„Jsem proti tomu. Je to mimo zákon,“ řekla ministryně Emmerová. Reagovala tak na zprávy, že někteří soukromí gynekologové vybírají za tzv. nadstandardní služby.
„To je ale nesmysl. Dokud nebudou stanoveny standardy ošetření, není možné vybírat za nadstandardní služby,“ řekla Emmerová. Zdůraznila, že „pacient má právo na bezplatnou péči hrazenou ze zdravotního pojištění.“
Poněkud jiného názoru je už ale David Rath, prezident České lékařské komory, který by se ještě v tomto měsíci měl stát náměstkem ministryně a měl by se zabývat právě záležitostmi uvnitř resortu, tedy i lékařskou péčí a vztahem k pacientům.
„Pokud lékaři vybírají za péči, která je hrazena ze zdravotního pojištění, pak je to protizákonné a zdravotní pojišťovny by si takové jednání měly ohlídat. Může to být i důvod k rozvázání smluvního vztahu. Pokud ale vybírají za služby nadstandardní, které nejsou v rámci zdravotního pojištění, pak v tom nevidím nic špatného,“ řekl Rath.
Česká lékařská komora má na svých internetových stránkách již tři roky vyvěšený tzv. Katalog služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění. Je bez cen, které by měl pacient platit. Z něho vyplývá, že obecně pacient platí za administrativní výkon, který si sám vyžádá a nesouvisí s léčebně preventivní péčí. Stejně tak platí i desítky dalších výkonů.
Rath se domnívá, že ale pacient s tím musí být dopodrobna seznámen. „V ordinacích by měl viset seznam nadstandardních služeb a pacient má právo se rozhodnout, zda si takovou službu od lékaře objedná či ne. Jestliže ano, pak ji zaplatí v plné výši,“ řekl Rath.
Skryté sponzorské dary
Někteří lékaři vybírají tzv. sponzorské dary. „Je to možné, nejsou protiprávní, ale není to systémové řešení financí ve zdravotnictví,“ řekl Právu Rath. Rozhodně se však postavil proti tomu, aby si je lékaři vynucovali.
To je však bohužel v některých ordinacích časté, stejně jako vybírání jakéhosi registračního poplatku. I to je nezákonné. „Do systému financování zdravotnictví by se měl vnést pořádek. Čím dříve, tím lépe,“ uzavřel Rath.
Václav Pergl, Právo
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
MUDr.Kohl
Existence ryze soukromých praxí beze smluv s pojišťovnami není možná, protože je záměrně znemožněna preskripce léků v takových ordinacích a tak léčení pacientů -pojištěnců,kteří by se svobodně rozhodli pro takové zařízení a nevadila by jim nutnost platby v hotovosti.Třeba vzhledem ke jménu,odbornosti a dobré pověsti lékaře.Všude v Evropě tuto možnost pacienti mají. Vysvětlí mi někdo proč to u nás nejde.
MUDr. Zdeňka Kučerová
Nemyslím si, že protiprávní a neetické jednání těch lékařů, kteří si za provedenou péči, kterou vykáží zdravotní pojišťovně k úhradě z veřejného zdravotního pojištění, ještě řeknou o přímou úhradu pacientocvi, byla tak úplně věc kontrolních útvarů zdravotních pojišťoven. Pokud je péče řádně poskytnuta, zaznamenána, vykázána v souladu se smlouvou o poskytování a úhradě zdravotní péče, tak takovou péči musí pojišťovna lékaři uhradit. Až pokud se na ní klient obrátí se stížností na současnou úhradu z jeho strany je samozřejmě na místě lékaře upozornit na jeho protiprávní jednání a přehodnotit smluvní vztah s ním.
Klient se má ale zásadně obrátit se stížností na vedoucího ZZ nebo jeho zřizovatele, na orgán registrace a, také a zejména, na ČLK, kterou by měla etická stránka tohoto častého nešvaru mezi našimi zdravotníky velmi zajímat. Nejde při tom zdaleka jen o problém gynekologů, stačí se zeptat rodiných příslušníků pacientů hospitalizovaných v zařízeních následné, tzv. dlouhodobé péče. Povinnost přímé úhrady formou tzv. sponzorských darů je v těchto zařízeních zejména v Praze a okolí téměř pravidlem. Na místě je otázka legalizace možné a jasně pojmenované a určené spoluúčasti ze strany našich občanů, které by se řada našich občanů nebránila, naopak,(a nejednalo by se jen o občany z vyšších sociálních tříd) a tím by se odstranily do značné míry právě tyto problémy. Politici
se toho bojí, ale udělat se to do budoucna bude muset…
MUDr. Bakala
Celá tato diskuze se točí okolo peněz od pacienta do zdravotnictví.Můj názor je, že do budoucna bude nutná spoluúčast pacient. Platby nebudou mítí tak velký efekt ekonomický, jako spíše hodnotový. Vše co je zdarma, je pro občana nedůvěryhodné. Jsou práce, které to i dokládají. V Americe dle jednoho z psychiatrických časopisů je zcela jednoznačně prokázána neúčinnost neplacené psychoterapie. Na závěr jeden historický příběh o úloze peněz ve zdravotnictví:
Před II. světovou válkou nastoupil do Zlína dr. Fajkus, přišel z kliniky a byl první zlínský kardiolog. Pocházel z bohaté rodiny a byl bohatě finačně zajištěn.Rozhodl se, že bude léčit skoro zdarma, jen od těch bohatých bude vybírat. Jednou v restauraci vyslechl následující rozhovor: „Ten nový doktor je prý z kliniky a je velmi zkušený, ale nic za ošetření nebere. To já jdu raději k dr. Boháčkovi, ten bere 150 Kč, ale máte jistotu, že vás vyšetří důkladně.“ Fajkuse to rozhořčilo a od té doby bral 400 a více. Za pár let slyšel podobný rozhovor: „Ten dr. Fajkus se strašně zlepšil, já teď k němu chodím. Je to velmi drahé, ale ja na něm vidět, že má zkušenosti z kliniky z Prahy.“