Názor čtenáře Zdraví.Euro.cz
Reaguji na příspěvek čtenáře ohledně vztahů pražských superspecialistů ke kolegům na tzv. periferii Praha versus periferie.
Pisatel vidí (volně citováno) „velkopanský přístup pražského lékařského establishmentu vůči venkovským nemocnicím a obecně zdravotníkům z venkova“ tak, jak mu byl v ordinaci názorně předveden manželkou jednoho pacienta.
Vzpomínám na 33 let, po která pracuji na onom „venkově“. Možná mám nějaké vyjímečné štěstí nebo přede mnou zůstává něco utajeno, ale za celou tu dobu se mi nestalo, že by se kolegové z pracovišť všech možných universitních klinik pražských, brněnských, olomouckých, ostravských, královehradeckých, plzeňských zachovali vůči mně a/nebo mému oddělení nějak špatně.
Vždy, když jsem potřeboval jejich pomoc pro naše pacienty, nabídli ochotně pomocnou ruku a skutečně si nevzpomínám, že by se přitom nějak pohrdlivě vyjádřili k námi poskytnuté péči nebo k rozvahám, které jsme nad chorobou a možnostmi péče o naše pacienty vedli nebo nad diagnosami, se kterými jsme naše pacienty do jejich péče předali, byť se i někdy neshodly s těmi konečnými nebo mezi nimi chyběly.
Já na tomto místě v protikladu k onomu shora zmíněnému nedobrému hodnocení chci vyjádřit, že ke kolegům ze superspecialisovaných pracovišť chovám úctu, obdiv a uznání za vše, co pro naše pacienty učinili, za jejich skvělý přístup k nemocným dětem a jejich rodičům a za vskutku kolegiální ke mně ve chvíli, kdy jsem pro pacienty hledal pomoc, kterou jsem sám nedokázal poskytnout.
Nikdo není všemohoucí a k dokonalosti má daleko každá lidská bytost. Nevím, jaké jsou obecné zkušenosti se vztahy kolegů z universitních klinik ke kolegům z tzv. periferních pracovišť. Moje je taková, jakou ji podávám a činím tak proto, aby nezůstalo jen na špatnosti, nadto popsané podle svědectví z druhé ruky.
Máme k sobě daleko, známe se namnoze jen po hlase v telefonu nebo z písemných kontaktů. To není až tak na závadu. Horší by bylo, kdybychom se oddalovali ve vztazích, daných naším společným zájmem, podloženým medicínou a vlastní péčí o naše společné pacienty.
Hippokratés říká ano, leč Galénos dí ne. Nemyslím si, že to nutně musí být v rozporu.
MUDr. Jiří Kilian, www.Zdravi.Euro.cz