Jsou všechny výpovědi lékařů staženy?
„Nejen v naší nemocnici, ale v celém kraji je drtivá většina výpovědí stažena. Nezaznamenali jsme žádný vážnější problém. Návratnost není samozřejmě stoprocentní. Někteří si už zajistili jiná pracovní místa a projevila se i přirozená fluktuace, když někteří lékaři by své zaměstnání opustili bez ohledu na akci Děkujeme, odcházíme. Jiné je to v celorepublikovém pohledu. Někde je situace nadále vyhrocená, protože si lékaři už práci v zahraničí opravdu zajistili.“
S výsledky dohodnutých podmínek s vládou jste spokojeni?
„Je to určitě umění kompromisu jak ze strany našeho odborového klubu, tak ze strany ministerstva. V memorandu je specifikováno jak budou lékaři placeni v následujících letech, ale nehovoří jen o nich. Je v něm zapracována řada dalších důležitých problémů, na které jsme upozorňovali a chtěli je řešit. Týká se to například postgraduálního vzdělávání, lékové politiky, nákupů drahé přístrojové techniky nebo protikorupčních opatření. Memorandum má tři strany a dohody o platech z toho činí tak jednupětinu.“
Zabývá se dohoda i systémovým řešením zdravotnictví, které má vyřešit jeho lepší financování?
„Ano, přesně tak. Šlo o to, že jsme na problémy upozorňovali dlouhodobě, ale nebyla nějaká velká vůle to řešit. Bylo to i trochu pochopitelné, protože investované peníze se nikdy nevypařily, ale pokaždé se objevily někde na kontech. V tomto ohledu tedy můžeme být spokojeni, protože ministr nám dal garance a vláda potvrdila, že se tím míní vážně zabývat. V tomto systému se dají najít obrovské peníze, jen je třeba s těmi, co do zdravotnictví přitečou, lépe a jinak hospodařit. Jsme přesvědčeni, že peněz je ve zdravotnictví dostatek, ale musejí se lépe využít. Takže žádné navyšování není zapotřebí, stačí změnit strukturu a organizaci. Je totiž otázkou, proč stojí nějaký lék tolik kolik stojí, a proč se dá například nějaký drahý přístroj koupit za dvojnásobek ceny, za kterou ho pořídily běžně nemocnice v Německu. To jsou zarážející věci, které je třeba urychleně řešit. Tam vidíme velké množství peněz, které by se daly poté využít na kvalitnější léčbu i na odměny nemocničních pracovníků.“
V poslední době se hodně mluvilo také o fakultních nemocnicích, které jsou oproti jiným zvýhodňovány.
„Nemocnice přímo řízené státem, což jsou převážně ty fakultní, mají výrazně jinou dotační politiku. Krajské nemocnice jsou oproti fakultním dotovány jen minimálně, takže zde vzniká nezdravá konkurence, jestliže jeden dostává dotaci na provoz a druhý ne.“
Nepožaduje také změnu sazebníku, který je zastaralý, a navíc se vněmprojevují zájmy jednotlivých skupin?
„Naším záměrem, který podporuje i ministr, je, aby sazebník výkonů, který v dnešní době neplní dobře svou funkci, nahradil ceník výkonů. Ten by deklaroval skutečnou cenu jednotlivých výkonů. S tím ale souvisí i určení nezbytné a zbytné péče, tedy definování péče, na kterou má pacient ze zákona právo na základě zdravotního pojištění, a co už je nadstandard a bude se muset na výkonu podílet. Dobrým příkladem je například operace slepého střeva. Ta se může dělat klasicky. Ta je léty ověřena s výsledkem pro pacienty osvědčeným a bezpečným. Stejnou operaci lze provést i laparoskopicky, ale tato metoda je už dražší. Pacient má po ní ale menší jizvy a taky se zkrátí následná péče. Zase je otázkou, zda není pro stát výhodnější, aby se vrátil člověk dříve do práce a klesly náklady na nemocenskou, a navíc zase začal platit do státní pokladny daně. Ale to už je otázka státu a zdravotnictví jako takové z toho nic nemá. Možná bude pro stát lepší garantovat šetrnější, i když nákladnější operace jako standard, ale náklady nemůže sanovat jen samo zdravotnictví.“
Takže celkově lze konstatovat, že systémové požadavky jsou na memorandu nejdůležitější?
„Určitě. A mrzí nás, že se tato skutečnost postupně vytratila a v médiích se mluvilo jen o platech. Přitom se jednalo vždy o všech bodech. Pro nás je důležité, že systémové změny se budou provádět ve spolupráci s lékaři, protože jen od stolu, bez podrobné znalosti problému, může být i na první pohled dobrá myšlenka špatně proveditelná, protože může být odlišná od skutečností v terénu.“
l Na jak dlouho si myslíte, že utichly zbraně?
„Já bych si přál, aby to bylo na co nejdelší dobu. Teď se musejí všichni otřepat a důsledně jít za odstraňováním problémů, které byly pojmenovány. Jestli to zase spadne pod stůl, nic se nezmění a začnou se zase přednostně řešit nějaké privatizace nebo to, kde se co postaví za každou cenu, i když to je zbytečné, tak jsme tam, kde jsme byli. Ale když se začnou plnit věci, které jsou uvedeny v memorandu, tak by zbraně mohly být v klidu hodně dlouho.“