Příspěvek čtenáře Zdraví.Euro.cz
Lze předpokládat, že vzhledem k usnadnění přístupu k informacím, nezbytných pro zeefektivnění systému, bude zavádění elektronického předpisu léků (EP) přínosem. V současném stavu našeho zdravotnictví, který bych rád nazýval přechodným, bude mít ovšem i řadu nevítaných dopadů na distribuci léčiv.
Aktuální situace je charakteristická opatrným postupem nabídky zdravotnických služeb. Pojišťovny své pacienty nechrání, protože o ně nemohou soutěžit. Hranice zodpovědnosti státu a počátku liberalizace je předmětem politického handrkování. Heslem dne je šetřit a oddalovat praktické kroky k zavádění spoluúčasti pacientů, o jejíž nezbytnosti jsou dávno všichni přesvědčeni.
Jediná součást zdravotnictví, kde funguje konkurenční prostředí, ze kterého pacienti jednoznačně těží, je distribuce léků. Farmaceutické firmy se snaží realizovat své představy o stabilním odbytu svých produktů, velkodistributoři soutěží o podíl na trhu a nabízejí výhody zásobovaným lékárnám, kterých přibývá a bojují o pacienty, potažmo o recepty.
Pacient pak očekává, že si při své návštěvě lékárny s receptem, jednak předepsaný lék odnese, což předpokládá široký sortiment na skladě a druhak zaplatí co nejnižší event.žádný doplatek. Všechny rozdíly v doplatcích vznikají zlevněním v lékárnách.
Lékárny zlevňují snížením vlastní obchodní přirážky, tzn. na úkor svého zisku. Očekávají, že se nižší cena promítne do zvýšení počtu klientů, vyššího obratu, větších nákupů od dodavatelů za výhodnějších podmínek, které opět mohou promítnout do výsledné nabídky a tak pořád dokola. Z hlediska pacienta se nejedná o ideální stav, řada z nich musí za slevami putovat, ale převažující veřejné mínění je:„zaplaťpánbu aspoň za to“!
Do tohoto systému vstupuje EP. Začínají jej používat lékařská a lékárenská zařízení, která jsou nevzájem propojena. Tedy nejen technicky.
Jediným motivem pro zavádění EP je dnes prostě snaha zajistit vyzvednutí léku v konkretní lékárně, na event. zisku participovat nebo jej jako v případě nemocnic použít na financování jiných nesouvisejících nákladů. Bezprostřední zájem pacienta se většinou nemá šanci uplatnit. Podle prvních zkušeností bývá navíc značně dezorientován a vybavován pomůckami od různých lístečků, po běžné recepty na něž je razítko zdravotnického zařízení doplňováno až ve „správné lékárně“. O další variace na dané téma se nepochybně postará korupce.
Jako praktikující lékárník si dovolím předpovědět, že své chování změní i napojejné lékárny v případě, budou-li mít na toto napojení exkluzivitu.
Předmětem zájmu přestane být spokojený pacient, nýbrž spokojená druhá strana onoho pomyslného drátu.Do udržení této exkluzivity budou investovány nemalé prostředky.
Naopak o možností zlevňování či zkvalitňování služeb nebude zájem, protože opětovná návštěva pacienta je předem zajištěna. Zpracováváním elektronické preskripce se budou zabývat méně kvalifikované (rozuměj: levnější) síly. Skladové zásoby se budou minimalizovat na úroveň vzájemně dohodnuté preskripce,atd.atd.
Na to a na řadu dalších souvislostí je třeba být připraven, protože EP v budoucnu využíván bude, ať chceme nebo ne. Ostatně těžko si lze představit, jak se proti němu bránit, v době kdy elektronické předávání informací se stává samozřejmostí ve všech odvětvích společnosti. Proč nevyužívat jeho výhod ve zdravotnictví stejně jako v obchodě, školství, bankovnictví. A zmíněné doprovodné problémy?
Hodně bude záležet na cestě, kterou se naše zdravotnictví bude v budoucnu ubírat. Bude-li to cesta státního direktivismu s výrazným podílem přerozdělovaných prostředků, ponese stát zodpovědnost i za distribuci léčiv a rozhodnutí jakou síť lékáren chce provozovat a jak tuto službu financovat.
Naopak zvítězí-li současná liberálnější orientace, věřím, že konkurence zdravotních pojišťoven dokáže nalézt kontrolní mechanismy, zda do vzájemných vztahů jejich smluvních partnerů nepronikají i jiné aspekty než péče o jejich klienta.
Některé problémy se časem prostě vytratí tak či onak. Například zmiňované slevy na doplatcích. Rostoucí náklady na provoz lékáren, jejich počet a pravidelné snižování obchodní přirážky, prostor pro poskytování slev dříve či později uzavře.Než k tomu však dojde, ušetří tato praxe, kterou provozují prakticky všechny lékárny vystavené konkurenčnímu prostředí, podle mého odhadu pacientům ročně stamiliony korun. O to méně bolestný bude následující přechod z onoho „bezplatného zdravotnictví“.
Je dobré o EP předem diskutovat, upozorňovat na výhody a souvislosti a předcházet tak pocitu neosobního přístupu k potřebám pacientů. Určitě by pomohla i malá prováděcí vyhláška, která by jednak sjednotila postupy zavádění a současně zdůraznila trvání práva pacienta na svobodnou volbu zdravotnického zařízení včetně lékáren. Zákon, kterým byl EP legalizován se ani netváří, že by měl napravovat nějaký navyhovující stav a o skutečných záměrech autora můžeme pouze spekulovat.
Naopak volání či sliby jakýchsi úložišť, kam by měly být EP odesílány a v čase potřeby zase elektronocky vyzvedávány, považuji slušně řečeno za utopii. Se zvyšujícím se podílem EP a počtem zdravotníků a pacientů, kteří jej budou akceptovat se potřeba těchto úložišť bude snižovat. Nedovadu si představit, kdo by za tohoto předpokládaného vývoje měl něco takového zřizovat, provozovat a financovat.
Za ideální variantu přechodného období do úplného propojení všech zdravotnických subjektů elektronicky, považuji možnost pacienta vyžádat si klasický papírový recept. Konečnou podobu celému systému posléze vtiskne tlak zdravotních pojišťoven.
RNDr. Petr Karpeles, www.Zdravi.Euro.cz
lékárník, www.faustuvdum.cz