Děti v nemocnici nemají kontrolu nad tím, co se s nimi děje. Nemohou ovlivnit režim oddělení, způsob léčby, spolupacienty na pokoji ani způsob zacházení ze strany personálu. Jsou v nové a stresující situaci a většinou reagují dobře známým způsobem – pláčem, odmítáním, zlobou nebo apatií. Musí se vyrovnat nejenom s nemocí a bolestí, ale i se ztrátou rodinného života, kamarádů a zábavy.
Hra je pro ně prostředkem k pochopení světa kolem, a tedy i nemoci a všeho, co se s nimi v nemocnici děje. Pomocí hraček a napodobivé hry poznávají vše, co jim dospělí popisují neznámými slovy a co v nich vzbuzuje jen strach a úzkost. Dobře zvolené herní programy, vhodné a bezpečné prostředí, vyškolený personál a přítomnost matky, to jsou momenty, které usnadní a zpříjemní dítěti život, podpoří jeho vlastní rezervy a pomohou mu překonat smutek, strach, bolest a beznaděj.
Hra v nemocnici
Zachovává dítěti část normálního života v nenormální situaci.
Podporuje normální vývoj dítěte.
Pomáhá dítěti vyrovnat se s úzkostí, strachem a stresy spojenými s pobytem v nemocnici.
Pomáhá rodičům vyrovnat se snadněji s onemocněním jejich dítěte.
Usnadňuje zdravotnickému personálu péči o dítě.
Ambulance a lůžkové oddělení
Herní specialista pečuje o dítě nejen na lůžkovém oddělení, ale i v ambulanci. Tím je, v ideálním případě, zajištěna příprava dítěte a rodiny již před přijetím do nemocnice a pokračování vhodných herních programů po celou dobu hospitalizace. Individuální práce s dětmi v ambulanci, speciální programy „před přijetím do nemocnice“ a návody rodičům, jak doma dítě vhodnou formou na hospitalizaci připravit, to je v dnešní době velmi potřebná a důležitá, ale bohužel nevyužívaná část herní práce. Stále více zákroků a speciálních vyšetření se totiž provádí pouze ambulantně a také hospitalizace se zkracuje na minimum. Děti se přijímají těsně před zákrokem a mnohdy není z časových důvodů možné je informovat a připravit. Veškerá příprava je na nepoučených a citově zaangažovaných rodičích, kteří se pochopitelně snaží dítě pouze uchlácholit.
Kdo je herní specialista?
Herní specialista je mostem mezi dítětem a personálem, ale i rodiči. Nevede dítě, nepoučuje, neříká mu, jak se má chovat a reagovat, ale naopak naslouchá, vciťuje se a snaží se vidět svět dětskýma očima. Vychází z momentálních potřeb dítěte a snaží se mu pomoci uspokojovat je. Umožňuje dítěti vyjádřit hrou, co cítí a co potřebuje sdělit svému okolí.
Zkušený herní pracovník dokáže posoudit rozdílné potřeby jednotlivých dětí, vzbudit u nich opět zájem o hru a také zapojit do nemocničních her rodiče. Ti znají své dítě ve zdraví. Nemocné dítě se ale mnohdy chová a reaguje jinak, nespolupracuje, je negativistické a „zlobí“. Rodiče se snaží dítě držet v klidu, nutí je odpočívat a bojí se jakékoliv jeho aktivity.
Úkolem herního specialisty je podpora rodičů při péči o nemocné dítě, vysvětlování významu hry pro malého pacienta v tomto těžkém období a pomoc porozumět a překonat psychické následky nemoci a léčby.
Rodič – půl pacienta a celý pomocník
Herní specialista pečuje o děti od narození až do rané dospělosti. V novorozeneckém, kojeneckém a mladším batolecím věku jde o péči přes matku (prostřednictvím matky). Dítě přesně kopíruje emoční nastavení matky, její vnímání a prožívání situace, její úzkost a strach. Matka nepoučená, nedůvěřivá, emočně labilní nemůže být dítěti oporou. V těchto případech se snad nejvíce prokazuje, že nestačí jen otevřít nemocnice rodičům – laikům a ponechat je bez vedení a pomoci, ale naopak je nutné pečovat i o ně. Platí pravidlo „čím více rodičů, tím více personálu“. Zvláště na extrémně psychicky náročných odděleních potřebují rodiče zázemí a průvodce, který by jim byl po celou dobu hospitalizace nablízku, pomohl jim se orientovat v neznámém prostředí a dodával jim odvahu a sebevědomí. Rodiče v nemocnici nejvíce potřebují opakované informace o zdravotním stavu dítěte a pocit, že jsou pro personál partnery, jsou jím plně akceptováni a aktivně se spolupodílejí na léčbě a ošetřování dítěte.
