Co je dysmorfofobie?
Co se dozvíte v článku
Jedná se o duševní onemocnění, které postihuje zejména děti v období dospívání. Lidé trpící dysmorfofobií jsou přesvědčeni, že je jejich tělo hyzděno nějakou deformací, která přitahuje pozornost okolí. Většinu času je tedy sužují pocity úzkosti způsobené obavami z posměchu a nepříjemných reakcí ze strany ostatních lidí. V souvislosti s touto poruchou se mladí svou domnělou vadu pokoušejí zakrývat nebo ji dokonce odstranit.
Název nemoci dysmorfofobie vychází z řeckého slova dysmorfos, což v překladu znamená znetvořený. Poprvé byla tato somatoformní porucha popsána roku 1886, jakožto nutkavá představa jedince o jeho vlastním tělesném defektu, které je jím samým vnímané jako velmi nápadné pro ostatní vrstevníky.
Jak se dysmorfofobie projevuje?
Nedostatky, o kterých se dotyční domnívají, že jsou až ohyzdné, okolí zpravidla ani nevnímá, naopak jejich pozornost spíše upoutávají pokusy o jejich zakrytí, jako jsou příčesky, čepice, vycpávky, výrazné líčení, apod. Nemocní mohou být nespokojeni s jakoukoli částí těla, nejčastěji se však jedná o oblast hlavy, konkrétně o velikost a tvar nosu, hustotu vlasů, rty, u dívek dále o velikost prsou a u chlapců o velikost penisu či objem svalové hmoty.
Dysmorfofobici obvykle tráví spoustu času před zrcadlem, neustále mají nutkání svůj vzhled kontrolovat a maskovat konkrétní deformity. Od ostatních často vyžadují ujištění, že vypadají dobře, nicméně sami si neuvědomují, že se jedná o psychické onemocnění. V důsledku toho namísto psychologa či psychiatra vyhledávají jiné typy lékařů, mezi které patří například dermatologové, stomatologové nebo plastičtí chirurgové.
Dysmorfofobie je však poruchou hodnocení vlastního těla, tudíž zpravidla přetrvává i poté, co dojde k jakémukoliv zlepšení. V případě, že se nepřistupuje k léčbě poruchy jako takové, přechází postupně do chronického onemocnění a může vyústit v další duševní poruchy. U dětí se mimo jiné mohou psychické poruchy projevit například ze spaní skřípáním zubů.
Mezi hlavní příznaky dysmorfofobie patří:
- Přesvědčování o své vadě: Dotyčný je o své vadě přesvědčen i poté, co mu ji vyvrátí někdo z blízkého okolí.
- Zrcadla: Někteří dysmorfofobici se v zrcadle neustále prohlížejí a vyhledávají své chyby a jiní se zrcadlům úplně vyhýbají.
- Návštěvy lékařů: Jedinci se domnívají, že jim lékaři pomohou vyléčit či odstranit jejich domnělou vadu.
- Zakrývání nedostatků: Spoustu pozornosti nemocní věnují zakrývání onomu nedostatku, o kterém se domnívají, že vzbuzuje u okolí posměch.
- Podezírání okolí: Tito lidé trpí představami, že na ně ostatní neustále zírají a baví se o jejich nedokonalostech.
Znáte někoho s dysmorfofobickou poruchou?
Příčiny dysmorfofobie
Stejně jako u mnoha dalších psychických onemocnění i tohle bývá důsledkem souhrnu několika různých faktorů. Roli zde mohou hrát genetické predispozice, mezi které patří například obsedantně kompulzivní poruchy v blízkém příbuzenstvu a dále také nízké sebevědomí či vrozené perfekcionistické rysy.
Na rozvoji poruchy se zpravidla podílejí i vnější faktory, mezi něž řadíme především negativní zkušenosti prožité v dětství nebo během dospívání. Na vině mohou být některé z těchto příčin:
- Hyperkritičtí rodiče
- Rodiče, kteří přehnaně dbají o svůj vzhled
- Posměch ze strany spolužáků
- Zážitek šikany
- Fyzické či psychické týrání
- Sexuální zneužití
Co je spouštěčem dysmorfofobie?
