Aby toho nebylo málo, svezl se s Julínkem i nezávislý expert Pavel Hroboň a jako přívažek přidal Rath i jméno středočeského hejtmana Petra Bendla, jehož pro změnu obvinil z rozkradení nemocnic.
Na kamery zamával jakousi šedou knížečkou, která s Modrou šancí nemá nic společného, na tiskové konferenci pak nějakými papíry a když novináři chtěli vidět důkazy, odvětil, že jim nic ukázat nemůže, protože vše je nyní věcí policejního vyšetřování.
Legální převod nemocnic na obchodní společnosti pojmenoval rozkrádáním (mnoho nechybělo a dodal „majetku v socialistickém vlastnictví“) a nějakými důkazy se neobtěžoval vůbec.
Věděl dobře, že ačkoliv jsou jeho výroky ve všech případech žalovatelné, nejdůležitější je efekt hozeného bláta - a glejt nepoctivosti na jím jmenovaných alespoň u části veřejnosti ulpí navždy.
Je pro naše novináře typické, že jim stačilo uveřejnit „senzační odhalení doktora Ratha“ - žádného žurnalistu ani nenapadlo se zeptat, která policejní složka případy vyšetřuje a Rathovo tvrzení si na příslušném okrsku ověřit.
Senátor, jeho spolupracovník i hejtman se chtějí bránit žalobami. Jak směšné v tomto státě! Když si poslanec Kořistka vymyslel pokus o podplácení, policisté se na objednávku sociální demokracie mohli přetrhnout a dokonce ještě po roce se objevil „svědek“, který údajný rozhovor slyšel.
Omluvy, natož odškodnění za promarněný čas a za skvrnu na pověsti se pánové Dalík a Večerek nedočkají nikdy, i kdyby Kořistku žalovali sebevíc. Nyní se proti pomluvě chtějí bránit politici ODS.
Pokud vůbec proběhne nějaké policejní vyšetřování a pokud vůbec věc někdy dospěje k soudu, bude kauza uzavřena za nějakých deset let, kdy už budou ze všech účastníků sporu šedivějící starci, z Ratha doufejme zapomenutá figurka socialisticko-bolševického panoptika a veřejnost se bude divit, cože se to kdysi stalo - pokud ji to vůbec bude zajímat, protože tou dobou už budou hlavní stránky novin plnit úplně jiné skandály.
Občanští demokraté by se spíš měli řídit heslem „na hrubý pytel hrubá záplata“ - svolat tiskovou konferenci a obvinit Ratha z nejtěžších zločinů.
Díky nedbalosti doktora Ratha ještě za jeho aktivní lékařské kariéry zemřela pacientka, která do nemocnice přišla se zlomenou nohou, ještě předtím zavraždil kvůli několika stokorunám chudou babičku a protože svědkem surového činu byla babiččina pětiletá vnučka, neváhal ji umlátit těžkým mosazným svícnem - když ji předtím brutálně zneužil. Et cetera, et cetera.
Kde jsou mrtvoly, to je nyní věcí policejního šetření, proto není možno novinářům předložit jakýkoliv důkaz…
Doktor Rath se jenom pohrdavě ušklíbne, ale pokud bude historka dobře vykonstruovaná a podaná, v očích veřejnosti už navždy zůstane sprostým vrahem a sexuálním maniakem - nebo aspoň sprostým podezřelým, jak říká Cimrmanův inspektor Trachta.
Občanští demokraté, vykašlete se na laxní vyšetřování a pomalé soudy a házejte urážkami nejtěžšího kalibru. V naší společnosti se slušnost nenosí, hulvátství a sprostota všech možných Rathů vítězí. Co na tom, že o vás budou říkat, že oplácíte stejnou mincí? Vždyť si to ten sprostý podezřelý zaslouží!
Jiří Wagner, Neviditelný pes