Rozvoj dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků podpořilo zejména uzákonění povinné účasti na seminárních školeních již v roce 1950. Tato školení byla ve své době velmi populární. Hlavní témata určovalo centrálně MZ, doplňková témata navrhovaly kraje a jednotlivá zařízení. V návaznosti na rozvoj lékařské vědy byla změněna příprava zdravotnických pracovníků tak, aby již základní příprava byla zaměřena na speciální úseky péče. Bylo stanoveno jedenáct oborů středních zdravotnických pracovníků.
Jelikož i nadále v kvaliř kační přípravě zdravotnických pracovníků nebylo možné získat do hloubky teoretické vědomosti k provádění specializovaných a vysoce kvaliř kovaných prací a počet vyučovaných předmětů se neúměrně zvyšoval, byla zahájena diskuse o dalších možnostech vzdělávání. Vytvoření středisek dalšího vzdělávání (dnes NCO NZO) přispělo k vypracování systému doškolování a specializačního vzdělávání. Na počátku bylo specializační vzdělávání určeno především rehabilitačním pracovníkům, zdravotním a rentgenovým laborantům a asistentům hygienické služby. Pro sesterské obory (zdravotní sestra, ženská sestra a dětská sestra) bylo učeno pouze specializační vzdělávání ve dvou úsecích práce: instrumentování na operačním sále a sociální služba. Další významné změny v celoživotním vzdělávání přinesl rok 1989 a přípravy na vstup do EU. Před rokem 1989 byla každá zdravotnická instituce personálně vybavena podle jednotného vzorce administrativního řízení. Další vzdělávání pracovníků vycházelo především z hlediska perspektivních potřeb kádrových rezerv.
Zdravotnická zařízení mohou řídit své lidské zdroje. Strategie vychází ze stanovené optimální nabídky služeb, podmínek, intenzity práce, vybavenosti a zkušeností zdravotnického zařízení a jiných faktorů. Opatření manažerů směřují ke zvýšení kvality služeb, vytváření pozitivní image v očích veřejnosti a efektivního ř nancování. Role sestry manažerky a její zaměření na znalostní a dovednostní potenciál zaměstnanců je nezbytným předpokladem dosažení stanovených cílů.
Manažerka hodnotí kvaliř kační strukturu zaměstnanců včetně potřebnosti specializací a certiř kovaných kurzů, počet pracovníků, jejich věkovou strukturu a míru fluktuace. Při své práci se setkává v oblasti vzdělávání se dvěma odlišnými stavy: nadbytkem pracovníků s vyšší kvaliř kací (specializací) a nedostatkem personálu s potřebnou kvaliř kací Důležitým ukazatelem určujícím potřebnou vzdělanost personálu je v posledních letech zdravotní pojišťovna, která vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami určující rovněž požadavky na vzdělání nejen lékařů, ale i nelékařských zdravotnických pracovníků. Manažerka při nadbytku, tj. v situaci, kdy vzdělanost personálu převyšuje požadavky pracoviště (resp. sazebníku pojišťovny), musí upřednostnit ekonomické hledisko a ř nančně zvýhodnit pouze ty nejlepší.
Nedostatku kvaliř kovaných pracovníků musí předcházet vhodnou motivací ke vzdělávání. Motivačními faktory mohou být: vyšší společenské uznání, zajímavá úzce specializovaná práce, vyšší ř nanční ohodnocení, možnost práce na jednu směnu. Pro řadu jedinců je lákavé mít odpovědnost a kontrolu nad vykonávanou činností či postup v kariéře. Důležité je stanovit kritéria výběru pracovníků, vytipovat/povzbudit osoby, které o vzdělávání mají zájem.
Pracovníkovi, jenž projeví zájem o vzdělávání, může sestra manažerka pomoci najít cestu, vytipovat zaměření tak, aby potřeby jedince byly v souladu s potřebami organizace. To předpokládá mimo jiné také její orientaci v systému celoživotního a specializačního vzdělávání.
Co přinese modulový systém specializačního vzdělávání praxi?
Mezi pozitiva lze zařadit následující oblasti: - Volba certifikovaných kurzů (CK) a speciálních modulů umožní lépe koordinovat požadavky jedince i zaměstnavatele, pojišťovny (např. u EEG, EMG, audiologii, nefrologii apod.). - Absolvování CK či speciálních modulů před započetím studia, tzv. postup zdola, přenese rychleji znalosti do praxe. Je důležité, aby sestry byly nejen dobře zaškolené, ale především aby věděly, proč tak činí, jaká jsou pozitiva či rizika. - Pracovník najde širší uplatnění v praxi, bude lepší dělba práce podle dosaženého vzdělání aj.
Některá negativa, zřejmá již v začátku systému modulového vzdělávání:- Předpokládaná délka studia - 16 týdnů studia ve dvou letech (např. u SS ARIP) znesnadní studium na vlastní náklady (v poměru k délce dovolené, nemožnosti čerpat neplacené volno, eventuálně jiný způsob uvolnění).- U samoplátců může dojít k prodlužování délky studia.- Od 1. 4. 2006 obdržel každý účastník oznámení o zařazení do studia. Tzn., že přihláška je evidována a jakmile budou realizovány příslušné moduly, dozví se účastník termín začátku vzdělávání a místo konání. Sestry se s tímto dosud nesetkaly. Domnívám se, že by bylo vhodné doporučit studijní literaturu, stanovit okruhy k samostudiu či účast na stážích tak, aby byl připraven na aktivní účast v jednotlivých modulech, plnění úkolů aj.- Vedoucí zaměstnanci musejí zajistit adekvátní náhradu za pracovníka, s ohledem na systém přihlašování, rozložení a délku modulů. Z hlediska praktické realizace je nutností zpracovat některé dokumenty upravující vzdělávání zdravotnických pracovníků:- Vzdělávací řád - vymezující studijní podmínky pro jednotlivé kategorie zaměstnanců. - Kariérní řád - upravující principy dalšího vzdělávání a řízení kariéry v souvislosti s pracovním výkonem zaměstnance. - Kritéria profesního hodnocení - posuzující pracovní výsledky, poskytující zpětnou vazbu a určující směr profesního růstu. Koncepce lidských zdrojů je rozhodujícím činitelem úspěchu každé organizace. Formování a využívání lidských zdrojů se stává rozhodujícím, strategicky významným faktorem, přitom je nutné brát v úvahu objektivní podmínky, které vytvářejí prostředí a legislativní podmínky, jež regulují pracovní vztahy.
| LITERATURA |
| Dobeš, L.: Vývoj, poslání, úkoly a deset let práce ústavu pro vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně. Zdravotnická pracovnice, č. 1, vyd. 1971. Gladkij, I.: Management ve zdravotnictví. 1. vydání, Praha. Computer Press, 2003. Škrla, P.: Kreativní ošetřovatelský management. 1. vydání, Praha. Finidr, 2003. Vyhláška č. 493/2005 Sb. Zákon č. 96/2004 Sb. |
O autorovi: PhDr. Radka Pokojová, Nemocnice Boskovice s. r. o. (radka.pokojova@nemocniceboskovice.cz)