nepřekvapilo, neboť od jara 1992 má problémy ve škole, přičemž neúspěchy považuje za důsledek jejího zhoršujícího se psychického stavu. Sjednal proto hospitalizaci v PL Bohnice, po návratu dcera vysadila léky a následovala hospitalizace v Hradci Králové (asi pětiměsíční), kam dojíždí na ambulantní kontroly. Na oddělení je Katka bez medikace, postupně ustupuje tenze i depresivní nálada. Aktivně se zapojuje do režimu oddělení, dobře vychází i se spolupacienty. Zajímá se o další studium na střední škole. Odchází v doprovodu otce ve stabilizovaném stavu.
Ke druhé hospitalizaci v listopadu 1994 Katku přivezla lékařka pohotovostní služby pro manický stav. Dívka sděluje, že se zamilovala, jde o lásku na první pohled, nespí, nejí, je veselá a není unavená. Léky neužívá asi půl roku. Objektivně je upravená, orientovaná, komunikuje, je patrné zrychlení psychomotorického tempa. Na oddělení je Katka hlučná, směje se, chová se neadekvátně.
Začínají problémy s užíváním léků. Postupně je autistická, tenzní a přechodně přiznává i sluchové halucinace. Její stav je rozkolísaný, nečekaně se u ní objevují i několikahodinové výpadky kontaktu ve smyslu autisticko-mutistických projevů.
Posléze absolvuje propustky domů a začíná se cítit lépe. Náhled na své onemocnění má částečný, souhlasí s pravidelným užíváním medikace. Náhlá intoxikace medikamenty.
Ke třetímu pobytu v březnu 1995 byla Katka přijata pro intoxikaci medikamenty: silně somnolentní až soporózní pacientku přinesli na nosítkách. Během prvního dne hospitalizace se stav vědomí upravuje, komunikace vázne po celou dobu. Dívka se ochotně podrobuje režimu uzavřeného oddělení, nároky zvládá bez obtíží. Je propuštěna na žádost lékařky pracující v socioterapeutickém centru. Odjíždí na stabilizační pobyt na horách. Po návratu následuje plánovaná rehospitalizace.
Ke čtvrté hospitalizaci byla přijata po stabilizačním pobytu na horách. Ve srovnání se stavem, v němž byla propuštěna, působí Katka živějším dojmem, zlepšila se její komunikace i vztah k personálu, ochota spolupracovat je viditelná. Podle lékařky přítomné na pobytu se Katka zapojila do činnosti kolektivu i do běžného života, což bylo cílem. Na počátku hospitalizace se mění medikace, která vyhovuje. Katka je propuštěna ve stabilizovaném stavu do péče ambulantního psychiatra, kde bude navštěvovat denní stacionář.
strong>Pátý pobyt v září 1996 byl iniciován ambulantním psychiatrem pro dekompenzaci schizofrenní psychózy. Katka medikaci vysadila a po několika dnech dekompenzace (sama ve vlastním bytě) s ní chtěla opět začít a vše zvládnout vlastními silami. Otec byl nucen otevřít byt násilím, když dcera neotevírala. Katka se chová neadekvátně, její řeč je drmolivá nebo na hranici srozumitelnosti.
Jsou patrné poruchy vnímání i odklon od reality, dívka je neklidná a inkoherentní. Při hospitalizaci je přítomen dlouhodobě výrazný psychotický stav, chování ovlivňují psychotické prožitky. Je autistická. Ve druhé polovině druhého měsíce hospitalizace se kontakt s okolím zlepšuje, Katka začíná spolupracovat, postupně se stabilizuje, i když ještě s drobnými výkyvy v chování. Při propuštění je její stav výrazně lepší.
K šestému pobytu v únoru 1997 Katka přišla v doprovodu otce, bez doporučení lékaře. Opět vysadila léky, podle otce neustále opakuje, že se chce zabít. Na oddělení se chová klidně, bez agresivity vůči sobě či okolí, stereotypně opakuje: „Pusťte mě domů, cítím se dobře, cítím se normální.“ Pobyt končí na žádost otce, který domluvil překlad do FN HK.
K sedmému pobytu v září 2000 Katku přivedla pracovnice socioterapeutického centra, která referuje o tom, že se dívka uzavírá doma, odmítá kontakt s okolím a neotevírá. Katka sděluje, že se její stav zhoršil po kousnutí infi kovaného klíštěte, kdy při nasazení ATB došlo k alergické reakci. Nyní si myslí, že je citlivá na léky, má z nich narušený mozek, potíže s pamětí, pálení v hlavě, hučení v uších, křeče v rukou a špatnou motoriku. Dívka je zcela zaujata strachem o svůj somatický stav. Objektivně jsou přítomny bohaté somatické stesky až charakteru hypochondrických bludů, obavy z iatrogenního poškození organismu medikamenty, dívka na svém trvá. V průběhu hospitalizace se mění medikace, ovšem stav se nelepší. Když Katka léky neužívá, lékaři sáhnou k injekční terapii. Pacientka naléhá na propuštění, při pokusu o útěk ji zadrží personál. Je hostinní, verbálně i brachiálně agresivní. Po zjištění řezné ranky na levém zápěstí, které si sama způsobila nožíkem z ořezávátka, je umístěna do síťového lůžka. Pro potřebu dlouhodobější péče je po domluvě přeložena do PL Kosmonosy.
K osmému pobytu v srpnu 2003 doporučil Katku ambulantní psychiatr pro dekompenzaci schizofrenní poruchy nyní s depresivním laděním. Na Katce je při příjmu patrná depresivní nálada s paranoidní percepcí, emoční oploštěností i ambivalentním postojem k léčbě. Dívka je přijata na uzavřené oddělení a původní medikaci doplní Tisercin. Nálada Katky se postupně lepší, je kompenzovaná, získává náhled na své onemocnění. Režim na otevřeném oddělení, kam je přeložena pro resocializaci, zvládá bez obtíží, navštěvuje resocializační centrum Fokus a MY KLUB.
Se souhlasem Katky byl partner informován o jejím zdravotním stavu. Po propuštění byla dívka předána do péče ambulantního psychiatra. Díky dlouhodobé a systematické psychoterapii pacientka postupně změnila svůj záporný postoj vůči zdravotnickému personálu i k trvalé psychiatrické medikaci. Zlepšil se i její pohled na samotné onemocnění. Zdravotní stav Katky je nyní stabilizovaný, bydlí ve vlastním bytě s trvalým partnerem. Pracuje v knihovně a práce ji baví. I nadále zůstává v péči ambulantního psychiatra.
SOUHRN
V článku je popsána problematika vývoje psychiatrického onemocnění u mladé pacientky s rodovou zátěží. Ošetřovatelka zachytila projevy jednotlivých vývojových stadií choroby, tak jak se odrážela při opakovaných hospitalizacích.
SUMMARY
The article addresses development of a psychiatric disease in a young female patient with hereditary traits. The nurse describes behavioral symptoms of individual stages of the disease that she could observe during repeating hospitalizations.
O autorovi: Magdaléna Žďárská, Psychiatrické oddělení, Krajská nemocnice Liberec (jolana.strnadova@nemlib.cz)
