Sociální fobie může vyústit v naprostou společenskou izolaci. Jak s ní bojovat?

Sociální fobie


Sociální fobie je poměrně častá úzkostná porucha, která se projevuje strachem z různých sociálních situací. Pacienti, kteří tímto úzkostný strachem trpí, pociťují silnou nervozitu ve společnosti ostatních lidí a obávají se jejich kritického hodnocení, což vede k tomu, že se pobytu ve společnosti raději vyhýbají. Tato fobie jim proto značně znepříjemňuje jakýkoliv kontakt s okolím a často vede k sociální izolaci a depresím.

Sociální fobii můžete znát také pod názvem sociální strach nebo sociální úzkost. Jako fobie začala být tato porucha vnímána teprve v 80. letech 20. století. Jádrem problému je obava člověka ze zvědavých pohledů ostatních lidí, z jejich hodnocení a kritických soudů. Pacienti si svůj iracionální strach sice uvědomují, ale většinou nejsou schopní s ním bojovat, a proto raději nevstupují do žádných sociálních situací, kde by se mohli cítit nejistě.

Čeho se pacienti bojí?

Fobické situace mohou být difúzní nebo konkrétní. V prvním případě se strach a úzkost vztahují na veškeré sociální situace, které se odehrávají mimo okruh nejbližších. Specifické fobické stavy se však omezují pouze na některé druhy sociálního kontaktu. Člověk trpící sociální fobií v tom případě může mít strach ze zcela běžných situací, jako je například:

  • Styk s lidmi
  • Seznamování se
  • Telefonování
  • Nakupování
  • Setkání s autoritou
  • Přijímání návštěv
  • Práce v kolektivu
  • Projevy na veřejnosti
  • Psaní před druhými
  • Užívání veřejné toalety
  • Komunikace s lidmi opačného pohlaví
  • Konzumace jídla ve společnosti dalších lidí

Pacienti trpící sociální fobií mají pocit, že se na ně ostatní neustále dívají a hodnotí každý jejich pohyb. Bojí se, že se ve společnosti znemožní, budou se chovat nepřirozeně nebo se nechtěně stanou středem pozornosti. Kvůli strachu ze situací, kde by se mohly vyskytnout rozpaky nebo nějaké veřejné ponížení, proto odmítají pozvání na večírky, ale i soukromé akce v malé skupině lidí.

Obavy z pohledů ostatních a jejich odmítnutí také mohou souviset s nějakými tělesnými rysy, jako je akné, holohlavost, velký nos nebo třeba předkus. Mnoho pacientů, kteří trpí sociální fobií, má navíc hrůzu z toho, že se během vyhrocené společenské situace úplně přestanou ovládat, strach je přemůže a začnou na veřejnosti otevřeně panikařit. Proto jsou nejraději doma a nikam nevycházejí, aby se vyhnuli nechtěnému sociálnímu kontaktu a ponížení.

Příčiny sociální fobie

Odborná literatura uvádí, že s některým druhem sociální fobie se v průběhu života potýká až 3–13 % naší populace. Tato čísla jsou však proměnlivá, protože někteří lidé se s tímto problémem už úspěšně léčí, u dalších někdy spontánně po letech vymizí a o jiných naopak nevíme, protože kvůli své fobii mají strach vyhledat lékařskou pomoc.

Výskyt sociální fobie nezávisí na pohlaví, vzdělání, zaměstnání ani inteligenci pacienta. Většinou se začíná projevovat v období puberty a dospívání, a to nejčastěji ve věku 14–20 let. Původ sociální fobie není přesně známý, lékaři ovšem vyslovili několik různých teorií. Někdo tvrdí, že tento problém souvisí s nepřekonatelným ostychem a nahromaděnými životními neúspěchy. Původcem může být dále psychické trauma, ale lékaři předpokládají také vliv rodiny (chybějící sociální vzory).

