Lékařská etika a kolegialita může významně ovlivnit pacientův náhled na zdravotnictví jako takové. Potvrzuje to i předseda okresního sdružení České lékařské komory Hynek Poul. „Pacient potřebuje cítit důvěru. Pokud se tak neděje, je něco špatně,“ tvrdí devětatřicetiletý lékař.
Vnímáte občasné přešlapy ve vztazích některých vašich kolegů?
Etika je věc, která se těžko učí. Jenom se můžeme snažit lékaře k větší kolegialitě nabádat, protože jinak jsou sami proti sobě. Pokud se před pacientem navzájem shazují, škodí tím jenom sami sobě. Jde o to, že v našem oboru je to hodně o důvěře. Pokud ji cokoliv naruší, je to špatně.
Jaké vazby se to podle vás týká především?
Vnímám to především ve vztahu specialistů vůči praktickým a ambulantním lékařům.
Jak se říká, po bitvě je každý generálem. Je třeba si uvědomit, že zatímco praktik je lékařem první linie, bezpečně určit onemocnění třeba u naprosto neznámého člověka není totéž jako při následné zevrubnější prohlídce v nemocnici. Pacient ale tohle nerozlišuje. Navíc nedokáže posoudit, nakolik jsou opovržlivá slova opodstatněná.
Co byste tedy lékařům poradil?
O principech slušného chování snad nemusím hovořit. Snad jenom, že pokud má někdo výtky třeba k odbornosti některého kolegy, může se s tím kdykoliv obrátit na naši stavovskou organizaci. A samozřejmě, vůbec nejjednodušší je prostě zvednout telefon a s dotyčným lékařem si to vyříkat osobně.
A nemůže v tom kolikrát být i snaha o „přetažení“ pacienta, tedy zájem léčit jej osobně?
Myslím si, že tohle nehraje roli. Spíše je to otázka neúcty k práci kolegů.
Setkáváte se také se stížnostmi ze strany pacientů?
Musím říci, že stížností na lékaře řešíme oproti jiným okresním sdružením minimum. Za loňský rok se objevily dvě, z nichž jedna neměla věcný základ, ta druhá se vyšetřuje. Prozatím nebyl důvod zahájit kárné řízení. Obecně řečeno vyjde u tří čtvrtin případů najevo, že chyba není v odbornosti, ale spíše v komunikaci. Pokud mohu porovnávat se zahraničím, úroveň naší medicíny je výborná, přístup k pacientovi ale občas ještě pokulhává.
V čem konkrétně?
Chování některých lékařů mi občas pořád ještě připadá, jakoby se pohybovali trochu v jiném světě než pacient. Pokud se tyto dvě roviny minou, vede to k nedorozuměním. A to je naprosto zbytečné.
Pokud odhlédneme od etiky, jaké další úkoly má lékařská komora?
Stručně řečeno zastupuje lékaře, poskytuje jim určitý servis, aby mohli dobře vykonávat své poslání. Zároveň kontroluje jejich činnost, a pokud je něco v nepořádku, ukládá sankce. Také pořádáme přednášky a semináře, protože vzdělávání pro lékaře nekončí v okamžiku, kdy dosáhne potřebné atestace. Lékaři získávají v rámci akreditačního systému celoživotního vzdělávání body. Pokud jich nenasbírají příslušný počet, může je to omezit ve výkonu zaměstnání.
V souvislosti s lékaři se nyní skloňuje především plánované podání hromadných výpovědí z nemocnic. Jaký postoj k tomu zastáváte?
Protest Děkujeme, odcházíme je odborářskou akcí, Česká lékařská komora ji ale podpořila.Kampaňupozorňuje nejenom na nutnost nápravy odměňování zaměstnanců, ale také na nevyhnutelnou změnu vzdělávacího systému jako takového. Míním tím způsob získávání atestací, který umožňuje lékařům pracovat samostatně.
Tento systém potkalo rozdrolení jednotlivých specializací na rekordní počet, který nemá obdoby v celé Evropě. Navíc se podařilo nastolit takové podmínky, že lékař, který nastoupí po praxi do nemocnice okresního typu, jako je třeba ta pelhřimovská,máv některých oborech mizivou šanci atestaci získat.
Pokud se hrozba hromadných výpovědí skutečně naplní, v Pelhřimově se rázem ocitne bez místa šedesát lékařů. Tušíte, co s nimi bude?
Naše komora akci neorganizuje, samozřejmě se o ní ale s kolegy bavíme. Pokud vím, úvaha je taková, že většina lékařů by prozatím zůstala doma, samozřejmě s výjimkou jedinců, kteří odejdou do zahraničí. Těch ale u nás zřejmě příliš nebude.
Co podle vás zdravotnictví chybí nejvíce?
Všechno by se mělo odvíjet od vytvoření takzvaných standardů léčebné péče. Díky nim bude každému jasné, co je standardní léčba, kterou každý pacient bezpodmínečně musí dostat.Napacientovi by pak záleželo, jestli si připlatí dejme tomu za lepší kloubní náhradu, léky či zdravotní pomůcky.
Poslední otázka se týká vás osobně. Jste zástupcem primáře pelhřimovské hematologie, předsedáte okresnímu sdružení České lékařské komory. Kromě toho jste zastupitelem města a nyní čerstvě také radním. Jak to všechno stíháte?
Někdy to jde hůře, jindy lépe (smích). Je ale třeba říci, že působení v komoře se hodně prolíná se zaměstnáním. Stejně jako kdokoliv jiný poměrně často sloužím, ať už noční nebo o víkendech, agenda komory se nechá docela dobře zvládnout. Navíc máme sekretářku, která nám poskytuje vynikající servis. Úlohy zastupitele a radního jsou z časového hlediska podstatně náročnější. Zejména radnímu projde rukama nepoměrně větší množství materiálu k pročtení. S tím vědomím jsem do toho ale šel.