OTÁZKA: * Co vás ve vaší práci v současnosti těší?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
V roce 2010 se mi podařilo najít prostory, které se zdály být vyhovující pro velké pracoviště. Máme zde téměř 400 metrů čtverečních, čtyři plně vybavené ordinace a operační sálek, urodynamickou laboratoř a dvě lůžka pro akutní denní péči. Vybavení na úrovni naprosto srovnatelné s nejlepšími pracovišti v Evropě. Již dvanáct let poskytuji konzultační urologický servis americké ambasádě a s tím je spojena početná cizinecká klientela. Takže mohu srovnávat: Když přijde zahraniční pacient, je mile překvapen poskytnutou péčí. Je nás tu dnes pět lékařů, pět sester a další nezbytný personál. Navíc tu najdete pokoj se dvěma samostatnými lůžky, takže má-li pacient akutní bolesti, můžeme ho uložit, dát mu infuze, aplikovat i různou onkologickou léčbu vyžadující podání do žíly. Tuto možnost máme jako jediní z ambulantních privátních urologických center, protože máme status uroonkologického centra. Rozrostla se nám i klientela, za loňský rok jsme zaznamenali téměř 35 tisíc pacientských návštěv. Z toho se dá lehce vypočítat, jak aktivní jsme. Ošetříme skoro tři tisíce pacientů za měsíc, pracujeme od 7 ráno do 8 večer, od pondělí do pátku, a o víkendu se tu občas zastavím a dělám to, co během týdne nestihnu. Je to výhodné i pro pacienty, protože se mohou objednat na hodinu, která jim vyhovuje, a dodržujeme systém komplexní péče, tedy vyšetříme, můžeme provést operaci na smluvní urologické klinice na Královských Vinohradech a dále pacienta sledovat. Provedených operací není málo, kolem 200 až 250 ročně. Operace provádím mimo své pracovní hodiny, takže jsem si přechodem ze státního do soukromého sektoru, co se týče pracovního vytížení, pochopitelně nepomohl. Jako přednosta kliniky bych měl možnost některou z těchto povinností přenést. Ale dělám to rád, protože mě práce baví, zvláště když vidíte medicínské výsledky a spokojené lidi, kteří se sem vracejí třeba i po letech se svými rodinami.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Která urologická onemocnění se u nás vyskytují nejčastěji?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Budu mluvit za urologii dospělých, to je dnes samostatná disciplína, protože urologie dětí patří lékařům, kteří k tomu mají speciální vzdělání. Urologická nemocnost dospělých se liší podle pohlaví, ale obecně se dá říci, že urologie je více profese pro muže než ženy a zpravidla pro klientelu zralejšího věku, většina pacientů je starších 50 let. U mužů řešíme nejčastěji nemoci prostaty, většinou se jedná o onemocnění benigní, avšak častý je i karcinom prostaty. Jeho výskyt je v posledních dvaceti letech významně na vzestupu a dosahuje na nejvyšší příčku zhoubných chorob mužů. Nárůst záchytů byl významně ovlivněn zavedením diagnostické metody stanovující prostatický specifický antigen (PSA). Jeho zvýšená hodnota upozorňuje na možnou přítomnost rakoviny prostaty, i když pacient nemá žádné obtíže. Karcinom prostaty dlouho nepřináší žádné problémy, a když už je člověk začne pociťovat, jedná se o pokročilé stadium. Na druhé straně je třeba říci, a to je docela povzbudivé, že dnešní možnosti léčby, zvláště pokud je nemoc zachycena brzy (což se nám docela daří), jsou velmi dobré. Samozřejmě tam, kde je v pokročilé fázi, už to tak optimistické není. Pokud se ještě týká potíží mužů, druhou skupinu tvoří mladí muži, kteří přicházejí s infekčními onemocněními, dříve se jim říkalo STD, nyní STI (sexually transmited infections). To jsou choroby mladého pokolení mezi 20 a 30 lety a týkají se i žen.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Odtud tedy k ženám – co trápí je?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Více k nám přicházejí mladé ženy, jež mají banální, nikoli sexuálně přenosné infekce, které jim však dělají velké problémy – často se opakující pálení, řezání při močení. Ty jsou našimi věčnými a vděčnými klientkami. Máme však dobré výsledky v léčbě. U žen staršího věku se vedle těchto strastí vyskytují ještě problémy s močovou kontinencí. Určitými farmakologickými i operačními postupy jim lze hodně pomoci. To by ženy měly vědět, protože se s těmito problémy často stydí přijít, zbytečně se trápí a kupují si všelijaké pomůcky, což vůbec není nutné. Je to ovšem otázka osvěty.