Všichni už to delší dobu tak nějak tušili, ale nyní je to skutečně oficiálně venku, řečeno na plná ústa. Platy ve výši 1,5 až 3 průměrných mezd lékaři příští rok prostě a jednoduše brát nebudou. Memorandum nememorandum. Pravil tak sám ministr zdravotnictví Leoš Heger. Bude rušno.
Nic než cár papíru
Ze strany ministra se totiž nejedná o nic jiného než o vyhlášení války Lékařskému odborovému klubu. Možná by bylo přesnější říci, že jde o přerušení příměří, protože válečná sekyra nikdy neležela bůhvíjak hluboko pod ornicí. Celé to druhdy slavné memorandum se neplnilo ani v letošním roce; platy snad ve většině nemocnic popolezly o kousek výš, ale určitě ne všude a už vůbec ne o slíbenou desetinu. Nicméně znění platových podmínek memoranda pro letošní rok ještě ministrovi umožňovalo alespoň jakž takž neobratně kličkovat a mlžit. Rok 2013 je ovšem v memorandu popsán zcela jednoznačně.
Zřejmě právě to Hegera donutilo, aby s konečnou platností přiznal, že memorandum již nadále není než cár papíru, který dobře posloužil, aby odvrátil akci „Děkujeme, odcházíme“, dobře posloužil i tomu (a to je třeba rozhodně přiznat), aby lékařům v nemocnicích docela znatelně stouply platy. Ovšem většina slibů obsažených v memorandu vyletěla komínem. Od Leoše Hegera je to flagrantní porušení slibu, což je nehezký morální poklesek.
Slabá náplast na rozbité příměří
Stojí za to připomenout, že je to Hegerova TOP 09, kdo v poslední době vede morální kázání k ODS, neschopné sehnat své poslance do jednoho houfu, a mravokárně hovoří o tom, že modří nejsou schopni dodržet sliby dané vládním partnerům koaliční smlouvou. Vztah TOP 09 k uzavřeným smlouvám (i když se třeba jmenují memorandum) přitom zjevně není o nic vroucnější.
A nemá-li ministr potřebu říci lékařům, které podfoukl, ani „pardon“, je to ještě horší. Vedení ODS se alespoň za ty své ovečky, které rozvracejí vládu, viditelně stydí. Leoš Heger pouze cynicky poznamenal, že jej „mrzí“, že v příštím roce platy neporostou. To je hodně slabá náplast na rozbití příměří uzavřeného za pět minut dvanáct.
Odboráři v nedbalkách
Na druhé straně, odhlédneme-li od morální pokleslosti ministrova konání, politický fištrón mu upřít nelze. Zatímco Martin Engel a spol. opatrně kují jakousi „symbolickou“ akci za vyšší platy koordinovanou v rámci zemí V4, Leoš Heger najednou jasně nahlas vystoupil a se vší parádou roztrhal memorandum na kusy. Tím přehrál míč na Engelovu stranu hřiště a odborového předáka zastihl zjevně nepřipraveného. Ten nyní musí horečně vymýšlet jak obhájit svůj piedestal profesionálního odborového lídra, který si vydobyl právě vítězstvím v akci „Děkujeme, odcházíme“.
Toto vítězství se mu teď drolí pod rukama, sny o trojnásobcích průměrné mzdy se rozplývají. Na tvrdý Hegerův atak se bude těžko hledat odpověď. Není vůbec jisté, zda se do další akce „Děkujeme, odcházíme“ zapojí alespoň stejné množství lékařů jako do první verze. Hájit podobnou akci před veřejností bude navrch zase o kousek těžší, protože lékaři-zaměstnanci si skutečně platově polepšili a bude pro ně těžké nevypadat před těmi, jimž mzdy stagnují či klesají, nenasytně.
A na druhé straně, nic menšího než repete nejprofesionálnějšího odborářského protestu od roku 1989 učinit nelze, nechce-li Martin Engel vypadat, že prohrál.
Leoš Heger odhodil morální zábrany a vrhnul se do útoku. Martina Engela zastihl nepřipraveného.
Hegerův překvapivý šturm