* Kde vlastně tento obor vznikl a případně jakou má historii?
Prvním na světě, kdo inicioval úlohu dentální hygieny, byl dr. Alfred Fones v USA. Jako první zorganizoval již v roce 1913 první odborný kurz v nově založené škole pro dentální hygienistky. Amerického příkladu následovaly záhy další země. V roce 1924 bylo první evropskou zemí Norsko, pak v roce 1930 následovala Velká Británie. Ale další skandinávské země zapojily dentální hygienistky do stomatologického týmu až v šedesátých letech. Škola pro dentální hygienistky zahájila svou činnost v roce 1933 také ve Slovenské republice. V současné době jsou dentální hygienistky školeny a vykonávají svou profesi ve více než 20 státech světa.
* Můžete náplň svojí profese zkomprimovat do informativních a praktických pojmů?
Kompletní vyšetření stavu chrupu a dásní, rtg vyšetření, motivace a instruktáž s pomůckami pro dokonalou ústní hygienu, odstranění zubního kamene subgingiválně a supragingiválně, hloubkové čištění parodontálních chobotů, výplach parodontálních chobotů, odstranění pigmentových skvrn, ošetření citlivých zubů, fluoridace zubů, bělení zubů a mnoho jiných výkonů, které napomáhají vytvořit optimální hygienické podmínky v ústní dutině pacienta.
* Jaké používáte techniky a přístroje?
V zásadě používáme při ošetření pacienta tři základní typy pomůcek: za prvé ruční nástroje (zrcátko, parodontální sonda, scalery, kyrety), za druhé přístroje (ultrazvuk, Air-flow, Heal Ozone, Key Laser, rtg, Diagnodent Pen, intraorální kamera) a třetí typ představují stomatologické materiály (fluoridační gely, ordinační bělení, roztoky na citlivé zuby, lešticí pasty). Samozřejmě každý pacient vyžaduje jiný rozsah práce a z toho důvodu i použití různých stomatologických pomůcek.
* Jaký je váš postoj k bělení zubů?
Velmi individuální. V současné době je bělení velký trend a občas jsme tlačeny do pozice, kdy nemáme moc na výběr. Stalo se mi, že mi klienti řekli: „Když mi to neuděláte vy, půjdu jinam“. A co pak? Někdy se snažím klientům argumentovat a vysvětlit jim výhody i nevýhody, ale ne vždy je to jednoduché. Každý klient chce mít zářivý úsměv, mnohdy jsou zuby podmínkou jeho úspěchu v osobním životě i v zaměstnání. Bohužel, dokonale bílé zuby nemá od přírody téměř nikdo, běžná barva je světlým odstínem žluté. Celkové zabarvení zubů ovlivňuje kromě vrozených dispozic například kouření, pití kávy nebo čaje.
Vnímaní barvy zubů je však velmi subjektivní záležitost a očekávaní pacientů jsou někdy u tohoto estetického výkonu vyšší, než je možné zrealizovat. Paradoxně nejčastěji žádají o bělení pacienti, kteří mají hodně světlé zuby, a efekt po bělení zdaleka nedosahuje jejich představy. Několikrát jsem klientům sama doporučila bělení, ale ve skutečnosti to bylo možná tak pět pacientů v průběhu mé desetileté praxe.
Naštěstí se mi ve většině případů daří jim to rozmluvit. Bělení velmi často způsobuje dočasnou citlivost zubů, která je v některých případech hodně vysoká. Zvlášť když mají pacienti odhalené krčky, anebo poškozenou sklovinu. Bohužel mnoho lidí si myslí, že bílé zuby vydrží do konce života, ale opak je pravdou. Bělení vydrží v průměru 2 roky, a to se ještě musejí průběžně používat bělicí pasty.
* Můžete ze svých zkušeností srovnat péči o chrup na Slovensku a v ČR?
