Ucelená intenzivní rehabilitace může pomoci zkrátit léčbu, zvýšit soběstačnost, samostatnost a ulehčit těmto lidem návrat do života mimo ústavní léčbu – do rodin nebo do komunitních či sociálních center, řekla novinářům primářka Pavlína Špinková.
Intenzivní terapie vybraným pacientům umožní přijmout sami sebe, uvolnit se, relaxovat, překonat strach. V projektu se také učí sami vařit, uklízejí si, nacvičují jízdu v dopravních prostředcích nebo cestu na poštu a vyplnění složenky. I zdánlivě snadné úkony mohou být pro někoho složité. „Někteří byli překvapení, když si vařili kávu, protože nevěděli, kde se bere voda v rychlovarné konvici“ popsala primářka. Od listopadu se v programu vystřídalo 55 lidí, jen čtyři ho na vlastní žádost opustili. „Nejdůležitější je naděje a snaha sami něco dokázat,“ dodala.
Program je cílený na lidi, kteří nejsou nebezpeční, dlouhodobě se léčí se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou a v nemocnici jsou často nečinní a bez zájmů. Zapojení do aktivit a cílená péče by je měla probudit z letargie. Podle odborníka na lékařskou péči Vladislava Žižky tito lidé dlouhým pobytem v nemocnici ztratili zájem, schopnost komunikace, dovednost se o sebe postarat a vyřešit běžné denní potřeby. Často nemají rodinné zázemí, a když se nedokážou sami o sebe postarat, selhávají a vracejí se brzo zpět do léčebny. S délkou hospitalizace roste i netečnost a neaktivita.
V novém programu se věnují muzikoterapii, arteterapii, sociální rehabilitaci i zdravému životnímu stylu. Třiašedesátiletá Eva Krausová, která se v dobřanské nemocnici s přestávkami léčí 30 let, si nemůže nový styl léčby vynachválit. „Dává mi to dobrou psychiku a prostě se cítím lépe, když něco dělám, než když ostatní koukají do zdi,“ řekla ČTK. Plánuje, že až absolvuje intenzivní léčbu, odejde do komunitního centra. „Pořád je co dělat. A je to lepší. Maluji obrazy, chodím na zpěv a složila jsem jeden šanson,“ řekla.
Podle Žižky není třeba muzikoterapie novinka, používala se už za Rakousko-Uherska, kdy byl dobřanský ústav, nyní druhá největší psychiatrie v Česku, založen. „Postupně se to ale nějak přestalo používat,“ konstatoval.
Nemocnice díky Norským fondům opravila nejzastaralejší pavilon. Dosud tam ve čtyřech ložnicích spalo 50 lidí, nyní je jich tam ve výrazně větších prostorách 32, spí v dvou a třílůžkových pokojích. Vznikly také prostory pro terapie. Náklady byly přes 25 milionů korun, z toho asi 20 milionů byla dotace Norských fondů.