Spouštěcím mechanismem dysmorfofobie pak mohou být zdánlivě banální okolnosti, jako je první výsev akné nebo dokonce sociální sítě, na kterých si mladiství často vylepšují obličej i postavu prostřednictvím různých aplikací. Následný nedostatek obdivu z výsledné fotografie, například při malém počtu lajků, nízký pocit sebehodnocení ještě umocňuje a nespokojenost se prohlubuje.
Důsledkem neléčené dysmorfofobie může být:
- Deprese
- Sociální fobie
- Obsedantně kompulzivní poruchy
- Mentální anorexie
- Bulimie
- Zneužívání návykových látek
- Sebevražedné jednání
Jak předcházet vzniku dysmorfofobie?
V první řadě by se rodiče měli vyvarovat kritického hodnocení vzhledu svých dětí i za předpokladu, že by bylo míněno s dobrým úmyslem. Stejně tak by to rodiče neměli přehánět ani s negativním posouzením výkonu svých potomků, jelikož by mohlo vést ke snížení sebevědomí. Kritika by měla být vždy konstruktivní s ohlédnutím za pozitivními i negativními body jednotlivých činností.
Převzatý vzorec chování
Podobný efekt jako hyperkritičnost má i nesprávný model chování, který děti odpozorují od svých rodičů. Jedná se o přehnanou starostlivost rodičů o svůj vzhled, svoji váhu, pleť, hustotu vlasů, apod. Pokud rodiče dávají před svými potomky příliš najevo zájem o to, jak vypadají, je možné, že tyto obavy ze svých nedostatků začnou kopírovat a přisvojovat si je.
Podněcujte zdravé sebevědomí
Důležité je děti vést k různým zájmům, kterým se budou věnovat ve svém volném času a kde budou moci budovat zdravou sebedůvěru. V neposlední řadě by rodiče měli důkladně naslouchat svým dětem a zpozornět ve chvíli, kdy se objeví nějaké stížnosti nejen na vzhled, především pak na ty, které by mohly poukazovat na projevy šikany ať už ve škole či na sociálních sítích.
Náš tip: Zajímají-li vás praktické rady a tipy z oblasti výchovy dětí nebo máte otázky vztahující se k rodičovství, více informací naleznete na www.rodicov.cz.
Jak přistupovat k dětem s dysmorfofobickou poruchou?
Pokud rodiče zjistí, že jejich dospívající děti tráví příliš času u zrcadla, výrazně se líčí, zanedbávají školu nebo se u nich objevují pocity úzkosti, je dobré si s nimi promluvit a zjistit, zda je něco trápí. Dále je důležité trvat především na tom, aby se nevyhýbaly škole ani svým vrstevníkům a nesnažily se distancovat od svého okolí.
Onemocnění nepodceňujte
Rozhodně se nesnažte hledat řešení v kosmetickém salonu nebo snad u chirurgického lékaře, jelikož tento problém se týká psychiky a nikoliv vzhledu samotného. Je proto namístě vyhledat dětského lékaře a svěřit se mu s vašimi obavami. On vás následně odkáže na příslušná pracoviště odborné pomoci.
Lidé, kteří trpí dysmorfofobickou poruchou, se často někomu svěří, jelikož si se svými obtížemi mnohdy neví rady a potřebují poradit. Díky tomu je možné poruchu odhalit včas a začít na ní pracovat. Toto onemocnění by se rozhodně nemělo podceňovat, jelikož jak již bylo zmíněno výše, kromě rozvinutí dalších duševních poruch je zde i poměrně vysoké riziko sebevraždy.
Zdroje: MUDr. Šárka Bínová (sancedetem.cz), spektrumzdravi.cz, vitalia.cz
