Vždyť na včerejší tiskové konferenci nepopsal reformu, ale současný stav: standardní výkony hrazené z veřejného pojištění plus nadstandard za doplatek.
Nepodceňujme ale Hegerovu teorii relativity. Ta nám říká, že zafixujeme-li dosavadní úroveň zdravotní péče jako veřejný standard („začne se na tom, co je hrazeno dnes,“ řekl), všechno ostatní zůstane v pohybu: inovace úkonů, léků a přístrojů - a jejich ceny.
Zatímco tedy „zůstaneme na svém“, pohyb cen - například inovovaných technologií - se zrychlí (za 5 let šlo o 30 miliard). A zvyšuje se nutnost doplácení nadstandardu, na nějž však dosáhne čím dál menší množina mohovitých klientů. Pohyb je relativní. Buď skáčou ceny nahoru, nebo většina lidí padá dolů, pod úroveň špičkové zdravotní péče. Anebo obojí.
Špičkovou péči nepředstavují nutně jen drahé roboty, které může nahradit živý lékař s laparoskopickým instrumentářem. Jde také o zdravotnické materiály, například oční čočky, které ministr zmínil jako příklad jasně definovaného nadstandardu. A budeme ještě kulit oči, co všechno se dále ocitne mimo sféru úhrad z veřejného pojištění.
Ne, ministr Heger je nevinen. Je holt taková doba, kdy se v malých zdravotních pojišťovnách pro mladé, zdravé a bohaté klienty logicky hromadí přebytky, zatímco ve „všeobecné zdravotní“ kvůli masám stárnoucích a marodnějších plebejců schodek.
Co může Heger dělat jiného, než aspoň částečně tyto prostředky - jak slíbil - přerozdělit k potřebným? Aby žádal ustavení solidarity zřízením jedné jediné celostátní pojišťovny, to po něm nemůžeme chtít.
Při včerejší prezentaci své reformy nám Leoš Heger bezděčně vylíčil, v jakém světě doopravdy žijeme: lékař se „pohybuje v reálném prostředí a musí léčbu omezovat kvůli nedostatku peněz“. Děje se tak i „ve vyspělých státech“. A nezbývá než to „veřejně přiznat“.
Shrnuto a podtrženo: problém zdravotnictví není problémem zdravotnictví, nýbrž společnosti.
Ale pro tuto moudrost se včerejší tiskovka nekonala. Ba snad ani pro prezentaci reformy. Ministr zdravotnictví nutně potřeboval ujistit čtyři tisíce „děkujících a odcházejících“ lékařů, že je v nemocnicích nutné „všechno převádět do platů“ a „jakékoli úspory do mezd“.
Šéf ČLK Milan Kubek vzápětí také reagoval, že se lékařům Hegerova reforma „v podstatě líbí“. Možná že zafunguje i tahle část Hegerovy teorie relativity. Ta, která při ohlašování dlouhodobé reformy hasí zcela aktuální revoltu, sociální konflikt a vážnou resortní krizi.