Volný pohyb pacientů sice teoreticky zaručují unijní smlouvy, ale v praxi mu brání bezpočet překážek.
Jde především o to, kdo lékařský zákrok v cizině zaplatí, a podle jakých pravidel mohou lékaři z jednoho státu jezdit léčit za hranice. Tyto a další spory se dosud posuzovaly podle série rozsudků Evropského soudního dvora. Evropská komise ale nyní chce dát pohybu pacientů jednoznačný právní základ.
Jak by vše mělo fungovat? Podle návrhu směrnice, který mají HN k dispozici, bude pojišťovna proplácet lidem i neakutní péči v cizině, pokud je taková péče nutná „vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta“, a pokud by pacientovi doma hrozila „přílišná čekací doba“. Tyto podmínky nejsou v návrhu blíže upřesněny. Jasné ovšem je, že částka, kterou pojišťovna pacientovi proplatí, nesmí být vyšší než cena za zákrok obvyklá v jeho domovské zemi.
Pokud by si tak například Čech chtěl nechat vyměnit kyčelní kloub v Německu, musel by počítat s vyšší spoluúčastí než doma. Podle Vladimíra Kothery, prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven, to zabrání masovému cestování Čechů za cizími doktory. „Nemyslím si, že by to naši pojištěnci vyhledávali,“ říká Kothera. „Cena péče třeba v Německu bývá i pětkrát vyšší.“
Více čtěte v Hospodářských novinách
Radek Honzák, Hospospodářské noviny
