Právní poradna
Pracuji na oddělení klinických laboratoří - hematologie, klinická biochemie a krevní banka - v městské nemocnici. Od ledna nám zaměstnavatel nepřiznal nárok na dodatkovou dovolenou. Máme na ní nárok? Pracujeme přeci s infekčními činiteli.
Odpovídá JUDr. Dominuk Brůha, AK Brůha
Ve vztahu k dotazu je třeba uvést, že konkrétně, podle ustanovení § 215 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“), ZP platí, že za zaměstnance, kteří konají práce zvlášť obtížné nebo zdraví škodlivé, se pro účely poskytování dodatkové dovolené považují zaměstnanci, kteří jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému nebezpečí nákazy, pokud tuto práci vykonávají alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby.
Nový ZP, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2007, přitom upravuje v § 215 podmínky nároku zaměstnance na přiznání dodatkové dovolené v podstatě identicky, jako tomu bylo v dřívější právní úpravě provedené v § 105 zákona č. 65/1965 Sb., dřívějšího zákoníku práce účinného do 31. 12. 2006.
Z uvedeného lze proto dovodit, že pokud zaměstnanec vykonává stále stejnou práci a na stejných pracovištích jako do konce kalendářního roku 2006, kdy měl zaměstnavatelem přiznánu dodatkovou dovolenou podle ustanovení § 105 odst. 2 písm. b) zákona č. 65/1965 Sb., pak podle nového ZP v zásadě není právního důvodu, aby tomuto zaměstnanci dodatková dovolená nebyla přiznána.
V praxi se ukazuje, že při posuzování nároku zaměstnance na dodatkovou dovolenou se nyní často argumentuje i tím, že 1. ledna 2007 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.
Prostřednictvím tohoto nařízení vlády přitom byla zrušena možnost přiznání tzv. příplatku za práci ve zdraví škodlivém pracovním prostředí, když citované nařízení vlády oproti dřívější úpravě jiným způsobem vymezuje ztížené pracovní prostředí pro účely poskytování příplatku podle zákoníku práce, a to konkrétně v podstatně jiném rozsahu, než tomu bylo v nařízení vlády č. 252/1992 Sb. o podmínkách pro poskytování a výši zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách a v nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci.
Nová právní úprava v podobě nařízení vlády č. 567/2006 Sb. tak ve svých důsledcích způsobila, že převážná většina zaměstnanců nemá od 1. ledna 2007 nárok na přiznání příplatku za ztížené pracovní prostředí.
Je ovšem třeba shrnout, že podle aktuální právní úpravy je nárok zaměstnance na dodatkovou dovolenou zcela nezávislý na přiznání nebo nepřiznání rizikového příplatku. Jinými slovy, nepřiznání rizikového příplatku nemá žádný vliv na přiznání dodatkové dovolené a naopak. Pokud tedy je splněna základní podmínka ZP v tom smyslu, že zaměstnanec je skutečně při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaven přímému nebezpečí nákazy a tuto práci vykonává alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby, pak by mu měla být dodatková dovolená přiznána.
V případě sporu ohledně přiznání nároku na dodatkovou dovolenou lze v dohodě se zaměstnavatelem nechat zpracovat odborný posudek ohledně charakteru práce s infekčními materiály, případně se obrátit na orgány ochrany veřejného zdraví, orgány inspekce práce apod.