Co má znát a umět…?
Herní specialista musí být patřičně vyškolen. Musí znát normální vývoj dítěte od narození do dospělosti, mít základní znalosti o onemocněních, vyšetřovacích metodách a léčebných postupech, rozumět chování dítěte ve stresových nebo krizových situacích, odloučeného od rodiny a vytrženého z přirozeného a známého prostředí domova. Herní specialista nikdy nemůže a v žádném případě nemá nahrazovat dítěti matku. Herní specialista:
Vytváří vhodné podmínky a prostředí pro hru na lůžkovém oddělení i na ambulanci.
Pomáhá zdravotnickému personálu i rodičům lépe porozumět individuálním potřebám dítěte.
Naslouchá dítěti, tlumočí jeho myšlenky a pocity.
Posiluje důvěru, spolupráci a partnerství mezi dítětem a zdravotníky.
Pomáhá dítěti porozumět dění v nemocnici i vlastnímu onemocnění.
Provází dítě i jeho rodinu po celou dobu léčby.
Příprava dítěte na zákrok
Velmi významnou součástí herní práce je cílená, individuální příprava dítěte na zákrok (operaci). Herní specialista se vždy musí řídit potřebami konkrétního dítěte, jeho psychickou zralostí, věkem, zkušeností s pobytem v nemocnici a ochotou spolupracovat (být informován). Mnohdy platí, že méně je více. Vždy je nutné informovat předem rodiče a vyžádat si jejich souhlas. Dítě máme seznámit jen s tím, co opravdu zažije, a nikdy mu nelhat.
Malé děti, přibližně do šesti, sedmi let věku připravujeme ve spolupráci s rodičem, aby stále cítily jeho ochranu a podporu. Nejvíce se osvědčuje lůžko, protože zde má dítě kousek svého území, své hračky a věci a cítí se zde relativně bezpečně. Vhodná je také klidnější část herny, zde je ale těžší zajistit pozornost dítěte a soukromí.
Větší děti a adolescenty je vhodnější informovat a připravovat odděleně od rodičů. Mají již konkrétnější otázky, ale také větší strach. Na mnoho věcí se ostýchají před rodiči ptát, nechtějí je rozrušit (např. strach ze smrti). Vždy je velmi důležité navodit před rozhovorem atmosféru důvěry a bezpečí a neustále děti ubezpečovat o tom, že nepříjemná a bolestivá léčba není trest a že společnými silami nemoc přemůžeme.
Nutné je také pro tento postup získat rodiče. Někdy je vše nad jejich síly a řeší to únikem – „za všechno může personál“. Takto matkou negativně vnímaná léčba je pro dítě nepřijatelná. Nespolupracuje, je v neustálém stresu a prosí o slitování (já už budu hodný, jen mě nepíchejte). Nevhodné a nepřijatelné je takovou situaci řešit konfliktem. Matka dělá v dané situaci vše pro to, aby ona i dítě pobyt zvládli, a lépe to neumí. Je nutné s ní v klidu o všem promluvit a vysvětlit jí, jak tímto postojem dítěti škodí.
Velmi osvědčená metoda je přehrávání zkušeností a zážitků po zákroku. Dítě již není tak rozrušené a může si pomocí hry dodatečně nejen ujasnit mnoho z postupu léčby, ale zároveň si „odžít“ a vyjádřit své obavy, strach, úzkost a tak je příště lépe překonat.
K přípravě na zákrok i přehrávání zážitků po něm se používají vlastní hračky dětí, speciální loutky a panenky, zdravotnické pomůcky a také knihy s obrázky a fotografiemi s popisem vyšetření nebo zákroku. Podobně se pracuje také s rodiči.
