* Paní Havlová, jste Sestře roku věrná osm let, proč tomu tak je?
Nesmírně si vážím toho, že se na mě redakce Sestry obrací, i když už jako na člověka, na charitativní pracovnici a herečku. Sesterská profese je pořád nedoceněná a toto ocenění ji může velmi zviditelnit, aby si i ostatní uvědomili, že právě na sestrách závisí běžný chod nemocnice, spokojenost pacientů a jejich uzdravování. Na práci sestry není důležité jen to, že správně podá léky, ale i to, že pohladí, řekne dobré slovo a pacienta pozitivně vnímá. Mám s nemocnicemi rozsáhlé zkušenosti kvůli manželovi, ale i já jsem byla v minulých letech docela nemocná. Sestřičky plní úlohu jakéhosi zástupce lékaře, na nich spočívá každodenní a každonoční práce. Nesmírně si jich vážím, zaslouží si mít svůj večer.
* Srovnáváte své zkušenosti?
Určitě. Znám i nemocnice na Západě a v Americe, protože všude jsme se ocitli v lékařské péči a musím říct, že u nás je zdravotnictví na vysoké úrovni.
* Zůstanete se Sestrou roku dále?
Ráda, ráda… A pokusím se přinést i nějaké nápady pro příští ročníky.
SROVNATELNÍ S EVROPOU
PALCE PRÝ DRŽEL VŠEM A BYL MEZI PRVNÍMI, KTEŘÍ GRATULOVALI VÍTĚZKÁM - PROF. MUDR. TOMÁŠ ZIMA, DRSC., MBA, DĚKAN 1. LÉKAŘSKÉ FAKULTY UK.
* Pane profesore, na vaší fakultě studují také sestry - jaké s nimi máte zkušenosti?
Na naší fakultě máme už od počátku 90. let bakalářské vzdělávání v oboru ošetřovatelství, ale i v dalších oborech, jako jsou zdravotnická technika, adiktologie, fyzioterapie, ergoterapie a v posledních letech i intenzivní péče, a budeme zahajovat program nutriční terapeut. Zkušenosti máme v tomto směru dobré a naší snahou je vychovávat špičkové odborníky pro zdravotnictví, což znamená i menší počet studentů v jednotlivých oborech.
* Roste zájem o zvyšování vzdělání sester?
Zájem o vzdělávání sester stoupá v souvislosti s novými požadavky na toto povolání a týká se to i programu ošetřovatelství v kombinovaném studiu, kde mohou získat vysokoškolské vzdělání sestry, které již pracují. Myslím si, že se v řadě oblastí vzdělávání sester situace zlepšuje, v některých oborech jsme plně srovnatelní s Evropou.
* Na Sestře roku jsme vás potkali již poněkolikáté - co je hlavním důvodem toho, že zůstáváte sestrám a jejich soutěži věrný?
Sestry, ale i ostatní zdravotničtí pracovníci jsou nedílnou součástí týmu, který pečuje o pacienty a spoluobčany a já si velmi vážím jejich práce.
OŠETŘOVATELSTVÍ POSÍLILO
PRŮBĚH VEČERA SOUTĚŽE SESTRA ROKU 2007 SLEDOVALA I LETOS PREZIDENTKA ČESKÉ ASOCIACE SESTER MGR. DANA JURÁSKOVÁ. TAKÉ ONA SE OCHOTNĚ PODĚLILA O SVÉ DOJMY A NÁZORY.
* Jak hodnotíte úroveň sestřiček, z nichž porota vybírala?
Letos proběhl už 8. ročník Sestry roku a nominace jsou čím dál zodpovědnější. Mám dojem, že se sem za poslední léta nedostaly sestry, které by si to nezasloužily. Z večera jsem ale cítila i to, že oproti dřívějšku byl letos ze všech nejpatrnější ošetřovatelský rozměr a nominované sestry byly skutečnými osobnostmi. Bylo to vidět i z toho, že se dokázaly prosadit na komunální úrovni, což v konkurenci s ostatními obory není jednoduché. Navíc speciálně do sociální péče není každý region ochotný investovat finanční prostředky, a když se je sestrám povede pro dobrou věc sehnat, je to i proto, že jsou schopné manažerky. To je taky určitá vlastnost. Takže mám pocit, že se sestry vyvíjejí a jsou lidmi na svém místě.
* Sama jsem byla ráda, že nejsem v porotě, protože bych jen velmi nerada říkala, která z nominovaných…
Naprosto s vámi souhlasím, dokonce se obávám, že spravedlivě rozhodnout v tomto případě nelze. Možná, že nějaká časová tíseň či limit dotlačí porotu k verdiktu, ale na druhou stranu jsem přesvědčená, že každý z porotců je natolik zodpovědný, že i při tom málu informací, které má ví, proč někoho doporučí a jiného ne. Osobně to beru tak, že všechny nominované jsou oceněné a že tímto večerem byly oceněny všechny sestry.
* Před chvílí jste připomněla, že se letos výrazněji projevila sociální péče, sestry z domovů pro seniory, následné péče a podobně. Souhlasíte s tím, že jejich práce je také nesmírně důležitá?
Podle demografických předpovědí víme, jak bude postupně stárnout populace, což je prostor, který se bez ošetřovatelství neobejde. A v oblastech, jako je geriatrie či následná péče, je přesah mezi zdravotní a sociální péčí teritoriem patřícím jednoznačně sestrám, protože tam jsou polymorbidní pacienti, ale ve stabilizovaném stavu, kteří lékaře potřebují jen v určitých intervalech, ale sestry většinou pořád. Jsem velice ráda, když vidím, že z původních atomů domácí péče a malinkých agenturek se akční rádius sester rozšiřuje do péče hospicové, respitní, do péče na úrovni komunity. Jedná se o management stáří, o umožnění zdravým seniorům se o sebe postarat. Aby dostali informace a třeba i psychickou podporu. Jsem přesvědčená, že v tom je budoucnost ošetřovatelství.
* Jste velmi aktivní ve vzdělávání sester, sama patříte k těm, které si neustále zvyšují kvalifikaci. Proto mne zajímá, co říkáte tvrzením, že se při tomto trendu budou všichni vzdělávat, ale budou chybět lidé na „obyčejnou ošetřovatelskou práci“?
Řekla bych, že tento názor pramení z neznalosti, protože jen určitá skupina sester potřebuje maximální vysokoškolské vzdělání. Kdysi jsme počítali, kolik procent takovýchto sester by v ošetřovatelském týmu mělo být a odhadovali jsme to zhruba na 40 procent. Zbytek jsou sestry, které - ne že se nemusí vzdělávat -ale nepotřebují tak náročné drahé vzdělání, protože určité kompetence nikdy mít nebudou. Také doufáme, že ošetřovatelské týmy doplní zdravotničtí asistenti s velmi podobnými kompetencemi, jaké mají všeobecné sestry pracující pod odborným dohledem. Takže bych ráda vyvedla i odbornou veřejnost z omylu, že všechny sestry musejí mít maximální vzdělání. Na druhé straně ale souhlasím tím, že se vzděláním roste nejen pravomoc, odpovědnost ale i plat.
