Saúdská Arábie potřebuje školený zdravotnický personál zvládající nejmodernější techniku a technologie, kterými jsou jejich zdravotnická zařízení vybavena.
I když probíhá „saúdizace“, tj. snaha o obsazení odborných kvalifikovaných pracovních pozic vlastními vzdělanými lidmi, stále je potřeba určitého množství sester, lékařů, laborantů i některých technických pracovníků. České sestry neměly zpočátku nejlepší pozici vzhledem k nepříliš dobré angličtině, která je zde nutná, protože spojuje Saúdy a ostatní národnosti. Avšak po zkušenostech s jejich snahou učit se, šikovností, znalostmi, erudicí a dobrou komunikativností, jsou velmi oblíbené. Jak vzpomíná na pobyt v Saúdské Arábii jedna z odvážných? O pracovní i osobní podmínky se s námi podělila Markéta Ryšlinková.
* Kudy vedla vaše cesta jako zdravotníka do Saúdi?
Cesta do Saúdské Arábie nebyla moje první dlouhodobá cesta do zahraničí. Byla jsem už rok ve Skotsku a rok na Novém Zélandu, mám to zkrátka v sobě. Vždy jsem chtěla cestovat a když se naskytla možnost jet do Saúdské Arábie, pro kterou mi k vyřízení práce stačilo jen pár měsíců (od úspěšného výběrového pohovoru po odlet dva a půl měsíce), což je ve srovnání s procedurami do jiných zemí pohádka, vůbec jsem neváhala. Navíc nikde není takové finanční ohodnocení spolu s dobou placené dovolené, možnostmi vzdělávání a v neposlední řadě i to, že je povolání sester vážené, což u nás v nemocnicích těžce postrádám.
* Jak byste charakterizovala pracovní podmínky, za kterých vykonávají zdravotníci práci v Saúdi?
V nemocnici Prince Sultan Cardiac Center, kde jsem pracovala já, bylo vybavení i péče na světové úrovni. Mnoho pomůcek na jedno použití. Navíc sestra se nezabývá podřadnými činnostmi jako je doplňování materiálu, sterilka, dezinfekce povrchů atd., to za ni dělá buď nurse assistant, v podstatě pomocnice sestry, nebo uklízečka. Sestra má ale také mnohem více odborných kompetencí. Provádí mnohé výkony a rozhoduje o léčbě, což jsou kompetence, které doma připadají výlučně lékaři. Takže v souhrnu jsem se cítila konečně jako někdo, kdo dělá odbornou práci a je za ni i ohodnocen. Na druhou stranu jsme museli také své schopnosti a znalosti dokazovat při opakovaných zkouškách a každý rok jsme čelili svému osobnímu hodnocení od nadřízených. Já jsem pracovala na dětské kardiochirurgické JIP a tam se nedostatky neomlouvají.
* Saúdská Arábie je bohatá země, a to umožňuje špičkové přístrojové vybavení. Jaké s tímto máte zkušenosti?
