V uvažování o budoucnosti ministra Hegera narazíte na jeden velký paradox: Rathova nemocniční lobby současného ministra zdravotnictví slovně mohutně podporuje.
Současně dělá všechny kroky k tomu, aby musel sám odstoupit. Co se za tím paradoxem skrývá?
EXOT
Zmatek kolem Hegera pramení v první řadě z nezařaditelnosti jeho osobnosti. Leoš Heger přišel do politické funkce nejen jako nepolitik, ale především člověk, který neumí ani základy politického řemesla, což mu komplikuje situaci. Najednou zjišťuje, že politickou podporu nemá předem jistou a musí získávat stoupence pro každý nový zákon.
Dlouhé měsíce to nechápal, což z něj v Parlamentu dělalo exota. Jaké jsou jeho osobnostní charakteristiky? Jak se vyjádřil jeden jeho spolupracovník: inteligentní, ale ne chytrý, pracovitý, ale současně introvertní, stoupenec reforem, ale nejlépe v mezích přijatelných všem lidem na světě.
Je to prostě Leoš I. Dobrotivý, který by se nejraději se všemi domluvil na nějakém pěkném, správném a poctivém řešení. Když je vstřícný k šéfovi České lékařské komory Milanu Kubkovi, který je jinak nepřítel pravicové vlády číslo jedna, neznamená to, že za tím jsou zákulisní zájmy.
Heger to dělá z „upřímné dobroty svého srdce“. Na úrovni nezadlužené Fakultní nemocnice v Hradci Králové se mu dařilo udržovat sociální harmonii. Jako její ředitel požíval všestranného respektu.
Ostatně stejně si získal zaměstnance i na ministerstvu, s nimiž často mluví napřímo bez toho, aby k tomu potřeboval náměstky, které si naopak příliš nezískal. Zejména ty z TOP 09, což je právě typický projev Hegerovy povahy.
HRABOVSKÉHO AKCE
Hegerovu nepolitickou dobrotivost se v posledních týdnech snaží zneužít a využít Rathova nemocniční lobby v čele s šéfem lékařské komory Milanem Kubkem. Jak? Rathovci v Hegerovi od první chvíle vycítili jistou měkkost, takže se ho snažili prezentovat jako svého přinejmenším mediálního spojence, a dokonce slovně vyzvali vládu, aby ho neodvolávala. Fakticky se však snaží podrývat jeho pozici, kde je to jen možné.
Konzervativní gentleman Heger má v současnosti proti sobě profesionálně vedenou PR kampaň, srovnatelnou s kampaní na prodej mobilů. Lékařský odborový klub dal podle Hospodářských novin za vypracování akce Děkujeme, odcházíme 3,5 miliónu korun. A agentura Ewing PR Jiřího Hrabovského to rozjela ve velkém.
Odboráři tvrdí, že ze zhruba 16 tisíc lékařů pracujících v nemocnicích jich může odejít přes sedm tisíc do Německa a Rakouska. To by byl skutečně velký problém. Pokud by se to naplnilo, chce Heger sám rezignovat. Jde o to, jestli si zachová pevné nervy a nepodlehne nátlaku, protože je velkou otázkou, kolik lékařů své sliby skutečně splní a podepíše výpověď (a do dvou měsíců ji nevezme zpět).
Rathovci totiž kalkulují s tím, že jejich tlak především nevydrží vláda, která ho sama odvolá, aby pak vzbouřenci mohli říkat: Podívejte, tak dopadl člověk, který s námi chtěl komunikovat.
JAKÁ MEDICÍNA?
Rathovci v bývalém nemocničním lékaři Hegerovi vidí současně velkého spojence v boji proti praktickým a ambulantním lékařům.
Je to taková skrytá válka, která je běžnému občanovi málo viditelná. Jedním ze zdrojů napětí uvnitř lékařské profese je konflikt mezi nemocničními doktory, kteří se vnímají jako součást „velké medicíny“ a z tohoto titulu si nárokují větší platy než praktici, jíž v jejich očích dělají „malou medicínu“.
Rathovci se celá léta snaží být mluvčími „velké medicíny“. Jednak z tohoto prostředí vyšli, jednak tu současně vidí větší „voličskou“ základnu. Na této bázi pak manipulují s lékařským světem. Leoši Hegerovi byla v tomto konfl iktu přisouzena role spojence, aniž s ní předem souhlasil.
ZAKOUSNE SE?
Lidé, kteří Hegera dobře znají, vědí, že se navzdory dobrotivé povaze umí zakousnout a prosadit svou. Pokud hru o odchod lékařů vyhraje a nakonec české nemocnice opustí jen několik set doktorů, pak to může Hegerovu pozici změnit. Ministr nakonec bude mít sílu provést skutečně reformní kroky, které přinesou dostatek peněz i na vyšší platy.
Klíčová je motivace hlídat náklady, protože dodatečné peníze bez tlaku na úspory se vždycky dají utratit celkem lehce. Jsou to zdravotní pojišťovny, jež vědí nejlépe, kde, kolik a kam peněz plyne. Jenže v našem systému jsou pojišťovny spíše přerozdělovacími úřady vlády než hráči na trhu se snahou hledat levnější cesty.
Změnit to, to by byla skutečná reforma. Dočkáme se? A provede ji Heger, člověk se srdcem na dlani?