Zprávu o reprodukčních právech připravila portugalská socialistická europoslankyně Edite Estrelaová, konzervativní většina v parlamentu však prosadila, aby pravomoc rozhodovat o pravidlech či zákazu potratů zůstala výhradně v rukou jednotlivých států.
Přístup k potratům se v zemích osmadvacítky liší. Většina zemí sice interrupce a potraty povoluje, někde však platí pro přerušení těhotenství přísná pravidla nebo dokonce úplný zákaz. Týká se to například silně katolických zemí jako jsou Irsko, Polsko či Malta.
V původním znění vyzývala nezávazná rezoluce státy EU i k tomu, aby ženám, které se rozhodnou pro ukončení těhotenství, nebránily vycestovat tam, kde jim potrat umožní. Mluvilo se v ní rovněž o nutnosti sexuální výchovy.
„Otázky přerušení těhotenství, plánování rodiny a sexuální výchovy Evropské unii nepřísluší řešit. Toto je a bude výhradně zodpovědnost členských států,“ uvedla rakouská europoslankyně Elisabeth Köstingerová z křesťanskodemokratické frakce. Také britský konzervativec Charles Tannock rozhodnutí EP hájil s tím, že do těchto záležitostí by unie neměla mluvit, protože jde „o morální hodnoty“.
Autorka zprávy naopak označila výsledek hlasování za ostudu a projev pokrytectví. Ulrike Lunaceková z frakce Zelených dokonce hovořila o „políčku ženským právům“.
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).