I když Pavel Březovský ředitel Koordinačního střediska transplantací tvrdí: „Tato kompenzace nákladů se ve světě nepovažuje za podněcování k obchodování s orgány“, tak si o tom myslím své. Například za darovanou ledvinu bude možné získat až deseti tisíce korun. Proto mi nikdo nevymluví, že své orgány budou lidé v nouzi, kterých je stále větší množství, de facto prodávat, byť to de iure nebude možné.
Své podezření, že zákonodárci jednají v zájmu bohatých, opírám o aktuální zkušenost s morálním portfoliem vládnoucích politiků, které je příčinou vzniku zdravotních nadstandardů, které v praxi způsobí, že se bohatí (včetně dětí bohatých) dostanou k lepší zdravotní péči.
Nepochybuji o tom, že nás ministr zdravotnictví Heger bude laskavým hlasem ubezpečovat, že orgány bude možné získávat jen podle pořadníku pacientů (jejich sociální stav nebude důvodem k předbíhání) čekajících na náhradní orgán a podle pořadníků operačních plánů.
Ti, kteří na vlastní oči sledují jak pravicová vláda „bojuje“ proti korupci ve veřejném sektoru si nepochybně uvědomí, že ohleduplnost státu k dárcům orgánů může být jen umetáním cestičky ke kšeftování s nimi. Když už bude možné si pravicově koupit nadstandardní zdravotní péči, proč by dárci orgánů nemohli získat tržně nadstandardní bolestné?
Proto podle mne bude jen otázkou času, kdy zákonodárce XYZ, ohánějící se heslem: „dejme pacientům kupujícím si nadstandardní zdravotní péči možnost poskytnout dárcům orgánů nadstandardní bolestné“, s takovým návrhem přijde.
Vlk se nažere (za nadstandardní bolestné se k nim bude možné snadno dostat) a koza (orgány se nebudou prodávat) zůstane celá.