Dispozice ke zvýšenému napětí a úzkosti ovšem může být i vrozená. U pacientů trpících sociální fobií dochází v některých oblastech mozku ke snížení hladiny neurotransmiterů, což omezuje převod informací. Na jedné straně se jedná o úbytek serotoninu a dopaminu, kromě toho se ale také zvýší množství noradrenalinu.

Příznaky sociální fobie

Sociální fobii může doprovázet celá řada nepříjemných tělesných i emocionálních symptomů, které se projeví buď při sociálním kontaktu, nebo už při samotném očekávání nějaké nepříjemné situace.

Fyzické projevy

  • Pocení
  • Červenání
  • Třes rukou
  • Sevřené hrdlo
  • Potíže s dechem
  • Bušení srdce
  • Svalové napětí
  • Pocity na zvracení
  • Naléhavá potřeba močení

Psychické projevy

  • Strach a úzkost
  • Hněv na sebe i druhé
  • Stud a pocit naprosté bezmoci
  • Negativně sebehodnotící myšlenky

Důsledky sociální fobie

Řada lidí se bohužel rozhodne přijmout stydlivost a strach jako součást své osobnosti a nevyhledá včas profesionální pomoc. Někteří jsou také přesvědčení, že žádná účinná léčba neexistuje, nebo se prostě bojí rozhovoru s neznámými lidmi, a proto odmítají oslovit člověka, který by jim mohl poradit. V takovém případě se u pacienta může rozvinout bludný kruh vyhýbavého a zabezpečujícího chování, který může mít na svědomí některé z těchto následků:

  • Úzkost již při očekávání sociálního kontaktu
  • Pokles sebedůvěry
  • Samota (život bez přátel a partnera)
  • Závislost na rodičích
  • Studijní problémy
  • Problémy v zaměstnání
  • Stres a deprese
  • Závislost na alkoholu a drogách
  • Pokusy o sebevraždu

Léčba sociální fobie

Přestože řada lidí považuje sociální fobii za neléčitelnou, ve skutečnosti se dá s touto úzkostnou poruchou dobře pracovat. K dispozici jsou různé léky (zejména antidepresiva) nebo psychoterapie. Obě tyto metody vykazují samostatně poměrně vysokou úspěšnost, pacienti je ale mohou také kombinovat.

Léčba psychofarmaky

Na rychlé snížení úzkosti se běžně používají anxiolytika (Diazepam nebo Oxazepam), ta ale při léčbě sociální fobie příliš vhodná nejsou, protože účinkují pouze krátkodobě a rychle na nich může vzniknout závislost. Lepší variantou pro krátkodobé snížení úzkosti (především na počátku léčby) jsou benzodiazepiny, jako je clonazepam či alprazolam.

Vhodnější variantu pro dlouhodobou léčbu sociální fobie představují antidepresiva, a to konkrétně skupiny SSRI, SNRI, RIMA a NDRI. Tyto léky se starají o lepší přenos signálu v našem mozku, na příznivé účinky si ale pacient musí chvíli počkat. První projevy léčby jsou většinou patrné teprve po 8–12 týdnech. Na druhou stranu jsou antidepresiva vysoce účinná a nevzniká na nich závislost.

Kognitivně-behaviorální terapie

Tato metoda zahrnuje různé strategie, díky kterým se pacient přestane vyhýbat svému okolí. V první řadě jde o metodu kognitivní rekonstrukce neboli konstruktivní zpracování úzkostných myšlenek, které pacienta trápí. Dále se doporučuje také systematická expoziční léčba. Tato metoda spočívá v tom, že lékař pacienta postupně vystavuje umělým i reálným situacím, které společně řeší a učí se, jak si s nimi poradit.

Kromě toho také může lékař s pacientem společně trénovat sociální dovednosti, komunikaci s ostatními i rychlé zklidnění v nepříjemných situacích. Často se jedná o terapii individuální, vyšší úspěšnost ale vykazuje terapie ve skupině.


Sociální fobie může vyústit v naprostou společenskou izolaci. Jak s ní bojovat?
5 (100%) 1 vote

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top