Samozřejmě předpokládám, že většina vysokoškoláků, jimiž lékaři doufám jsou (nikdy nevíte, stačí se podívat do politiky, kolik tam máme rychlo-titulářů z Plzně), hovoří plynně anglicky, což je řeč, kterou ovládají patrně i němečtí a rakouští kolegové. Nicméně hovořit rodnou řečí je pro ně jistě pohodlnější. No a němčina? U lékařů v našem pohraničním kraji by se možná dalo předpokládat, že jí ovládají, ale to si troufám tvrdit, platilo naposled 20 let po válce.
Najdou se samozřejmě výjimky. Ti by pak mohli o práci v Rakousku uvažovat. Jenže nestačí se dorozumět. Musíte být ještě dobrý doktor. A tady je kámen úrazu. Špičkový lékař, navíc jazykově zdatný, už je dávno fuč, nebo vede svou privátní kliniku, obklopen opět lékaři podobného ražení. Ostatní, kteří jazykovou bariéru nezvládají, nebo tráví polovičku své praxe před tribunálem zodpovídající se ze svých prohřešků proti Hypokratově přísaze, na zahraniční angažmá mohou zapomenout, pokud jim díky přepočtu z Eura nepřijde práce zřízence ve Vídni atraktivnější.
A tak si myslím, že jde o zbytečný poplach. Nechci se dotknout těch několika špiček, které u nás v mostecké nemocnici pracují. Na prstech jedné ruky by je spočítal i šilhavý řezník, čili pokud se rozhodnou odejít za lepším, bude to jistě ztráta, ale nic co by dokázalo nemocnici položit. Podle tabulek je naše zdravotnictví na 48 místě za Thajskem a Barbadosem (Rakušané jsou devátí, takže ono to zas tak horké opravdu nebude), sousední Slovensko je jen o několik pozic pod námi. Dá se tedy předpokládat, že můžeme ztráty lehce nahradit.
A nebojte se. Léky na nachlazení i nádchu jsou stejné.