Mění se požadavky na způsob profesní přípravy, úroveň získávaných poznatků, rozvoj tzv. měkkých dovedností (soft skills) a samozřejmě na profil absolventa ve smyslu doporučení Evropské unie. V návaznosti na tato doporučení se pak také profilují požadavky na celoživotní vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví (long life learning). S těmito změnami, které se dotýkají všech pracovníků ve zdravotnictví, přichází problém aspektu časové tísně při vyšších požadavcích na množství předávaných informací, znalostí a dovedností. Ve svém příspěvku bych se ráda zaměřila na možnost využití elektronické podpory výuky zejména u všeobecných sester.
Jak lze zvládnout stále vyšší nároky za relativně „krátkou“ dobu pregraduálního studia a jak později navázat na toto studium v rámci celoživotního vzdělávání sester? Poměrně elegantním řešením se jeví e-learningové kurzy, či chcete-li multimediální podpora výuky. Je významným pomocníkem nejen s ohledem na úsporu času studentů, ekonomickou úsporu v konečném důsledku (ne ve fázi přípravy kurzu, ta je velmi náročná nejen časově, ale i finančně, ale později snížením nákladů spojených s přímou frontální výukou v učebnách - osvětlení, vytápění apod.), možností aktuálnosti změn a sledování nejmodernějších trendů a jejich uplatnění ve výukovém procesu a zejména interaktivitou - využitím participativních učebních procesů se snahou o využití postupů Evidence Based Healthcare (na důkazech založené ošetřovatelské péče).
Do popředí zájmu se dostává týmová spolupráce a učitel se na základě akceptace didaktických zásad andragogiky mění v rádce a průvodce. Multimediální podpora výuky a využívání moderních technologií je významným trendem vzdělávání v ošetřovatelství, zejména v oborech zajišťujících kombinovanou formu studia. Při využívání této formy podpory výuky se zvyšuje aktivita studentů, schopnost participace na výukových činnostech i počítačová gramotnost účastníků a schopnost orientace v odborných zdrojích (Barešová, 2003, str. 38).
Je potřeba si uvědomit, že multimediální podpora výuky neznamená „zbavit se studentů“. Z odborných diskusí jednoznačně vyplývá, že být tutorem v plně funkčním interaktivním e-learningovém kurzu je nejen časově, ale i profesně a odborně náročnější než výuka frontální. Tutor musí být schopen reagovat na dotazy studentů, které vyplynou ze studia doma, nespornou výhodou je možnost vzájemné diskuse studentů, čímž se mnohé dotazy vyřeší jakoby „mimochodem“ a tutor koriguje odbornou diskusi a kontroluje výstupní znalosti studentů. Z výše uvedeného vyplývá, že e-learningovým kurzem nemůže být myšleno pouhé vystavení studijních materiálů - kompilátů textů, ale nezbytnou součástí je právě umožnění aktivní účasti studentů a možnost multilaterální komunikace.
Co je potřeba zvážit před zavedením e-learningové podpory do výuky?
Prvním krokem při snaze využívat elektronickou podporu výuky je důkladná analýza stávajícího stavu učebních mechanismů. Nejde pouze o vymezení cílů budoucího kurzu, i když to je velmi významné, ale také o zhodnocení potřeb vyučujícího i budoucích studentů v návaznosti na praktické využití znalostí a dovedností. Dále je potřeba se rozhodnout, v jakém prostředí bude kurz připravován (Moodle či jiné typizované řešení anebo vlastní samostatný web). Důležité je také definovat měřítka výkonů, jednotlivé využité učební postupy, média a e-learningové agendy (odpovědníky, „odevzdávárny“, diskusní fóra, technická podpora aj.).
Nezbytnou součástí přípravné fáze je také provedení odhadu nákladů na přípravu kurzu a jeho následný provoz (investice do softwaru, hardwaru, přístrojové techniky k přípravě obrazové dokumentace - fotodokumentace či popřípadě videozáznamů, „člověkodny“ a normohodiny při využití činnosti technického pracovníka aj.). V neposlední řadě je třeba důkladně zvážit vstupní znalosti a dovednosti budoucích studentů kurzu a formulovat požadavky na ně, protože sebelépe připravený kurz i s nejjednoduššími ovládacími prvky, které studenti nebudou schopni využívat, je zbytečný a odradí je od využívání multimédií. Velmi specifickým a důležitým prvkem e-learningových kurzů zejména v andragogice se pak stává humor jako motivující element.