Herní práce – úkoly a cíle:
seznámení s prostředím
zbavení strachu, získání ke spolupráci
vysvětlení onemocnění
cílená příprava na zákrok, přehrání zkušeností po zákroku
kvalitní využití volného času (rekreační hra)
podpora rodiny
Herní specialista používá ke své práci vlastnoručně vyrobené a svému oddělení přizpůsobené pomůcky a herní prostory. Záleží na zkušenosti a tvořivosti každého z nás, jak se podaří ovlivnit nejen hernu, ale i ostatní prostory oddělení a vytvořit dětem v nemocnici bezpečné, podnětné a přátelské prostředí. Mnoho činností s dětmi může být zaměřeno právě na výzdobu a zútulnění nemocnice podle jejich přání a vkusu.
Herní práce – prostředky a pomůcky
hračky
speciální loutky
arteterapie
názorné ukázkové knihy
odborné zdravotnické pomůcky
individuální terapeutická hra
Nemocniční herní specialista je v řadě vyspělých zemí kvalifikovaným a plnohodnotným členem týmu pečujícího o hospitalizované děti. Také v České republice dochází v posledních letech k postupnému zkvalitňování péče o děti a k zavádění herní práce na dětská oddělení. Ve většině případů jsou zatím na tuto práci uvolňování stávající zaměstnanci, především sestry a učitelky škol při nemocnicích.
Výhledově je nutné:
Ustanovit a definovat herní práci jako samostatný obor, plně uznaný a finančně ohodnocený.
Přesně vymezit roli herního pracovníka, stanovit, jaké dovednosti a vzdělání potřebuje.
Vytvořit a prosadit vzdělávací program odpovídající svojí úrovní vzdělávání v podobných oborech.
Přesvědčit veřejnost i odpovědné pracovníky o nutnosti poskytovat dětským pacientům také nelékařskou péči a začlenit do ošetřovatelského týmu také jiné než zdravotnicky vzdělané pracovníky.
Ilustrační foto Vladimír Brada
Děti v nemocnici nemají kontrolu nad tím, co se s nimi děje. Nemohou ovlivnit režim oddělení, způsob léčby, spolupacienty na pokoji ani způsob zacházení ze strany personálu. Jsou v nové a stresující situaci a většinou reagují dobře známým způsobem – pláčem, odmítáním, zlobou nebo apatií. Musí se vyrovnat nejenom s nemocí a bolestí, ale i se ztrátou rodinného života, kamarádů a zábavy.
Hra je pro ně prostředkem k pochopení světa kolem, a tedy i nemoci a všeho, co se s nimi v nemocnici děje. Pomocí hraček a napodobivé hry poznávají vše, co jim dospělí popisují neznámými slovy a co v nich vzbuzuje jen strach a úzkost. Dobře zvolené herní programy, vhodné a bezpečné prostředí, vyškolený personál a přítomnost matky, to jsou momenty, které usnadní a zpříjemní dítěti život, podpoří jeho vlastní rezervy a pomohou mu překonat smutek, strach, bolest a beznaděj.
Hra v nemocnici
Zachovává dítěti část normálního života v nenormální situaci.
Podporuje normální vývoj dítěte.
Pomáhá dítěti vyrovnat se s úzkostí, strachem a stresy spojenými s pobytem v nemocnici.
Pomáhá rodičům vyrovnat se snadněji s onemocněním jejich dítěte.
Usnadňuje zdravotnickému personálu péči o dítě.
Ambulance a lůžkové oddělení
Herní specialista pečuje o dítě nejen na lůžkovém oddělení, ale i v ambulanci. Tím je, v ideálním případě, zajištěna příprava dítěte a rodiny již před přijetím do nemocnice a pokračování vhodných herních programů po celou dobu hospitalizace. Individuální práce s dětmi v ambulanci, speciální programy „před přijetím do nemocnice“ a návody rodičům, jak doma dítě vhodnou formou na hospitalizaci připravit, to je v dnešní době velmi potřebná a důležitá, ale bohužel nevyužívaná část herní práce. Stále více zákroků a speciálních vyšetření se totiž provádí pouze ambulantně a také hospitalizace se zkracuje na minimum. Děti se přijímají těsně před zákrokem a mnohdy není z časových důvodů možné je informovat a připravit. Veškerá příprava je na nepoučených a citově zaangažovaných rodičích, kteří se pochopitelně snaží dítě pouze uchlácholit.