Nedostatek nebyl. Co se přístrojů a technického vybavení týká, pracovali jsme s infuzními pumpami, perfuzory, ventilátory, dialýzou, měli jsme k dispozici výhřevná lůžka, polohovací lůžka, horkovzdušné deky, „astrup mašinu“, počítačový chartrovací systém - u každého lůžka jeden - umělé srdce, umělé plíce, kontrapulzaci, monitory a mnoho dalšího. K vybavenosti oddělení nemám jedinou připomínku. Ve věci personálu musím říci, že nikdy nebyl nedostatek lidí v práci -na dětském JIP pracovala vždy jedna sestra na jednoho pacienta. K tomu na oddělení byla staniční sestra a tzv. float, tedy sestra navíc, která pomáhá při příjmech ze sálu a kryje sestrám přestávky. Na oddělení byly vždy 4 asistentky sestry (nurse assistants) a několik respiračních terapeutů, kteří se starali o ventilátory a dechovou rehabilitaci, extubace atd. Co bylo vážně k nezaplacení, byly 3 povinné přestávky během 12hodinové služby, dvě na 30 min a jedna na hodinu. Člověk odešel z oddělení, lehl si do trávy v parku nemocnice, zašel na jídlo, v noci si položil hlavu… nenahraditelné oproti poměrům doma, kdy jsem si na ARO v pět hodin večer za běhu drze dojedla první a poslední jablko. Kromě toho v rámci kontraktu je veškerá zdravotní péče zaměstnanců zdarma. Začátky však nejsou tak idylické. Všichni leží v knihách a skriptech. Připravují se na různé zkoušky a skládání kompetencí na svých odděleních. Tak po šesti měsících tento nápor poleví a je čas se bavit. V Rijádu i jiných městech je nesčetné množství compoundů, tedy areálů, kde žijí pouze cizinci. Je to takové malé město ve městě o rozloze často i několik desítek kilometrů čtverečních. Tam se lidé setkávají bez jakýchkoli omezení, chodí na večírky, sportovat, na lekce jógy či tance, jezdit na koni, hrát golf. Mimoto můžete bez omezení cestovat po zemi letadlem, vlakem, autobusem, taxíkem (ženy nesmějí řídit), a to je dobrá příležitost k dobrodružství. Kdo chce, v Saúdi se rozhodně nenudí.
* V čem vás pobyt v Saúdi nejvíce obohatil?
Dozrála jsem jako osobnost a obohatila se o mnoho zážitků a zkušeností. Navíc si víc věřím. (Pozn. redakce: Markéta Ryšlinková napsala knihu „Veselé historky zdravotní sestřičky ze Saúdské Arábie“ jako poděkování společnosti Eurostaff.cz, která jí v SA zajistila pracovní pobyt a kterou si pro lepší pochopení života v této islámské zemi, můžete také koupit.)
Manželé Zemkovi pracují v saúdském Rijádu přes pět let a stále se jim práce a pobyt líbí. MUDr. Ivo Zemek je anesteziolog s trvalým kontraktem v King Fahad Hospital od roku 2002 a jeho žena Iva má od počátku trvalý kontrakt v Prince Sultan Center, kde pracuje jako staniční sestra na pooperačním kardiochirurgickém oddělení.
* Co vás vedlo k výjezdu za prací do zahraničí a proč právě do Saúdské Arábie?
K cestě z České republiky nás v té době vedla neutěšená situace v českém zdravotnictví (2002), finanční stránka, ale také momentální situace a potřeba zkusit změnu v zaběhnutém profesionálním životě. Saúdskou Arábii jsme zvolili vzhledem k tomu, že byla jako jediná v nabídce recruitment agency v oblasti Perského zálivu, kam jsme chtěli kvůli velmi teplému a pro nás příjemnému podnebí.
* Jak nyní s odstupem doby a s nabytými zkušenostmi toto své rozhodnutí hodnotíte?
Jednak byly splněny deklarované podmínky, které nám moc vyhovovaly - minimum přesčasů a fixní pracovní doba, která je daná kontraktem. Před noční službou a po službě je vždy volno. Obohatila nás i práce s přístrojovým vybavením na špičkové úrovni a množství odborných kurzů, které jsme nemuseli platit a které mají vysokou úroveň.
* A co další zahraniční kolegové?
V nemocnici bylo kromě Saúdů hodně spolupracovníků ze západní Evropy a Kanady. Většina z nich, včetně Američanů, v poslední době odcházejí do Emirátů, Kataru a do Bahrajnu, kde nejsou tak přísně dodržovány islámské zvyky a tradice. Pracovní kolektivy jsou však ochotné, vstřícné a tolerantní.
* Život v arabské zemi však nepřináší jen příjemné zážitky…
Některé bychom opravdu rádi oželeli, jsou to především pro nemuslimy omezující kulturní odlišnosti, k nimž patří například tzv. prayer times, s nimiž nelze nic dělat. To se zavřou všechny obchody a život se po dobu modliteb prakticky zastaví.