Myslím, že stav orálního zdraví na Slovensku i v Čechách je podobný, jelikož jsme vyrůstali ve stejných podmínkách. Bohužel mnoho lidí stále neví, kdo je dentální hygienistka. Běžně lidé nepoužívají dentální nitě nebo mezizubní kartáčky, které jsou tak užitečné. Prevence u nás stále pokulhává, avšak každým rokem je to lepší a lepší, protože mnoho lidí si uvědomuje důležitost zdravých zubů. Nemalou roli v tom hraje i zbytečné následné bolestivé ošetření a ani finanční stránka ošetření není nepodstatná.
Dokonalá péče o chrup patří k životnímu stylu. K optimistickému naladění patří úsměv a ten by měl zářit pečlivě udržovaným chrupem. Kromě toho dobrou péčí omezíme bolestivé návštěvy stomatologa. Na otázky odpovídá Lenka Dovičinová, diplomovaná dentální hygienistka, která vystudovala tento obor v letech 19971-999 na Slovensku. Nyní již 2 roky pracuje v Praze, v současné době pro International Clinic of Prague na Novém Městě.
* Pojem dentální hygienistka je jistě již zakotven v povědomí laické i odborné veřejnosti. Ne každý však zná jeho význam a obsah.
Dentální hygienistka je kvalifikovaná odbornice ve stomatologii, která vykonává svou praxi samostatně, ale vždy pod dohledem zubního lékaře. Pomáhá mu při edukaci a detailním vyšetření pacienta, zhotovuje rtg snímky, vyšetřuje indexy, stav parodontu a ústní hygieny. V parodontologii odstraňuje tvrdé a měkké nánosy, provádí hloubkové čištění, leštění kořenů, kyretáž. V kariologii upravuje a leští výplně, provádí lokální fluoridaci, u dětí pečetí fisury, a mnoho dalších výkonů, při kterých vytváří optimální podmínky pro udržení zdravého chrupu po celý život od útlého dětství.
* V Praze máte rodinu, ale pocházíte ze Slovenska, kde se také tato profese začala vyučovat. Jaké bylo studium na Slovensku?
Ano, pocházím ze Slovenska, v Praze mám přítele a skvělou práci. Dentální hygiena se začala vyučovat na Slovensku v roce 1994 v Trnavě formou jednoročního studia, pak ve Zvolenu formou 1,5ročního studia po dobu 2 let. To poté přešlo na dvouleté studium v Prešově a nakonec v Bratislavě. V současné době výuka probíhá formou dvouletého dálkového pomaturitního studia na vyšších odborných školách v Bratislavě a ve Zvolenu. V Prešově je soukromá škola MUDr. Kovaľovej, kde se realizuje formou tříletého denního a dálkového bakalářského studia.
* Teprve dva roky poté se tento obor objevil v ČR. Jsou osnovy pro studium v ČR stejné jako na Slovensku?
Podle mých informací začalo studium dentální hygieny (DDH) v ČR v roce 1996/1997. Jelikož jsem nebyla u jeho zrodu, nedokážu objektivně posoudit, co ovlivnilo jeho vznik. Vím, že na Slovensko se dentální hygiena dostala za pomoci Švýcarsko-československé medicínské společnosti a švýcarské vlády v roce 1994. První knihu o dentální hygieně napsala MUDr. Eva Kovaľová ve spolupráci s MUDr. Michalem Černým ze Švýcarska, a ta se stala základem studia dentální hygieny na Slovensku a později i v Čechách. V Čechách jsou myslím dvě školy.
Jedna je v Praze a druhá v Ústí nad Labem. Nemohu objektivně posoudit, jestli jsou osnovy pro studium stejné, ale v podstatě jde o totéž a používají stejné studijní materiály. Každá škola má svá pozitiva i negativa, je na každém, jak se rozhodne. Znám dokonce české kolegyně, které navštěvují školu v Prešově. Já osobně se zúčastňuji seminářů a přednášek v Čechách i na Slovensku, protože považuji soustavné vzdělávání i po ukončení studia za velmi důležité.
Aktuálně
Vstupní ošetření u dentální hygienistky
(Postup vychází z diplomové práce Lenky Dovičinové, která byla ohodnocena jako vynikající.) Pacient přichází k dentální hygienistce na doporučení zubního lékaře anebo sám. Cílem je odstranit případné nedostatky v ústní hygieně a tak zabezpečit její komfort. Při prvním sezení vyšetříme pacientovi přítomný plak, zubní kámen, kazy a stav parodontu. Vše mu ukazujeme v zrcátku a uděláme PBI a CPITN indexy. Podle zjištěných nedostatků pacienta instruujeme.
