Minulý pátek se v Domažlicích uskutečnila jakási porada poslanců, senátorů, vedení domažlické nemocnice a projektantů u dalšího kola jednání o nové okresní nemocnici. Jako kritik tamní rozpočtové rozmařilosti jsem poměrně logicky nebyl pozván, na což si opravdu nestěžuji. Nikdy nikdo, co vím, nezpochybňoval nutnost stavby nové domažlické nemocnice, já už vůbec ne. Kritizoval jsem ale skutečnost, že zatímco průměrné náklady na pořízení jednoho nemocničního lůžka činí v České republice průměrně jeden milion a dvě stě (či čtyři sta) tisíc, v Domažlicích se dostanou na průměr skoro čtyř milionů za jednu postel. Sto osmdesát devět lůžek zde chtěli stavět za sedm set padesát milionů korun. Dělil jsem cifru počtem lůžek. Už to ale není pravda.
Ona schůzka v Domažlicích se konala na popud politiků, kteří se lekli další cifry. V době, kdy ministr zdravotnictví Fišer slíbil, že jeho ministerstvo vážně přehodnotí oněch sedm set padesát milionů, postoupili domažličtí úředníci v práci a další hodnota díla vyšplhala na miliardu a dvacet milionů korun. To už je za jednu postel pět milionů a dvě stě devadesát jeden tisíc. Miliarda už konečně vyrazila dech i poslancům a senátorům. Ono je před volbami a úloha je to těžká, chápu. Dohodli se tedy všichni, že jít přes miliardu, bylo by už do voličových oken volající, a tak se dostali na číslo devět set třicet čtyři miliony, později na osm set dvacet milionů… je to jedno. Všimněme si jen, že o původně mnou kritizovaných sedm set padesát milionů už nikdo nehovoří…
Politiky snad ani ve snu nenapadlo, že domažličtí úředníci přihodí po varování ministra klidně po milionu na jedno lůžko. Stalo se. Ředitelka nemocnice Alena Výrutová řekla novinářům, že záměr stavět má podporu všech na schůzce zúčastněných politiků. Tu podporu má tento záměr jasnou i u nezúčastněných nepolitiků; jen ti úředníci, co nakládají s rozpočtem jako s cizími penězi, ti ji mít nemohou. A na schůzce také ředitelka řekla, že používat jako argumentu strohé porovnání nákladů na jedno lůžko je demagogické. Není. Je to velmi objektivní ukazatel, tvrdím. Jestli z toho vychází, že za jedno domažlické postaví jinde lůžka tři, někde i čtyři, je to velmi špatný výsledek. Ale není to problém matematiky; ta s demagogií opravdu nepracuje.
JIŘÍ TOMÁŠ BLAŽEK (Autor je spolupracovníkem redakce a ČRo Plzeň), Plzeňský deník, 27.6.2001