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Které druhy obtíží jsou nyní naopak na ústupu?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Je to výskyt močových kamenů – urolitiáza. Toto onemocnění se vyskytuje v každém věku, ve starším více, ale zdá se, že díky postupnému cílenému vyhledávání těchto pacientů a modernějším metodám léčby i dietě a prevenci je na sestupu.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Hovořil jste o různých typech nemocí. Dá se říci, kde se jedná o genetické dispozice a jakou roli hraje nezdravý způsob života, nedostatek osvěty či prevence a podobně?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Pokud se jedná o dědičnost, tedy hereditární riziko, existuje u pacientů onkologických a zvláště významné u pacientů s karcinomem prostaty. Tam, kde nacházíme jeho výskyt v přímé linii, je pravděpodobnost rizika onemocnění mnohem vyšší. Zde je na místě pacienta vyšetřit a sledovat již od čtyřiceti let, zatímco u ostatní mužské populace stačí až od padesátky. V souvislosti s tím se diskutuje působení dietetických faktorů v procesu vzniku karcinomu prostaty. Vliv složení stravy je prokázán, je však třeba, aby muž měl tyto stravovací návyky odmala. Směrem na východ od Česka do Asie a na Dálný východ, kde je převaha rostlinné stravy, vidíme i nižší výskyt karcinomu prostaty. Například v Japonsku je podstatně nižší než ve Spojených státech a potvrzuje to i jedna důležitá skutečnost. U Japonců, kteří se přestěhují do Ameriky a delší dobu se stravují západním způsobem, se výskyt tohoto onemocnění zvýší. Roli hraje i rasová dispozice, například ve Spojených státech je riziko vyšší u Afroameričanů.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Jak se v ambulantní urologii odrazil technický pokrok v medicíně?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Dnes máme například špičkový videocystoskop s barevnou kamerou na konci, pacient tak může sledovat nález na velkém LCD. Má to na něj i příznivý psychologický dopad. Když vidí nádůrek na močovém měchýři a slyší, jak kouření významně zvyšuje výskyt této rakoviny, možná ho to dovede k tomu, že s touto neřestí skoncuje. Vizuální dojem totiž zvyšuje i kázeň pacienta. Výhodou našeho zařízení je, že nemusí nikam odbíhat, všechno má takříkajíc po ruce.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Co vše tedy dnes urolog potřebuje ke své práci?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Špičkové vybavení umožňuje přesnou a rychlou diagnostiku (ohebné cystoskopy, ultrasonografické aparatury s multiplanární sondou a termografickými záznamy, barevná dopplerovská sonografie, zařízení pro bezbolestné tkáňové odběry, urodynamická jednotka a další). Světovou špičku představuje videokomplex Evis Exera II. Jde o tenký flexibilní videoskop (již bez optických vláken) s barevným kamerovým čipem. Řídicí jednotka konvertuje signál kamery na barevný LCD monitor s vysokým rozlišením. Získané obrazy umožňují velmi detailní posouzení slizničních změn v normálním barevném zobrazení a dále selektivní posouzení suspektních lézí technikou úzkopásmového zobrazení (NBI). Obrazy jsou ukládány do paměti a jednoduchým přenosem vkládány do pacientova elektronického záznamu. Přístrojem lze vyjímat drobná tělesa z močového měchýře a provádět některé operační výkony. Veškeré potřebné informace jsou z 11 PC terminálů, 4 ultrasonografů a urodynamické soustavy ukládány přímo na server prostřednictvím speciálně upraveného software. Do centrálního serveru přicházejí i informace z externích pracovišť. Urocentrum má smluvně zajištěn elektronický přístup do spolupracujících laboratoří a diagnostických center. Tím je zabezpečena on-line dostupnost výsledků provedených vyšetření. Nyní zavádíme přenos nálezů ze zobrazovacích metod (rtg, CT a magnetické rezonance).
