SUMMARY
The authors of the article address patient education as an activity that can help patients who suffer from incontinence. Education is one of the main tasks of nurses.
Úkolem lékařů a ostatních zdravotníků je pomoci lidem trpícím inkontinencí moči, kteří si často neumějí poradit, nebo se stydí vyhledat pomoc a informace, jak postižení léčit. Jedním z postupů je edukace, při níž může sestra zapojit pacienta do léčby a pomoci mu, stejně jako se to stalo i v našem případě.
Nejčastěji se u pacientů/klientů (P/K) vyskytuje inkontinence stresová, projevující se únikem malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, běhu, skákání, zvedání břemen).
Cílem edukace je rozvíjet poznatky, schopnosti, hodnotové, postojové, citové a behaviorální kvality člověka potřebné pro způsobilost v procesu jeho seberealizace. Její význam je patrný hlavně z pohledu kvality zdravotního stavu. Má hlavní body: Každý P/K má v každém zařízení a v každém typu péče právo na edukaci.
Je důležité edukovat nejen P/K, ale i jeho blízké. V rámci výuky edukátor také reaguje na další potřeby P/K a jeho rodiny. Snaží se pomoci P/K pochopit jeho vlastní roli v péči o svoji osobu a jeho zodpovědnost za své zdraví, redukovat pocity úzkosti, nejistoty.
Předpokladem úspěchu ve vzdělávání pacienta/ klienta je to, že sestra musí být schopná posoudit deficity jeho vědomostí, zručností a postojů a vypracovat edukační plán.
Edukační proces probíhá v pěti fázích
* posouzení (sběr, třídění a analýza údajů), * stanovení edukační diagnózy, * příprava edukačního plánu, * realizace edukačního plánu, * vyhodnocení výstupních vědomostí pacienta a efektivnost edukace.
1. fáze zahrnuje - posouzení (sběr, třídění a analýza údajů) * určení oblastí edukačních témat, * nutnost získat, doplnit, aktualizovat nebo reedukovat vědomosti P/K, * vlastní motivace a potřeba P/K učit se, * pacientovo dosavadní chování, * připravenost a ochotu P/K učit se, * společensko-ekonomické faktory, které mohou mít vliv na edukaci, * styl P/K učení, * jeho názory na zdraví, * úroveň jeho vzdělání, * věk P/K.
Posoudit je třeba i závažnost P/K problému. Prvním zdrojem informací bývá P/K o charakteru inkontinence. Týká se sběru údajů o závažnosti P/K močových obtíží, urologické, gynekologické, porodnické a všeobecné anamnézy, užívání léků.
2. fáze - stanovení edukačních diagnóz
U P/K s deficitem vědomostí o inkontinenci se může vyskytovat edukační diagnóza: * Neznalost (potřeba poučení) s upřesněním, ve které oblasti: o příčinách vzniku; o způsobech konzervativní a operační léčbě inkontinence apod. * Určit, s čím souvisí nedostatek vědomostí/informací: v souvislosti s neposkytnutím informací zdravotÚkolem níky, nebo chybnou interpretací informací, nepoznáním zdrojů informací, psychickými zábranami či neochotou P/K problém řešit apod. * Samozřejmě že v souvislosti s inkontinencí vzniká i řada dalších ošetřovatelských diagnóz, které sestra musí řešit.
3. fáze - příprava edukačního plánu
Do tohoto oddílu patří stanovení priorit edukace, edukačních cílů a výsledných kritérií. Všeobecně se edukační cíle dělí na:
Kognitivní: Zahrnují intelektové schopnosti - myšlení, poznání, porozumění, co má jedinec vědět a pochopit problematiku inkontinence moči.
Afektivní: Zahrnují zážitky, emoce, zájmy, postoje a hodnoty, co má jedinec přijmout a v čem se angažovat v daném problému.
Psychomotorické: Zahrnují motorickou zručnost, co a jak má jedinec správně vykonat pro zmírnění nebo odstranění problému.
Kognitivní, afektivní a psychomotorické: příklady - P/K prokazuje vědomosti potřebné k pochopení a zvládnutí problému s inkontinencí moči. P/K má uchovanou adekvátní úroveň sebepéče v oblasti mobility i hygieny. P/K umí dodržovat pitný režim, upravil si pohybový režim, naučil se cviky na posílení pánevního dna, vhodně přizpůsobil svůj životní styl. P/K má pozitívni postoj a důvěru k léčebným metodám. P/K si uvědomil význam jednotlivých léčebných opatření a nutnost jejich dodržování.
Výsledná kritéria vymezují očekávané výsledky ve vědomostech, postojích či chování P/K. Dále jsou uvedeny příklady výsledných kritérií vztahující se k edukačním diagnózám a související s inkontinencí moči.
