Úkolem sestry v dětské ambulanci je kromě jiného i fyzická a psychická příprava dítěte k vyšetření. Překonání strachu u dítěte vyžaduje znalosti proč strach vzniká, jak mu předcházet, mírnit jej a jak postupovat v poučení matky. Strach z lékaře a vyšetření vzniká z obavy odloučení od matky, možné bolesti, neznámého prostředí, neznalosti vyšetřovacích postupů.
Co tedy mohu udělat, když…
- Dítě nechce jít do ordinace. Může se jednat o strach z neznámého nebo o separační reakci, kdy dítě reaguje zoufalstvím v rámci silné vazby mezi ním a rodičem.
Matka musí dítě na návštěvu lékaře připravit: proč k lékaři jdou, jak bude vyšetření probíhat, co a proč bude lékař dělat. Může poukázat na dřívější pozitivní zkušenost (vše proběhlo bez bolesti, v klidu a dítěti se ulevilo). Matka sama by měla mít pozitivní přístup, být přesvědčena o nutnosti vyšetření a doma dítě nikdy nestrašit paní doktorkou, metodami vyšetřování a injekcemi.
Sestra by měla malým dětem umožnit pobyt v ordinaci s matkou. Má na starost vhodný výběr hraček a celkové dekorace v ordinaci. Dbá nejen na účelovost, ale i bezpečnost zařízení. Před vstupem dítěte musí být vše uklizené po předchozím výkonu (žádné zakrvácené obvazy, jehly).
- Dítě se nechce svléknout a nechat vyšetřit. Malé dítě se bojí, co bude následovat.
Matka si na vyšetření může přinést oblíbenou hračku dítěte, pití, dudlík, aby se dítě ztišilo a setrvalo chvíli v klidu. Dostatečnou motivací ke spolupráci je slíbená odměna. Je vhodné chodit na pravidelné prohlídky k lékaři, kdy většinou nebývá nutný žádný bolestivý zákrok. Dítě pak ví, že jít k lékaři nutně neznamená bolest a některé obtíže jsou odhaleny včas, a ne až s bolestivými komplikacemi. Dále matka doma s dítětem natrénuje určité pokyny (otevřít pusu, vypláznout jazyk, nádech a výdech…).
Sestra dítě může nechat osahat některé pomůcky (třeba fonendoskop). Dítěti umožní maximální komfort pohodlnou polohou pro vyšetření (třeba na klíně matky), ruce a pomůcky by měla mít příjemně ohřáté, zajistí spolupráci s matkou, odvede pozornost vhodnou hračkou. Postupuje vždy od méně bolestivých úkonů k více bolestivým, pracuje rychle a zručně. Pokud dítě začne být velmi neklidné, zkusí mu poskytnout krátkou pauzu, pracuje s časovou rezervou. Může slíbit dítěti obrázek za spolupráci. U starších dětí může být příčinou neochoty se svléknout stud - může si určit, zda bude matka přítomna vyšetření. Sestra dítě informuje, jaké oblečení je nutné těsně před vyšetřením odložit a zajistí intimitu při svlékání.
- Dítě se bojí injekce a jiných nepříjemných úkonů.
Matka by neměla dítěti nic zatajovat, ale vysvětlit, co a proč se bude dít, jaký by to mělo mít efekt. Dítě podpoří, dá najevo porozumění, slíbí odměnu, utěší po výkonu.
Sestra počká s nejbolestivějšími úkony na závěr návštěvy, ovšem čekání na výkon zbytečně neprodlužuje. Vše má již připraveno předem přikryté na stolku, funkčnost přístrojů je zkontrolována. Matku předem poučí o nevyhnutelnosti výkonu, zbaví ji obav a získá ke spolupráci. Chápe a respektuje pocity dítěte. Snaží se pracovat rychle, přesně a šetrně. Odvrací pozornost dítěte.
Dále může dítěti sama podrobněji a s předstihem říci, co bude následovat. Vše vysvětluje s ohledem na věk pacienta (teď to píchne jako komár). Dítě s bolestí si zaslouží velmi šetrné zacházení. Zvýšenou aktivitu dítěte omezí zabalením do plenky nebo prostěradla, ale nepoužívá násilí. Hrubé zacházení vede k psychickým následkům, poranění a případně i znehodnocení výkonu. Dítěti slíbí odměnu (třeba obrázek), nešetří chválou za statečnost a spolupráci.
- Dítě nechce čekat v čekárně, na výsledky testu… Někdy jsou děti velmi čilé a čekání je nebaví.
Matka s tím musí počítat a brát s sebou dítěti oblíbené hračky, knížky, hrát slovní hry, umět dítě zabavit. Naplánuje návštěvu lékaře i s přihlédnutím k potřebám a režimu dítěte.
Sestra si je vědoma, že je lépe předcházet plné čekárně řádným plánováním pacientů a organizací práce. Sestra se může domluvit s matkou, aby se šla s dítětem projít a vrátila se v dohodnutou dobu. Stará se o zařízení, dezinfekci a údržbu hraček a pomůcek v ordinaci i v čekárně. Hračky by měly být zaměřeny na různý věk malých pacientů. Je třeba si uvědomit, že největším antifobikem bývá přítomnost klidné matky. Dětem je třeba vysvětlit, jakou hodnotu má jejich zdraví a jaký je význam práce zdravotníků. A všichni zdravotničtí pracovníci by měli při jednání s dětmi postupovat tak, aby se jich nebály a důvěřovaly jim.
O autorovi: Jiřina Březinová (jirinka.b@seznam.cz)