Pokud má pacient svůj systém a technika čištění je vhodná, malé nedostatky v hygieně pomůžeme odstranit dalšími pomůckami, jako jsou zubní nit, mezizubní kartáčky, ústní sprcha apod. Při gingivitidě instruujeme pacienta i v technice čištění zubním kartáčkem. Jestliže pacient pochopil význam motivace a instruktáže, přejdeme k samotnému odstranění plaku a zubního kamene, protože již ví, proč ho musíme odstranit (OZK). Odstranění supragingiválního povlaku a zubního kamene (OZK): Při OZK se odstraňuje povlak, zubní kámen, měkké povlaky a pigmenty z povrchu zubů, zubních náhrad a z mezizubních prostor. Provádí se ultrazvukem, ručně anebo kombinací obou postupů. Ultrazvukem odstraňujeme hrubé nánosy zubního kamene a nánosy u zubů s viklavostí. Mírné nánosy se odstraňují ručně. Místo začátku OZK je individuální, většinou je to v místech, kde pacient udává největší obtíže.
Nejčastější jsou největší nánosy povlaku a kamene v dolním frontálním úseku. Při první návštěvě po motivaci instruujeme pacienta, jak si má správně čistit zuby. Pacienta si objednáme znovu za 1-2 týdny. OZK pak není provázeno intenzivním krvácením a ošetřujeme s přehledem a důsledně. Odstranění subgingiválního povlaku a zubního kamene (OZK): Subgingival scaling je činnost, při které se odstraňuje povlak, zubní kámen a nekrotický cement z povrchu kořenu zubu pod okrajem marginální gingivy. Tento krok následuje po odstranění supragingiválního zubního kamene. Hloubkové čištění vykonáváme pomocí univerzálních kyret, Graceyho kyret a kořenového pilníčku. Ideální je postupovat po sextantech a odstraňovat současně subi supragingivální zubní kámen a povlak z povrchu zubu při okraji marginální gingivy.
Pokud to neprovedeme, zůstane v parodontální kapse povlak, marginální gingiva se přitáhne ke krčku zubu, parodontální kapsa se „uzavře“ a bakterie povlaku v parodontální kapse mají „zvýhodněné podmínky“. Na závěr po OZK vyhladíme kořeny a odstraníme místa retence povlaku. Podle potřeby pacienta objednáme na další sezení, kdy můžeme udělat PBI index, opakovanou motivaci a instruktáž. Při tom můžeme zjistit změny, kterých pacient dosáhl při individuální orální hygieně. Zjištěné nedostatky v určitých úsecích chrupu svědčí o tom, že pacient nás celkem nepochopil anebo nezvládl doporučenou techniku. Po tomto vyšetření pacienta objednáme až za půl roku na další kontrolu „recall“. Každý pacient potřebuje individuální péči a druh ošetření. Vždy vycházíme z požadavků a zájmu pacienta. Záleží jenom na nás, do jaké míry se nám podaří přesvědčit pacienta a přivést ho ke správnému udržování orální hygieny, kterou je možné si zachovat zdravý chrup bez zubního kamene a povlaků až do vysokého věku a tak zamezit předčasným ztrátám zubů.
Aktuálně
Indexy, se kterými se můžete setkat u stomatologa nebo dentální hygienistky
CPITN (Community Periodontal Index of Treatment Needs) - autorem indexu je Ainamo a kol., 1982. Index vznikl na doporučení WHO. V překladu to znamená index pro potřebu parodontologického ošetření. Cílem indexu je orientačně zjistit stupeň poškození parodontu a na základě toho stanovit potřebu parodontologické léčby. Avšak neplní podmínky pro detailní vyšetření parodontu. Provádí se tak, že si ošetřující rozdělí chrup na sextanty a zavede parodontální sondu u každého zubu pod okraj dásně.