Kdo je herní specialista?
Herní specialista je mostem mezi dítětem a personálem, ale i rodiči. Nevede dítě, nepoučuje, neříká mu, jak se má chovat a reagovat, ale naopak naslouchá, vciťuje se a snaží se vidět svět dětskýma očima. Vychází z momentálních potřeb dítěte a snaží se mu pomoci uspokojovat je. Umožňuje dítěti vyjádřit hrou, co cítí a co potřebuje sdělit svému okolí.
Zkušený herní pracovník dokáže posoudit rozdílné potřeby jednotlivých dětí, vzbudit u nich opět zájem o hru a také zapojit do nemocničních her rodiče. Ti znají své dítě ve zdraví. Nemocné dítě se ale mnohdy chová a reaguje jinak, nespolupracuje, je negativistické a „zlobí“. Rodiče se snaží dítě držet v klidu, nutí je odpočívat a bojí se jakékoliv jeho aktivity.
Úkolem herního specialisty je podpora rodičů při péči o nemocné dítě, vysvětlování významu hry pro malého pacienta v tomto těžkém období a pomoc porozumět a překonat psychické následky nemoci a léčby.
Rodič – půl pacienta a celý pomocník
Herní specialista pečuje o děti od narození až do rané dospělosti. V novorozeneckém, kojeneckém a mladším batolecím věku jde o péči přes matku (prostřednictvím matky). Dítě přesně kopíruje emoční nastavení matky, její vnímání a prožívání situace, její úzkost a strach. Matka nepoučená, nedůvěřivá, emočně labilní nemůže být dítěti oporou. V těchto případech se snad nejvíce prokazuje, že nestačí jen otevřít nemocnice rodičům – laikům a ponechat je bez vedení a pomoci, ale naopak je nutné pečovat i o ně. Platí pravidlo „čím více rodičů, tím více personálu“. Zvláště na extrémně psychicky náročných odděleních potřebují rodiče zázemí a průvodce, který by jim byl po celou dobu hospitalizace nablízku, pomohl jim se orientovat v neznámém prostředí a dodával jim odvahu a sebevědomí. Rodiče v nemocnici nejvíce potřebují opakované informace o zdravotním stavu dítěte a pocit, že jsou pro personál partnery, jsou jím plně akceptováni a aktivně se spolupodílejí na léčbě a ošetřování dítěte.
Co má znát a umět…?
Herní specialista musí být patřičně vyškolen. Musí znát normální vývoj dítěte od narození do dospělosti, mít základní znalosti o onemocněních, vyšetřovacích metodách a léčebných postupech, rozumět chování dítěte ve stresových nebo krizových situacích, odloučeného od rodiny a vytrženého z přirozeného a známého prostředí domova. Herní specialista nikdy nemůže a v žádném případě nemá nahrazovat dítěti matku. Herní specialista:
Vytváří vhodné podmínky a prostředí pro hru na lůžkovém oddělení i na ambulanci.
Pomáhá zdravotnickému personálu i rodičům lépe porozumět individuálním potřebám dítěte.
Naslouchá dítěti, tlumočí jeho myšlenky a pocity.
Posiluje důvěru, spolupráci a partnerství mezi dítětem a zdravotníky.
Pomáhá dítěti porozumět dění v nemocnici i vlastnímu onemocnění.
Provází dítě i jeho rodinu po celou dobu léčby.
Příprava dítěte na zákrok
Velmi významnou součástí herní práce je cílená, individuální příprava dítěte na zákrok (operaci). Herní specialista se vždy musí řídit potřebami konkrétního dítěte, jeho psychickou zralostí, věkem, zkušeností s pobytem v nemocnici a ochotou spolupracovat (být informován). Mnohdy platí, že méně je více. Vždy je nutné informovat předem rodiče a vyžádat si jejich souhlas. Dítě máme seznámit jen s tím, co opravdu zažije, a nikdy mu nelhat.