Další kroky přípravy kurzu
V dalších fázích přípravy kurzu je nutno naplánovat scénář kurzu (půjde o modulový systém výuky, týdenní harmonogram, časově neomezený přístup apod.). Zvolit výukové postupy, které budou povinné a postupy, které budou rozšiřovat možnosti studentů získávat nové informace (povinné samostatné úkoly, příprava samostatné písemné práce do „odevzdávárny“ či rozšiřující odkazy na další zdroje odborných informací aj.). Součástí této fáze přípravy kurzu je také provádění průběžné evaluace na pilotním vzorku studentů a kolegů, kteří budou s kurzem pracovat. Ve finální části přípravy kurzu je nezbytné naplánovat tutorialy, tzn. setkání studentů s tutory kurzu v rámci frontální výuky.
Tutorial slouží nejen k objasnění cílů kurzu a seznámení s prostředím kurzu, s orientací a navigací při využívání jednotlivých částí kurzu, ale také k osobnímu setkání se studenty, k zodpovězení dotazů, které vyplynou z praktické zkušenosti s využitím kurzu studenty v průběhu tutorialu a nezbytné je zopakování „pravidel hry“ v kurzu, tzn. pravidla využívání kurzu, povinnosti studentů a tutorů, stanovení styčných osob při řešení závažnějších potíží s kurzem (drobné technické obtíže jsou obvykle řešeny pomocí diskusního fóra s e-technikem), kontakt s tutorem v časové ose (kdy, jak často, v jakém časovém odstupu bude odpověď na dotaz apod.) a způsoby kontaktu, ať již ve formě synchronní či asynchronní (e-mail, chat, diskusní fórum, Skype, ICQ).
Tutorialem musí bezpodmínečně začít každé zavedení kurzu v rámci distančního vzdělávání a také musí být jeden tutorial uspořádán jako finální (ke zhodnocení dosažených výsledků a předání informací vzájemně mezi tutory a studenty). Doporučují se ale minimálně tři až čtyři tutorialy v průběhu trvání kurzu po dobu 3-6 měsíců. Před spuštěním e-learningového kurzu k využívání studenty je potřeba provést kritickou analýzu celkové koncepce kurzu.
Zhodnotit úroveň připravených podkladů (studijní materiály, obrazovou dokumentaci, další odkazy, slovníky apod.) ve vztahu k cílům výuky a stanovit kritéria pro sumativní evaluaci. Jestliže tvůrcům kurzu připadalo, že příprava je časově náročná, pochopí, že nastává etapa mnohem náročnější, a to uvedení díla v život a jeho udržení při životě, popřípadě další obnova a doplňování odborných informací a kontinuální sledování, koordinace a pomoc při studiu posluchačů.
Závěr
Tento příspěvek měl za úkol nastínit obecně proces přípravy e-learningového kurzu využitelného v rámci celoživotního vzdělávání v ošetřovatelství v průběhu postgraduální profesní přípravy zdravotníků. Zcela záměrně byl koncipován jako návod pro začínající autory kurzů, kteří mají zájem začít využívat ICT (informační a computerové technologie) ve výuce. Jsem autorkou několika e-learningových kurzů určených pro podporu výuky předmětů v ošetřovatelství, a využila jsem tedy své vlastní zkušenosti, které jsem získala spoluprací s odborníky v oboru multimediální podpory výuky. V dalších navazujících článcích bych ráda postupně přiblížila jednotlivé kroky přípravy e-learningového kurzu podrobněji a také s větším zdůrazněním problematiky ošetřovatelství jako takového. Všem, které můj příspěvek „namotivuje“ a povzbudí k využívání multimediální podpory ve výuce, držím palce a těším se na případnou spolupráci.
Literatura a odborné zdroje k dispozici u autorky.
PhDr. Andrea Pokorná, Katedra ošetřovatelství LF MU, Brno (apokorna@med.muni.cz)