Komentář čtenáře Zdraví.Euro.cz
„Práce je činnost, kterou nebude nikdo vykonávat dobrovolně, nedostane-li se mu za ni odměny“*
Dovolil jsem si v úvodu svého komentáře uvést definici práce ze slovníku politického myšlení britského pravicového konzervativního filozofa Rogera Scrutona.
Porovnávám-li definici s naší současnou praxí, kterou mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, cítím zásadní rozpor. Téměř každý druhý pracovník dnes a u nás věnuje část svého volna zdarma svému zaměstnavateli.
Jen málokdy a jen některým profesním skupinám se podaří prosadit zaplacení jejich přesčasových hodin. Jsou to však jen skupiny, které měli významný vliv v minulosti i současnosti. Jistě mezi ně vždy patřili lékaři.
Víme, že dnes například policisté musí dát zdarma státu 150 pracovních hodin, což je pro mě nepochopitelné. Vidím v tom projev devalvace a snížení významu jejich práce.
Na práci se totiž též dá dívat jako za základní způsob seberealizace a utváření lidského života a na základní hodnotu lidské existence. Práce lékaře má ve společnosti vysoký kredit.
Důsledkem toho například je, že kandidáti s lékařským titulem v našich volbách získávají vysoký počet hlasů voličů. U mnohých zvolených však dochází poté k paradoxní situaci, že se přes svoji profesní úroveň stávají v politice politickými a společenskými amatéry, někdy i politickými analfabety a jejich rozhodování podle toho vypadá.
| DÁLE ČTĚTE: Zrušme omezení pracovní doby a zvyšme příjmy 48 hodinový týden je nesystémové řešení Honorářový systém by měl platit i pro české lékaře Dvanáct suchých krajíců, deset sklenic vody |
Zde se uplatňuje to, co je pro obyvatelstvo našeho státu velmi typické. Snad v důsledku tisícileté poroby, snad díky strategické poloze našeho státu o který měli a mají zájem blízcí i vzdálení sousedé se zde vyvinula schopnost pomoci si v každé situaci.
Výsledkem jsou velmi překvapivá až světově originální řešení. Sám do této skupiny originálních nápadů a hnutí řadím české náboženské reformy, kališnické války a různá reformní hnutí, národní církev v První republice, pronásledování vlastních obyvatel jiné národnosti, dokonalou přeměnu občanů demokratického státu za uvědomělé soudruhy a jejich opětovnou dokonalou přeměnu v tvrdé zastánce kapitalismu devatenáctého století právě dnes a u nás.
Do této skupiny originálů zařazuji realizaci světové premiéry superhrubé mzdy ministra financí ing. Kalouska i prodlužování pracovní doby lékařů současného ministra zdravotnictví MUDr. Julínka.
Většina států EU má 40 hodinový pracovní týden, Francie, Belgie a Dánsko mají 35-38 hodinový týden. Je pravda, že řada států raději toto neupravuje, a tak se může neinformovaný domnívat, že v USA, Austrálii i v jihovýchodní Asii lze dělat každý den 24 hodin 7 dní bez přestávky. Jistě sen podnikatele, skoro realita tam, kde jej „nebrzdí“ odbory. Směřujeme však do Asie, nebo jsme ještě Evropany?
Velkým a stálým problémem Evropské unie je nezaměstnanost, pokles míry investic, snižující se konkurenceschopnost ve vztahu k USA, Japonsku a Číně v oblastech zaměstnanosti ,vývozu ,výzkumu a vývoji. Při řešení nezaměstnanosti bylo hodnoceno několik možností nápravy.
Mezi nimi i „všeobecné zkrácení pracovní doby a dělení se o pracovní místa na úrovni jednotlivých členských států“.
Všeobecné zkrácení pracovní doby bylo prozatím odmítnuté pro obavu z poklesu výroby a poklesu nabídky pracovních sil i optimálního využití provozů.
Ve zmíněném, ani všech následujících dokumentech EU nikdo neuvažuje o prodloužení pracovní doby což výrazně neguje hlídanou politiku zaměstnanosti v kterémkoliv členském státě EU.
Zásadně a na závěr: žádné prodlužování pracovní doby u nás nepovolit, doplatili by na to především jiné profese než nyní „zkoušení“ lékaři. Nepodaří-li se našim odborářům utlumit takovéto pokusy, pak je nutné co nejdříve vyměnit „smluvní“ odbory za tvrdší vyjednávače!
*Roger Scruton, Slovník politického myšlení,Atlantis,1989,str.104
Komise evropských společenství, Růst, konkurenceschopnost, zaměstnanost, Bílá kniha, Delegace Evropské komise v ČR, Praha 1994, str.9
Jiří Antonín Votýpka, www.Zdravi.Euro.cz
autor je laborant Státního zdravotního ústavu