Zjišťuje se tak krvácení, zubní kámen a mělké nebo hluboké choboty. V každém sextantu se zaznamenává jenom nejvyšší hodnota CPI. Index má dvě části: CPI (vyšetření) a TN (potřeba ošetření). CPI: 0 - zdravý parodont; 1 - objeví se krvácení při podráždění; 2 - přítomnost zubního kamene subanebo supragingiválně; 3 - kapsy (choboty) do hloubky 5,5 mm; 4 -kapsy (choboty) hlubší než 6 mm. TN: 0-1 motivace a instruktáž ústní hygieny; 2-3 motivace + instruktáž + odstranění zubního kamene a dráždivých faktorů; 4 - komplexní léčba parodontu. CPITN je ideálním vyšetřením pro orientaci u nového pacienta. Na jeho základě je možné rychle a přesně stanovit, jaký rozsah péče a jaká další vyšetření pacient potřebuje.
PBI (Papillary Bleeding Index, Muhlemann, 1977) - v překladu znamená index krvácející papily. Slouží především k individuálnímu vyšetření stavu gingivy, k motivaci pacienta a informuje nás o spolupráci ošetřujícího a pacienta. Vyšetření se provádí pomocí parodontální sondy. Případné krvácení informuje o přítomnosti plaku. Index je sestavený tak, že postihuje vestibulární i orální plochy. Vyšší hodnoty ukazují na místa, kde si pacient špatně čistí, anebo vůbec nečistí zuby. Pacient sleduje vyšetření v zrcátku. Provádí se tupým koncem parodontální sondy, která se vloží pod okraj gingivy do gingiválního sulku. Sondu posouváme pod mírným tlakem. Takhle vyšetříme všechny papily v jednotlivých kvadrantech. Krvácení hodnotíme pěti stupni s časovým odstupem zhruba 20 sekund: 0 - papila nekrvácí; 1 - objeví se jeden krvácející bod; 2 - více krvácejících bodů, anebo body splynou do jedné linie; 3 - krev vyplňuje mezizubní prostor ve tvaru písmena „V“; 4 - vytvoří se kapka krve, která stéká do okolí.
Aktuálně
Asociace dentálních hygienistek ČR
Profese diplomovaných dentálních hygienistek se řídí kodexem. Péče DDH o pacienta probíhá ve dvou základních fázích: Vzdělávací a preventivní péče: Po vyšetření parodontu (hygienistka, stomatolog) s výsledkem „Dásně jsou zdravé, kapsy (choboty) nejsou hlubší než 2 mm a dásně nekrvácejí“, je obvykle doporučeno preventivní čištění dentálního povlaku a zubního kamene nad dásní s nástrojem zvaným kyreta, nebo ultrazvukem, odstranění povrchových pigmentací kalíškem nebo pískovačem. Instruktáž pro domácí péči.
Pravidelná návštěva u dentální hygienistky trvá 45-60 minut podle počtu zubů. Terapeutická péče: Po vyšetření parodontu s výsledkem „Dásně jsou zánětlivé nebo se jedná o počínající, střední, pokročilý typ parodontitidy, kde je úbytek kosti, kapsy (choboty) jsou hlubší více než 3 mm, dásně krvácejí“. Může být přítomna i viklavost zubů a odhalené krčky. Obvykle doporučenou terapií je několik návštěv pro omezení zhoršujícího se stavu. V tomto stadiu už máte pod dásní zubní povlak a zubní kámen, které není možné odstranit domácí péčí. K terapii jsou používány stejné nástroje, ale čištění vyžaduje delší dobu a více času.
Terapie se provádí pouze v jednotlivých částech úst a každá část může trvat 45-60 minut. Kromě víceméně preventivní péče o chrup má návštěva DDH také význam estetický, ale neopominutelný je i důvod finanční. Zvážíme-li toto hledisko, musíme jednoznačně říci, že prevence či včasná léčba se vyplatí. Vstupní vyšetření hygienistkou se pohybuje okolo 500 až 2000 Kč, což se nedá srovnat například s aplikací jednoho implantátu za 8000 až 30 000 Kč, pokud o chrup nepečujeme správně. Nehledě na bolestivost takovýchto výkonů.