Příklady výsledných kritérií: P/K vyjmenuje příčiny inkontinence, možnosti její prevence a léčby. Zná způsoby její prevence. Mění životní podmínky a oděv přizpůsobuje potřebám. Močí po 2 hodinách, postupně intervaly prodlužuje na 3-4 hodiny. Uvádí prodloužení časového intervalu mezi nutkáním na močení a mimovolným únikem moče. Dodržuje režim ovládání močového měchýře. Hlásí absenci močení při zvýšení vnitrobřišního tlaku. Ovládá cviky na posílení svalstva pánevního dna. Cvičí 4-6 měsíců minimálně 3-5krát denně. Vyjadřuje spokojenost při hygieně nebo vyprazdňování. Má zabezpečen dostatek absorpčních pomůcek. Má neporušenou kůži v okolí močového vývodu a perinea. Hovoří o psychické nebo fyzické pohodě, je spokojený.
4. fáze - realizace edukačního plánu
Edukační intervence sestry u P/K s inkontinencí moči se všeobecně zaměřují na: * poučení P/K o možných příčinách inkontinence a způsobech, jak ji zmírnit či odstranit, * posouzení příčin a faktorů přispívajících k inkontinenci moči, * provedení nácviku rytmu pravidelného močení po 2 hodinách, prodlužování intervalů mezi močením, aby P/K močil nejdříve po 3-4 hodinách, * poučení P/K o vedení a zaznamenávání každého močení do deníku mikcí, * informování P/K o příjmu tekutin v menších dávkách, minimálně 2000 ml/24 hodin, 3 hodiny před spaním pití vyloučit, * informování P/K o nevhodných tekutinách (káva, čaj, alkohol, kola), * osvojení cviků na posílení svalstva pánevního dna, upozornění na nutnost cvičit minimálně 5-6krát denně v návaznosti na nácvik stereotypu močení, * poučení o metodě dvojitého močení, kdy se P/K po skončení pokouší močit znovu, přičemž aktivně zapojuje břišní lis (tlak rukou na oblast měchýře), * zajištění vhodných pomůcek pro inkontinenci, * poučení P/K o nutnosti udržování zvýšené hygieny a ošetřování pokožky perineální oblasti po každém močení, používání zásypů a krémů, * komunikování s P/K o tom, jak inkontinence ovlivňuje jeho sebehodnocení.
5. fáze - vyhodnocení efektivnosti edukace
Kontrola a hodnocení edukace jsou zároveň průběžným a také závěrečným procesem. P/K i sestra musejí zhodnotit dosažení edukačních cílů. Míra jejích splnění slouží zároveň i jako kritérium hodnocení edukačního plánu.
Výběr nejvhodnější metody hodnocení vždy závisí na P/K. Někomu vyhovují cílené otázky, jinému volný hovor, další raději vyplní test. Sestra hodnotí odpovědi, přičemž afektivní cíle se hodnotí hůře -posouzením P/K postojů, nebo vyjádřených názorů. Po vyhodnocení sestra zváží, zda cíle byly splněny a zda není nutné edukaci opakovat.
Sestry však musejí hodnotit i sebe jako vyučujícího, nejlépe ovšem spolu s P/K. Zvažují vhodnost zvoleného místa, času a metodu výuky podle P/K potřeb, množství a přiměřenost informací, tempo, výběr pomůcek doplňujících edukaci, případně další faktory.
Faktory napomáhající procesu učení v edukaci
Motivace - je hybnou silou učení, vychází z biologických, psychických, duchovních, sociálních a estetických potřeb, aktivizuje a usměrňuje člověka v učení.
Připravenost k učení - jde o stav, při němž chce P/K získat vědomosti a zručnosti, sám vyhledává informace, kontaktuje odborníky, diskutuje o problematice. Zpětná vazba - důležitá pro P/K, aby věděl, čeho prostřednictvím edukace dosáhl. Osobnost edukátora je dána všeobecnými, odbornými, pedagogickými i charakterovými vlastnostmi, pedagogickým taktem, pochopením vychovávaného, ale i celkovým vzhledem, upraveností, způsobem řeči či chůzí. Všechny tyto vlastnosti musí mít sestra na paměti, pokud chce přesvědčit P/K a získat jej pro spolupráci. Pro úspěšnost výchovného působení je důležité navázat kontakt s P/K a získat si jeho důvěru, vytvořit jeho kladný postoj k léčbě a pokynům zdravotníků.
Faktory, které mohou rušit proces učení v edukaci
* úzkost, kterou lze ovlivnit poskytnutím informací nebo medikamentózně, * fyziologické překážky, mezi něž řadíme vážná onemocnění, bolest, poškození sluchu, narušenou komunikaci apod., * kulturní bariéra - např. rozdílný jazyk, hodnoty.