Eutanazie vyvolává emoce i rozpaky

5. 12. 2005 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Lékařům se zákoník moc nelíbí Nejsou jasná pravidla, podle jakých budou padat tresty. Lidovci se děsí. Eutanazie se stane zvláštním trestným činem. Doposud je podle práva vraždou. V novém trestním zákoníku, který schválila sněmovna, je za ni trest nejvýše šest let odnětí svobody. To se nelíbí odpůrcům - lidovcům a lékařům, kteří se bojí zneužití...


Eutanazie se stane zvláštním trestným činem. Doposud je podle práva vraždou. V novém trestním zákoníku, který schválila sněmovna, je za ni trest nejvýše šest let odnětí svobody.

To se nelíbí odpůrcům - lidovcům a lékařům, kteří se bojí zneužití. Tvůrci zákona poukazují na to, že nový paragraf neznamená legalizaci eutanazie, jen upřesnění trestného činu. Pokud trestní zákoník schválí i senát a podepíše ho prezident, bude platit od roku 2007. Zatím paragraf týkající se eutanazie vyvolává emoce.

Odpůrce paragrafu o eutanazii v novém trestním zákoníku „nadzvedly“hlavně dvě věci. To, že nestanoví dolní sazbu trestu, horní hranice je pouhých šest let, a proto se může eutanazie zneužít.

Někdo se bude chtít zbavit nemocného příbuzného ne ze soucitu, ale třeba kvůli penězům, „pomůže“mu zemřít a dostane za to jen pár let. Ale někteří lidé, kteří mají doma nebo v nemocnici někoho na pokraji smrti, někoho, kdo trpí, dokážou pochopit, že za eutanazii by měly být menší tresty než za vraždu.

„Měl jsem těžce nemocného tatínka. Už po mně chtěl nějaké prášky, ale copak bych mohl žít s pomyšlením, že jsem ho zabil? Prodloužil jsem mu ovšem trápení o půl roku. Nechtěl bych být tím, kdo o eutanazii rozhodne, nebo ji provede,“vypráví Michal P.

Lidovci se bojí, že se brzy začne uvažovat o legalizaci eutanazie. „To je hluboké nepochopení. Zákoník definuje nový trestný čin usmrcení na žádost nevyléčitelně nemocného člověka. Upřesňuje skutkovou podstatu trestného činu. Je správné, že je eutanazie oddělená od brutální a úkladné vraždy. Nový trestní zákoník jako celek přechází k formálnímu pojetí trestného činu,“vysvětluje poslanec Jiří Pospíšil (ODS).

Nový trestní zákoník připravovali zhruba osm let odborníci pod vedením Pavla Šámala. Postupně se na něm pracovalo za úřadování několika ministrů spravedlnosti. Toto kolektivní dílo nyní jako vládní návrh předkládal sněmovně ministr spravedlnosti Pavel Němec.

Ve vládě ale nebyli všichni zajedno. „Sněmovna otevírá Pandořinu skříňku a hraje si s rizikem, jehož konce nemůže dohlédnout,“soudí šéf KDUČSL Miroslav Kalousek.

„O legalizaci eutanazie nemůže být řeči,“oponoval ministr Němec (USDEU). Přesto se zákoník nelíbí lékařům. „Jakékoli změkčování zákonů asi dobré není a je to zneužitelné,“říká lékařka Alena Poštová z Ligy proti rakovině.

„Setkala jsem se opakovaně s tím, že pacient byl v beznadějném stavu, rodinu jsme připravili na nejhorší, ale nakonec to dobře dopadlo. Pracovala jsem třicet let v Ústavu radiační onkologie a o život pacientů jsme bojovali vždy až do posledního dechu. Bohužel nedokážeme některým lidem jejich konec ulehčit. Jsou to někdy jen teoretické záměry. Ale objevují se stále nové a nové léky. Například místo opiátových injekcí proti bolestem již existují náplasti. Bohužel je málo zařízení, kde by lidé mohli umírat důstojně a neopuštěni. Finanční prostředky by se měly více přesouvat na zřizování hospiců namísto do léčeben dlouhodobě nemocných,“dodala lékařka.

Navíc, nabízí se ještě právnická otázka. Jak mají lékaři případně provést eutanazii a nejít za to do vězení? Zcela jednoznačně odmítavý postoj vůči zákoníku má Miroslav Wajsar, ředitel Hospicu v Červeném Kostelci.

„Eutanazie není ani potřeba. Dnes už má medicína takové prostředky, že je v podstatě schopna tlumit bolesti ve většině případů. Konec života nemusí být krutý. Před dvěma měsíci mi přišel dopis od jednoho pána, jehož manžela u nás v hospici pobývala, že tu s manželkou strávili jedny z nejhezčích dvou měsíců života.

První chybou bylo, že došlo k rozdělení na vraždu a eutanazii. První zákonná úprava byla mnohem přesnější. Ti, kteří pro to hlasovali, otevřeli cestu k usmrcování nepohodlných lidí, ať již z důvodu věku, nemoci, stáří nebo postižení.

Mění se tím pohled na smysl života. Protože v novém zákonu neurčili tvůrci a poslanci spodní hranici trestu, přehráli zodpovědnost na soudce. Ti budou svým rozhodováním vytvářet precedens,“domnívá se Wajsar.

Ze zkušeností hospicové péče podle zdravotníků plyne, že v případech, kdy je o nemocného či starého člověka dobře postaráno, ten o eutanazii nikdy nežádá. Volání po smrti je důsledkem selhání péče rodiny nebo zdravotníků. V Česku možnost legislativního zavedení eutanazie naposledy nadhodil v polovině 90. let ministr spravedlnosti Jiří Novák, větší podporu ale tenkrát jeho myšlenka nedostala.

Z paragrafu trestního zákoníku Usmrcení na žádost

MARIE VAŠÍČKOVÁ, Deníky Bohemia

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?