Zejména vztah mezi dobrovolníky a sestrami je pro dobrovolnický program nesmírně důležitý, protože právě sestry jsou těmi zdravotníky, se kterými se dobrovolník při své práci setkává nejčastěji.
Historie dobrovolnictví
Počátky dobrovolnictví, jak jej chápeme dnes, můžeme sledovat s nástupem raného kapitalismu a tyto začátky navazovaly na činnost bratrstev a řádů. Dobrovolnictví jako činnost konaná mimo hlavní zaměstnání se rozvíjí se vznikem občanského spolkového života a zároveň jako odpověď na vzrůstající počet lidí žijících v nedůstojných podmínkách. Za reprezentanty počátků dobrovolnictví u nás by mohly být pokládány sbory dobrovolných hasičů, ale i vzdělávací aktivity městské či venkovské inteligence. Po roce 1989 dochází v České republice k obnově demokratických struktur v plné šíři a začíná prudký rozvoj nezávislých sdružení v oblasti ekologie, lidských práv, humanitární činnosti, sociální oblasti a sportu. Rok 2001 byl OSN vyhlášen jako Mezinárodní rok dobrovolníků a v témže roce byla schválena Všeobecná deklarace dobrovolnictví Mezinárodní asociací pro dobrovolnické úsilí v Amsterodamu. V roce 2002 byl v ČR schválen zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě, a díky tomuto kroku získala dobrovolnická služba právní rámec a ochranu. V září 2003 se Interní hematoonkologická klinika zapojila do projektu Dobrovolníci v nemocnici a zahájila spolupráci s Dobrovolnickým centrem Motýlek, o. s. V současnosti se stalo dobrovolnictví ve vyspělých civilizovaných zemích běžnou součástí života.
Aktivity na lůžkovém oddělení
1. Role průvodce nebo společníka v individuálnímkontaktu s nemocným. 2. Vykonávání určité konkrétní činnosti (nákup, čtení, výtvarná činnost). 3. Doprovod při procházkách, výletech. 4. Pomoc při organizaci kulturních programů (promítání filmů). 5. Pomoc při tvůrčím vyplnění volného času (výtvarná činnost, muzikoterapie).
Aktivity v ambulantní části
1. Role společníka v kontaktu s nemocnými. 2. Donášková služba, nákup drobných potravin a časopisů. 3. Doprovod nemocných k odborným vyšetřením. 4. Příprava a podávání teplých nápojů. Dobrovolníci nejsou konkurenty zdravotnického odborného personálu, ale jeho pomocníky v naplňování lidských pořeb pacienta.
Ke zhodnocení názorů mezi ošetřovatelským personálem na tento program autorky provedly dotazníkové šetření. Bylo osloveno 31 zdravotních sester pracujících na lůžkovém oddělení Interní hematoonkologické kliniky. Dotazník byl vypracován v rozsahu 7 otázek, z nichž 4 se týkaly chápání významu a role dobrovolníka v nemocnici a 3 se již obracely k praktickým nápadům a zkušenostem jednotlivých dobrovolnických aktivit. Sledování potvrdilo kladný postoj ošetřovatelského personálu k dobrovolnické činnosti: 61 % sester odpovědělo, že s tímto programem souhlasí a dalších 26 % je ochotno na tomto programu se dále aktivně podílet. 71 % sester popsalo dobrovolníka jako člověka, který svůj volný čas věnuje pacientům bez nároku na finanční odměnu. 39 % sester vidí největší přínos tohoto programu v rozptýlení nemocných a vyplnění jejich volného času. Význam působení dobrovolnictví lze spatřovat v přinášení uvolnění, dobré nálady a nápadů. Dobrovolníci nepředstavují zdroj financí, ale zvyšují hodnotu organizace.
V nemocnici je dobrovolník pro pacienty spojnicí s vnějším zdravým světem. Přináší pacientovi možnost tvořivé činnosti, což je jedna z nejpřirozenějších lidských aktivit bez ohledu na věk, zdraví, sociální postavení, profesi, vzdělání, rasu a pohlaví. Posláním tohoto programu je vnést do nemocnice více lidského kontaktu, posilovat duševní pohodu pacientů, pomáhat jim překlenout náročné chvíle a přispět k lepšímu průběhu a efektu léčby. Činnost dobrovolníka nenarušuje léčebný režim a provoz nemocnice, ale doplňuje práci odborného personálu tam, kde je to možné.
SOUHRN
Příspěvek se zabývá problematikou dobrovolnictví v oblasti péče o nemocné ve zdravotnických zařízeních. Je doplněn našimi zkušenostmi s nabízenými aktivitami a názory ošetřujícího personálu na tuto aktivitu.
SUMMARY
The article addresses volunteer services in the field of patient care in healthcare facilities. Our experiences with offered activities and views of nursing staff are included.
O autorovi: Marie Zítková Dagmar Štrajtová, Interní hematoonkologická klinika, FN Brno, Dobrovolnické centrum Motýlek, o. s. (mzitkova@fnbrno)