Jde o zcela první garanci dojezdové a čekací doby na ošetření, kterou vláda pacientům tímto novým nařízením dává.
Sám ministr zdravotnictví Leoš Heger vznik dokumentu, na který apelovali především členové Svazu pacientů České republiky, hodnotí slovy: „Jedná se o přelomový okamžik, neboť doposud žádné jasně vymezené garance pro pacienty neexistovaly.“
Svaz pacientů ale rozhodně spokojen není. Nařízení totiž podle jeho členů vzniklo bez analýz a pouze na popud zdravotních pojišťoven v čele s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP), bez účasti lékařů, odborné i laické veřejnosti.
Analýza dostupnosti
Po Hegerovi v loňském roce jeho rada opakovaně žádala analýzu časové a místní dostupnosti zdravotnických zařízení v České republice. V srpnu, kdy se jí iniciátoři žádosti nedočkali, rozhodli se obrátit na kancelář ombudsmana. Svaz pacientů se ovšem analýzy z ministerstva doposud nedočkal. „I když nyní udělal ministr Heger malý ústupek v otázce snížení času na dojezd k praktickému lékaři ze 40 na 35 minut, nemůže to nic změnit na tom, že pacientům a lékařům nebyla předána analýza, jak se dospělo k návrhům předloženým do Nařízení vlády, byť nám byla slíbená ještě v červnu,“ vyjádřil se tehdy k situaci prezident Svazu pacientů Luboš Olejár.
Náměstek ministra pro zdravotní pojištění Petr Nosek schválené nařízení vlády vnímá jako důležité pro systém veřejného zdravotního pojištění: „Chápu jej jako nutnou podmínku pro skutečnou konkurenci zdravotních pojišťoven. S jeho pomocí totiž vymezujeme pravidla hry, kterých se při optimalizaci péče pojišťovny musí držet a zajistit každému, bez ohledu na jeho bydliště, dostupnost péče,“ uvádí.
Právě míru vlivu pojišťoven na vznik samotného nařízení ale Svaz pacientů kritizuje. Podobnou míru kritiky sklízí stejně tak samotná úprava dojezdových dob.
Zatímco k praktikům nebo k zubaři by měl každý pacient nově s garancí nepřekročitelného limitu dojet automobilem o deset minut dříve, dojezdová doba k dětskému a dorostovému psychiatrovi nebo na dětskou neurologii se naopak navýšila, a to z původních 60 na 90 minut.
Nařízení je kritizováno především lidmi se sníženou pohyblivostí a tělesně handicapovými. Ministerstvo se ale brání, že bylo nutné zvolit cestu kompromisu a výsledná podoba dokumentu je optimální pro všechny zúčastněné strany. Svaz pacientů vidí nejlepší řešení jinak.