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Jste soukromým zařízením. Znamená to, že si úkony hradí pacient, nebo máte smlouvy se zdravotními pojišťovnami?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Máme smlouvy se všemi velkými zdravotními pojišťovnami, ale pacienti si mohou připlatit za služby, které zdravotní pojištění zcela nekryje. Pacient například jednoduchou smluvní dohodou obdrží konzultační servis dostupný 24 hodin denně, 365 dní v roce, dohodneme s ním individuální návštěvu respektující jeho časové možnosti, a vyžadujeli to situace, přijmeme ho ihned nebo ošetříme mimo pracovní hodiny. Je-li pacient mimo Prahu, mohu pomoci konzultací nebo mohu požádat některého kolegu urologa o poskytnutí péče v místě.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * V čem se ještě lišíte od státních zařízení?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Naši pacienti jsou trvale u jednoho lékaře, nemusíte opakovaně objevovat tajemství jejich nemoci. U těchto dlouhodobých nemocných postupně znáte jejich rodiny, domácí miláčky, záliby, strasti, prostě je možno ryze medicínský rozhovor trochu odlehčit těmito tématy. V nemocnici se to takto samozřejmě organizovat nedá. U jednoho lékaře ležíte na lůžku na jeho oddělení, další vás operuje, třetí se stará na jednotce intenzivní péče, zpátky se nemusíte dostat na postel, kterou jste před operací opustili. Pacienti si pak často stěžují, že jde o zcela odosobněný přístup. A navíc, pokud jsou potřeba ještě další specializovaná vyšetření, pacient se stává posunovaným číslem diagnózy, a i když je na konci medicínsky většinou uzdravený, obvykle mu schází osobní přístup. U nás je partnerem lékaře, který v něm vidí člověka, i když nemocného, nikoli jen diagnózu. Neříkám to ve špatném smyslu, ale v nemocnici se v doktorské hantýrce říká „dej lék na šestku, druhá postel“. Nechci jim tím křivdit, jsou často přetíženi, nejen lékaři, také pro sestry to znamená psychickou i fyzickou zátěž. Úroveň péče je v našich nemocnicích velmi slušná, ale jakmile tam vejdete, prostředí je odlidštěné. Já své pacienty po operaci sleduji osobně každý den, a když přijdu, zvláště první den, dáme řeč třeba o tom, jaká je to ten první den mizérie... Hned vidíte, jak při takovém neformálním hovoru pacient pookřeje. Absenci tohoto osobního a více psychologicky vyváženého přístupu považuji za největší nedostatek lékařů, který mnohdy v očích nemocného snižuje i odborně správnou péči. V tomto směru máme opravdu ještě co dohánět, a to nejen v nemocnicích.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Jste velmi často v zahraničí – závidíte něco svým kolegům?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
Mluvím-li sám za sebe, nezávidím jim vůbec nic. Já si tady vybudoval slušné postavení a netoužím mít několik aut, jachtu a létat vrtulníkem. Takové ambice nemám. Když jste na tom tak, že si můžete dopřát slušné životní podmínky, mít svá hobby, úplně to ke spokojenosti stačí. Pokud bych měl mluvit za mladší lékaře, tam to dobré není. Chápal bych ještě, že lékař musí do získání specializace něco obětovat, to je stejné i v zahraničí, ale pak jsou jeho platové podmínky vysoko nad průměrem a je to tak správné. Věnoval společnosti hodně a má za to být ohodnocen. Systém specializační výuky se u nás nyní změnil. Dřívější dvoustupňové atestace nahradila specializovaná způsobilost, obvykle celkově kratší (6 let). V jejím průběhu rezidenti zčásti pracují mimo mateřská oddělení, za opravdu velmi skrovných finančních podmínek. Tím, že obvykle nemohou sloužit, musí i ve svých 30 letech velmi počítat každou korunu, a co je horší, po získání specializace se žádný velký finanční skok neděje. Proto bohužel odcházejí. Naše odpovědná místa to nějak neumějí řešit.
16.9.2010 15:06:44
OTÁZKA: * Umíte si představit, jak a v čem vám může do budoucna pomáhat technika a genetické inženýrství?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSc.
To jsou hned dvě otázky. Pokud jde o tu první: Začalo se takzvanou otevřenou chirurgií, například po operaci ledviny pacient odcházel z nemocnice s deseticentimetrovou jizvou, jinak to nešlo. Posléze, asi tak v 80. letech, přišly operace prováděné nástroji s optikou a přístupem jen malými řezy. To byl velký skok, přechod k takzvané endourologii, čili k zavřené chirurgii. Následně se rychle vyvíjely laparoskopické operace, které už jsou dnes běžné ve všech oborech. Poslední technickou novinkou jsou robotické operace, v podstatě jde o technologické vylepšení laparoskopie.
Tyto zákroky jsou kvůli drahé technice tak nákladné, že poměr nákladů a přínosu pro pacienta je nepříznivý. Já osobně nejsem příznivcem nekoordinovaného uplatňování této technologie, neboť peníze mohou být vynaloženy mnohem účelněji. Původní účel robotiky, vyvinuté v USA, kdy operatér sedí v kokpitu v New Yorku a operuje pacienta někde v Iráku, jaksi v našich poměrech není naplňován. Stejnou operaci provede laparoskopicky zaučený operatér za 10 místo 30 až 40 tisíc. Není to jen můj názor, na nedávném summitu ve Vídni o tom sami hovořili významní chirurgové z USA. I tam musí počítat, protože takové technologie pohltí nekonečné množství peněz.
Druhou část otázky vidím jako reprofilaci chirurgie. Jsem přesvědčen, že v průběhu nepříliš vzdálené doby se genetickými technikami změní léčba zejména onkologických onemocnění. Přečtení genetického kódu, které najde rizikový genom a umožní včasnou opravu chybných sekvencí, může odsunout operační výkony. Přiznám se, že genetika je pro mne již trochu obestřena tajemstvím (smích), ale nesmírně se kolegům obdivuji a hlavně výsledkům, kterých již teď dosahují. Nicméně nikdy nesmíme zapomenout, že před námi nestojí poškozený gen, ale člověk – lidská bytost.
16.9.2010 15:06:44