V článku Někteří chirurgové chtějí za víkend až 43 tisíc jsme se dozvěděli o požadavcích chirurgů v nejmenované pražské fakultní nemocnici. Proč vnímám tuto zprávu jako poplašnou?
Předně vyvolává v laické veřejnosti představu, že ti lékaři (v tomto případě chirurgové) „již nevědí, co by chtěli“. Jako téměř každá poplašná zpráva není ani tato pravdivá. Jak všichni víme, i kdyby lékaři žádali 900 Kč za hodinu, nemohou bez přestávky podle Zákoníku práce pracovat celý víkend, tedy 48 hodin, a získat tak uvedených 43 tisíc.
Je nemravné žádat 900 Kč za hodinu práce? Žádá-li to organizace, do které se jednotlivci sdružují, nemravné to není, přibližně tolik platíme např. ve značkovém autoservisu. Organizace musí za zaměstnance přece platit zdravotní a sociální odvody, svou režii atd.
V článku se píše o tom, že služby by lékaři sloužili jako jakýsi - jak se v článku píše - „vedlejšák“. Tedy, jak tomu rozumím, nepožadují tuto hodinovou mzdu jako součást svého hlavního zaměstnání. Tolik přesčasové práce by jim Zákoník práce u hlavního zaměstnavatele nedovolil. „Vedlejšák“ je pracovní poměr a známe přece mnoho lidí, kteří mají dvě zaměstnání.
Proč je ta zpráva dobrá?
Protože ředitel nabízí lékařům dvacet tisíc za víkendovou službu (48 hodin). To by bylo 416 Kč za hodinu. Jestli je to pravda, mnozí lékaři ostatních nemocnic, kteří žádné „vedlejšáky“ nemají a pro něž jsou víkendové služby součástí práce, by rádi pracovali v nemocnici, která je tak štědrá, ale bohužel anonymní.
Daleko závažnějším problémem, než jsou mzdy lékařů, je však z pohledu nemocných omezení přesčasové práce na 416 hodin za rok. Naprostá většina chirurgů pracujících v českých nemocnicích měla 1000-1200 přesčasových hodin za rok. Z článku se dozvídáme, že „nemocnice musí zajistit stejnou péči o pacienty jako loni“.
Samozřejmě že to možné není, a to nejen z pohledu kvantitativního, ale i kvalitativního. Lékaři po nočních službách musí chodit domů, a tak se u postele pacienta budou střídat.
Přemýšlejme o tom, až budeme sami nemocní, zda budeme chtít mít „svého“ lékaře, nebo lékaře, kteří se budou střídat. Ostatně byli jsme již svědky pokusu přechodu nemocnic na směnný provoz, jako jedné z cest, jak personální problém v nemocnicích při nedostatku lékařů řešit.
Pavel Pafko, přednosta III. chirurgické kliniky FN Motol v Praze
Právo