Rozhovor s předním českým onkochirurgem Ladislavem Horákem
Při posledních úpravách cen léků byly pro výrazně větší počet onkologicky nemocných, než bylo před rokem, zpřístupněny nové, poměrně velmi drahé preparáty. Dlouhá léta se zabýváte léčbou právě nádorů. Jedná se o zásadní zvrat v léčbě onkologicky nemocných pacientů?
Je to samozřejmě velice dobře, zvýší to naději nemocných, především s pokročilou formou onemocnění. Problém spočívá v tom, že se to týká jen určitého počtu nemocných, a převážně s pokročilými formami onemocnění. Na nedávném kongresu ve Vídni, který se zabýval otázkami léčby nádorových onemocnění tlustého střeva a konečníku, byl na jedné straně vidět velký optimismus mých evropských kolegů, kteří uváděli právě léčbu několika novými preparáty, které se používají v tzv. buněčné útočné terapii a jež dokáží v podstatě zdvojnásobit délku života u nemocných s pokročilými nádory. Na druhé straně tam byl vidět obrovský pesimismus kolegů z USA, kteří si kladli otázku -při masovém výskytu těchto onemocnění tuto léčbu nezaplatí žádný zdravotnický systém. Zavedení preparátů je zajímavé pro část pacientů, ale systémově neřeší problém.
V čem tedy problém spočívá?
Onkologie je v podstatě jedna. Bavíme se o léčbě toho, čemu se říká solidní nádory, čili nádory, které si můžeme představit jako kouli, která roste v těle. Léčba se nedá omezit jen na otázku několika nových, ale zajímavých preparátů, které mohou dát určitou perspektivu řadě našich nemocných. Pokud se bude situace vyvíjet stejným směrem ve všech oblastech léčby nemocných, cena léčby bude stoupat geometrickou řadou, žádný zdravotnický systém na světě na něj nebude mít. Jedno, zda by se jednalo o systém privátní, veřejný, veřejného pojištění, systém státem dirigovaný jako ve Velké Británii. Vinu přitom nelze svalit na farmaceutické firmy, že se chtějí na lécích finančně zahojit. Náklady na vývoj a ověřování léku jdou do stovek miliard dolarů, když se náklady firmám nevrátí, zkrachují.
Existuje východisko?
Neinvestovat jen do jednoho článku, tedy konkrétně jen do jednoho druhu léčby, který budeme preferovat - například několik preparátů na jedno onemocnění, Jinak vznikne obtížně řešitelný problém. Onkologie ale spočívá také v prevenci, tedy ve zdravém způsobu života a ve vyhledávání časných forem, a radioterapii, která je na místě u 80 procent nemocných nádory, i když v Česku je ale takto léčeno pouze 60 procent.
Proč?
Nejsou přístroje. Dále sem patří chirurgická léčba, která dokáže nádory odstranit, a dalším článkem jsou již zmíněné nesmírně zajímavé, ale nesmírně drahé preparáty. Není proto možné vytrhnout jen jeden článek, jeden musí navazovat na druhý. Když vytrhnu jeden článek a z ostatních udělám chudé příbuzné, tak to povede k tomu, že systém se nakonec zhroutí. Typický příklad je systém vyhledávání časných forem nádorů. Prosadit jej u VZP vyžadovalo velkou snahu onkologů a trvalo osm let. Funguje od roku 2000, výsledky jsou zajímavé, ale nejsou takové, jak by mohly být, protože je systém špatně nastaven. Praktický lékař v podstatě nemá ze včasného záchytu nádorů žádný benefit. Pokud pacient destičky na vyhledávání okultního krvácení vyhodí a nevrátí, má dokonce čistou ztrátu. Rovněž pacient není zainteresován, aby do systému vstoupil, s výjimkou nějakého možného budoucího zdravotního prospěchu, který ale zatím nebere, protože je mu dobře. Za několikahodinovou operaci složitého nádoru dostane nemocnice zhruba 6-8 tisíc korun. To nepokryje náklady ani na tým a provoz sálu. Cílem by mělo být, aby se všechny články do sebe srovnaly tak, aby do sebe zapadaly, aby poskytovateli péče neprodukovaly čistou ztrátu.
Jaký je tedy optimální systém?
Který najde včas málo pokročilé formy, ubude pacientů pro složité operace, ubude komplikací a moderní drahé preparáty nebudou tak masově zapotřebí. Pokrok je tak drahý, že je masově nepoužitelný. Víme, jak léčit, ale jsme postaveni před otázku, zda tuto péči budeme schopni ufinancovat. Nelze se spoléhat na jeden článek. Nelze operovat tisíce lidí a přitom produkovat ztrátu pro nemocnici, dělat prevenci, která je nevýhodná pro lékaře a nezajímavá pro občana.
Absurdní představa - co kdyby se platila nenáročná léčba, jako je chřipka, a plně se hradily složité zákroky.
Bylo by to možné, dalo by se spočítat, kolik by bylo třeba uhradit za vymknutý kotník, ale vláda, která by to zavedla, by rychle skončila.
Jiří Vavroň, Právo