* Jak vás pobyt v Saúdi obohatil?
Ověřili jsme si, že se o sebe dokážeme postarat i v daleké cizině a přizpůsobit se tamnímu životu. Zdokonalili jsme si angličtinu a manželka se domluví také arabsky. Oba pocházíme z uherskohradišťské okresní nemocnice, kde se sice dělá medicína na vysoké úrovni, nicméně tady pracujeme na pracovištích se špičkovým vybavením. Kromě toho jsme se naučili úplně jinak trávit volný čas. Například úžasné jsou off-road výlety do pouště s kamarády ze západní Evropy a Kanady, především je tu skvělé sportovní využití. K dispozici jsou v blízkosti bydliště v tzv. compoundu posilovny, kryté haly na míčové sporty, tenisová a squashová hřiště. Samozřejmostí jsou bazény. To vše kdykoli po celý rok a zdarma.
(Pozn. redakce: Manželé Zemkovi jsou známí tím, že svoji dlouhou dovolenou - přes 45 dnů v roce -tráví cestováním po světě, což jim také umožňuje pobyt v SA. Pokud si chcete prohlédnout jejich bohatou fototéku i s vyprávěním z více než 30 zemí světa, navštivte www.ajvo. euweb.cz.)
CO SKRÝVÁ ČESKÁ SESTRA POD ABÁJOU?
Určitě je to odvážné srdce a touha po dobrodružství. A co je to abája? Svrchní volný černý šat, který v Saúdské Arábii musí zahalovat každou ženu. V případě Arabek hlavu pokrývá také černý šátek a navíc tvář kryje rouška. Rouška může krýt tvář až po krk a oči jsou odhalené, ty ortodoxní však mají skryté i oči. Cizinky mohou mít hlavu i tvář odhalenou. Při bližším ohledání je abája v podstatě černá pláštěnka z kvalitní látky, podobné žerzeji, která v horku chladí a větrá. Abája bývá po obvodu zdobená výšivkami z korálků či barevných nití. Slavnostnější a také dražší mají překrásné zdobení ze zlata i drahých kamenů. Žena na ulici bez této výstroje nesmí, jinak ji místní obyvatelé napadají a policie ji může okamžitě zajmout a vsadit do vězení. Zpočátku může být tato povinnost obtěžující, ale časem naše děvčata oceňují to, že je v horku vlastně docela příjemná a navíc si nemusí komplikovat život s módou.
PRAYER TIMES
Prayer times jsou doby určené ke konání modliteb, které se několikrát denně opakují nehledě na práci či nakupování. Vše se přeruší, obchody zavřou a muslimové pokleknou na zdobený kobereček a modlí se. Nejčastějším místem pro motlitbu jsou samozřejmě mešity, což se ovšem týká jen mužů. Tomu předchází svolávání k modlitbě zvláštním hlasem muezzina a omývání nečistých nohou. Ženy musejí konat modlitby výhradně za zdmi svého domova, nikdy v mešitě nebo na veřejnosti.
COMPOUNDY
Compoundy jsou rozsáhlé areály, kde jsou ubytovaní pouze cizinci. Jedná se v podstatě o malé město ve městě o rozloze často i několik desítek kilometrů čtverečních. Tam se lidé setkávají bez jakýchkoli omezení muslimského světa, chodí se na večírky, sportovat, na lekce jógy či tance, jezdit na koni nebo hrát golf. Všechny compoundy mají i více bazénů, tolik oblíbených k osvěžení, ale i k vylepšení kondice. Lidé z compoundů se vzájemně navštěvují a udržují komunikaci neislámského světa. Sestřičky bydlí obvykle v bytech po dvou či třech, kde má každá samostatnou místnost a ostatní zařízení je pohodlně využitelné pro všechny. Tyto tzv. ubytovny jsou pro muže a pro ženy oddělené. Lékaři jsou ubytováni s rodinou v hezkých a dobře vybavených, obvykle jednopodlažních, vilkách.