Myslíte, že toto je pro pacienta srozumitelná informace? A zdůrazňuji, že není ani vymyšlená, ani „nafouklá“, jde o pouhou citaci z jedné málo povedené lékařské zprávy, tedy slušně řečeno. Když si k chybám připočítáme, že málokterý pacient má zdravotnické vzdělání, je mu takováto změť písmen - jak se v Čechách i na Moravě říká - na dvě věci…. Velký vliv na pochopení a zapamatování informací má také stres a strach, a tak je nutné, aby zdravotníci podávali informace srozumitelně, přiměřeně a trpělivě. Nikdo se o to nepře, málokdo to zpochybňuje, a přesto k tomu víc než často nedochází.
Ani lékařská zpráva bez překlepů nemusí být pro pacienta srozumitelná. Uvedu další příklad. Holčička hospitalizovaná na ostravské chirurgii kvůli komplikovanější zlomenině ruky. Zdravotní péče byla dobrá, ale poskytované informace naprosto nedostačující. Dítě necítilo prst, ruka byla oteklá, a když na to rodiče upozornili zdravotníky, dostalo se jim ujištění, že je to „naprosto normální“. Teprve po dvou týdnech se při kontrole u ambulantního lékaře matka dozvěděla, že její dítě má porušený nerv a že měla s holčičkou navštívit neurologa. „Ale vždyť to máte napsané v propouštěcí zprávě! Podívejte…“ Ukázal lékař prstem na změť písmen: Fractura epicondyli ulnaris humeri l. dx. disloc. Wilkinson B ,parc. léze n. ulnaris po dislokované zlomenině. Objednání kontrolního EMG (2 týdny).
Připomeňme si tedy základní abecedu. Kdo a jak může poskytovat informace? Diagnózu a informace o zdravotním stavu je oprávněn sdělovat pouze lékař. Sestra je kompetentní informovat pacienta o péči a výkonech, které je oprávněna sama provádět. A jaká jsou práva pacienta o množství a kvalitě informací? Pacient má právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě a v jiných zápisech, které se vztahují k jeho zdravotnímu stavu. Za osoby mladší 18 let nebo zbavené způsobilosti k právním úkonům mají právo získávat informace jejich zákonní zástupci.
A informace musejí mít takovou podobu, která odpovídá jejich věku a chápání. Mají mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem. Lékař pacientovi v žádném případě nesmí lhát, ale zároveň je povinen poskytnout informace vhodným způsobem. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Po propuštění z nemocnice má právo očekávat, že jej bude lékař informovat o tom, jak o něj bude dále pečováno. Úroveň péče i poskytování informací se na jednotlivých pracovištích velmi liší. Jak se říká je to „o lidech“. Každý zdravotník by se však měl umět vžít do situace pacienta. Představit si sám sebe v jeho pozici.
ZDROJ: IZIP, Etický kodex práv pacientů, Sbírka zákonů (20/1966 Sb., 101/2000 Sb., 111/2007 Sb., 385/2006 Sb., 48/1997 Sb., 256/1992 Sb.), MZ ČR.