Navzdory všeobecně přijímané teorii však popírání nebylo počáteční a nejdůležitější reakcí. Nejčastěji uváděnou reakcí bylo přijetí skutečnosti. Touha po milované osobě byla hlavním rysem reakce na její úmrtí, a to od prvního až do dvanáctého měsíce po události. Popírání bylo největší v prvním měsíci, touha ve čtvrtém, zlost v pátém a deprese v šestém měsíci po úmrtí blízké osoby. Přijetí postupně vzrůstalo během celé doby sledování. Nejhorší fáze smutku se tedy dají překonat v prvním půl roce po události.
JAMA 2007, 297, p. 716-723
Výběr a překlad MUDr. Eliška Potluková, Ph.D.