Malé děti, přibližně do šesti, sedmi let věku připravujeme ve spolupráci s rodičem, aby stále cítily jeho ochranu a podporu. Nejvíce se osvědčuje lůžko, protože zde má dítě kousek svého území, své hračky a věci a cítí se zde relativně bezpečně. Vhodná je také klidnější část herny, zde je ale těžší zajistit pozornost dítěte a soukromí.
Větší děti a adolescenty je vhodnější informovat a připravovat odděleně od rodičů. Mají již konkrétnější otázky, ale také větší strach. Na mnoho věcí se ostýchají před rodiči ptát, nechtějí je rozrušit (např. strach ze smrti). Vždy je velmi důležité navodit před rozhovorem atmosféru důvěry a bezpečí a neustále děti ubezpečovat o tom, že nepříjemná a bolestivá léčba není trest a že společnými silami nemoc přemůžeme.
Nutné je také pro tento postup získat rodiče. Někdy je vše nad jejich síly a řeší to únikem – „za všechno může personál“. Takto matkou negativně vnímaná léčba je pro dítě nepřijatelná. Nespolupracuje, je v neustálém stresu a prosí o slitování (já už budu hodný, jen mě nepíchejte). Nevhodné a nepřijatelné je takovou situaci řešit konfliktem. Matka dělá v dané situaci vše pro to, aby ona i dítě pobyt zvládli, a lépe to neumí. Je nutné s ní v klidu o všem promluvit a vysvětlit jí, jak tímto postojem dítěti škodí.
Velmi osvědčená metoda je přehrávání zkušeností a zážitků po zákroku. Dítě již není tak rozrušené a může si pomocí hry dodatečně nejen ujasnit mnoho z postupu léčby, ale zároveň si „odžít“ a vyjádřit své obavy, strach, úzkost a tak je příště lépe překonat.
K přípravě na zákrok i přehrávání zážitků po něm se používají vlastní hračky dětí, speciální loutky a panenky, zdravotnické pomůcky a také knihy s obrázky a fotografiemi s popisem vyšetření nebo zákroku. Podobně se pracuje také s rodiči.
Herní práce – úkoly a cíle:
seznámení s prostředím
zbavení strachu, získání ke spolupráci
vysvětlení onemocnění
cílená příprava na zákrok, přehrání zkušeností po zákroku
kvalitní využití volného času (rekreační hra)
podpora rodiny
Herní specialista používá ke své práci vlastnoručně vyrobené a svému oddělení přizpůsobené pomůcky a herní prostory. Záleží na zkušenosti a tvořivosti každého z nás, jak se podaří ovlivnit nejen hernu, ale i ostatní prostory oddělení a vytvořit dětem v nemocnici bezpečné, podnětné a přátelské prostředí. Mnoho činností s dětmi může být zaměřeno právě na výzdobu a zútulnění nemocnice podle jejich přání a vkusu.
Herní práce – prostředky a pomůcky
hračky
speciální loutky
arteterapie
muzikoterapie
názorné ukázkové knihy
odborné zdravotnické pomůcky
individuální terapeutická hra
Nemocniční herní specialista je v řadě vyspělých zemí kvalifikovaným a plnohodnotným členem týmu pečujícího o hospitalizované děti. Také v České republice dochází v posledních letech k postupnému zkvalitňování péče o děti a k zavádění herní práce na dětská oddělení. Ve většině případů jsou zatím na tuto práci uvolňování stávající zaměstnanci, především sestry a učitelky škol při nemocnicích.
Výhledově je nutné:
Ustanovit a definovat herní práci jako samostatný obor, plně uznaný a finančně ohodnocený.
Přesně vymezit roli herního pracovníka, stanovit, jaké dovednosti a vzdělání potřebuje.
Vytvořit a prosadit vzdělávací program odpovídající svojí úrovní vzdělávání v podobných oborech.
Přesvědčit veřejnost i odpovědné pracovníky o nutnosti poskytovat dětským pacientům také nelékařskou péči a začlenit do ošetřovatelského týmu také jiné než zdravotnicky vzdělané pracovníky.
Ilustrační foto Vladimír Brada
